Desloratadin

Alergickou rinitidou, chronickým zánětlivým postižením nosní sliznice, je podle ruzných epidemiologických studií postiženo 10 až 20 % populace v rozvinutých zemích a její prevalence má stoupající tendenci [1,2]. Jedná se rovněž o významný socioekonomický problém. Například v roce 1995 byly náklady spojené s alergickou rinitidou v USA vyčísleny na 2,7 mld. USD. Každoročně je alergická rinitida jen v USA příčinou 811 000 dnu pracovní absence a 824 000 dnu školní absence [3]. Léky volby jsou spolu s intranazálními kortikosteroidy antagonisté histaminových H1-receptoru – antihistaminika. Z hlediska ovlivnění centrálního nervového systému je dnes jednoznačně dávána přednost tzv. nesedativním antihistaminikum. Prvními léčivy z této skupiny byly začátkem 80. let terfenadin a astemizol. Ve druhé polovině 90. let však bylo u těchto antihistaminik rozpoznáno riziko prodloužení QT intervalu a v dusledku toho byla stažena z trhu [4].

Mechanismus účinku

Desloratadin je novým nesedativním antihistaminikem. Jedná se o aktivní metabolit široce používaného antihistaminika loratadinu. Jeho mechanismem účinku je blokáda histaminových H1-receptoru. Jeho vazba na H1-receptor je 15krát silnější než pro loratadin a 12–20krát silnější než pro terfenadin. Síla vazby na H1-receptor byla také vyšší než v případě chlorpheniraminu, hydroxyzinu, cetirizinu a fexofenadinu [5].

Vedle antihistaminového účinku byla pro desloratadin zjištěna inhibice exprese intercelulární adhezivní molekuly 1 (ICAM-1) v nosní sliznici a blokáda uvolnění interleukinu 8 (IL-8), RANTES a solubilní ICAM-1 z bronchiálních epitelových buněk. Desloratadin také inhiboval uvolnění histaminu, tryptázy, leukotrienu C4 a prostaglandinu D2 z ruzných zánětlivých buněk (např. žírných buněk a bazofilu) [6].

Farmakokinetika

Po perorálním podání dosahuje desloratadin (v dávce 5 mg) maximální plazmatické koncentrace do 3 hodin. Současný příjem potravy neovlivňuje jeho biologickou dostupnost. Farmakokinetika desloratadinu vykazuje lineární vlastnosti, hodnoty maximální plazmatické koncentrace a plochy pod křivkou plazmatické koncentrace (AUC) rostly v závislosti na dávce. Desloratadin je metabolizován játry na aktivní metabolit 3-hydroxydesloratadin, který je následně glukuronidován. Metabolity jsou stejnou měrou vylučovány močí a stolicí. Biologický poločas eliminace desloratadinu je v pruměru 27 hodin [5,7].

V terapeutických koncentracích desloratadin neovlivňuje aktivitu cytochromu CYP1A2, CYP3A4, CYP2C9, CYP2C9 nebo CYP2D6, což svědčí o malém potenciálu rizika lékových interakcí. Desloratadin nevytváří lékové interakce s inhibitory jaterních cytochromu cimetidinem a fluoxetinem. Na rozdíl od fexofenadinu není biologická dostupnost desloratadinu ovlivňována současných podáním inhibitoru P-glykoproteinu, jakým je grapefruitový džus [8].

Klinické studie

Dvě 14denní placebem kontrolované klinické studie ověřovaly účinnost desloratadinu (5 mg) v terapii sezonní alergické rinitidy. V první studii bylo 346 pacientu v jarní pylové sezoně a ve druhé 328 pacientu v podzimním pylovém období. V obou studiích desloratadin významně redukoval příznaky alergické rinitidy [9].

Ve dvou 4týdenních klinických studiích byl desloratadin testován u pacientu se souběhem sezonní alergické rinitidy a asthma bronchiale (282 a 278 pacientu). V souhrnné analýze pokleslo skóre příznaku po desloratadinu již po první dávce a účinnost přetrvávala po celou dobu studie. Ve skupině desloratadinu také poklesla spotřeba b2-mimetik [8].

Proběhly také klinické studie s desloratadinem v léčbě celoroční alergické rinitidy. Do 4týdenní klinické studie bylo zařazeno 676 pacientu s minimálně 2letou anamnézou tohoto onemocnění. Desloratadin byl významně účinnější než placebo ve sledovaných parametrech [10].

Do další, 6týdenní klinické studie bylo zahrnuto 190 pacientu s chronickou urtikarií. Významný klinický rozdíl oproti placebu byl zaznamenán od druhého dne léčby a pokračoval po celou dobu trvání studie. Pacienti ve skupině desloratadinu také zaznamenali zvýšenou kvalitu spánku a běžných denních činností [11].

Indikace

Desloratadin je indikován ke zmírnění příznaku spojených s alergickou rýmou a chronickou idiopatickou kopřivkou. 

Nežádoucí účinky

Desloratadin je velmi dobře snášen, incidence nežádoucích účinku je srovnatelná se skupinami placeba. V předregistračních studiích byly nejčastějšími nežádoucími účinky bolesti hlavy (16 % vs. 14 % u placeba). Kardiovaskulární účinky desloratadinu v několikanásobně supraterapeutické dávce (45 mg) byly zkoušeny u zdravých dobrovolníku. Desloratadin neovlivňoval sledované EKG parametry (intervaly QT, PR a QRS) [5,8].

V preklinických studiích bylo zjištěno, že desloratadin neprochází hematoencefalickou bariérou. Psychomotorické účinky desloratadinu (7,5 mg) byly srovnatelné s placebem a významně nižší než u sedativního antihistaminika diphenhydraminu (50 mg). Desloratadin také nepotencuje sedativní účinky alkoholu [12].

Dávkování

Doporučená dávka desloratadinu pro dospělé a děti ve věku od 12 let je 5 mg (jedna tableta) jedenkrát denně, užívaná spolu s jídlem nebo v období mezi jídly. U pacientu s renální insuficiencí je doporučena úprava dávkování.

Závěr

Desloratadin je aktivním metabolitem široce používaného nesedativního antihistaminika loratadinu. Oproti své mateřské látce má silnější vazbu na histaminové H1-receptory a delší biologický poločas eliminace (27 vs. 13 hodin). Jeho účinnost je podpořena mnoha dukladnými klinickými studiemi ve všech třech základních indikacích (sezonní a celoroční alergická rinitida a chronická idiopatická kopřivka). Jeho bezpečnostní profil je dán nepřítomností rizika kardiotoxicity včetně předávkování, nepřítomností psychomotorických účinku a nízkým potenciálem lékových interakcí.