Lixisenatid – nový prandiální agonista receptoru pro GLP-1
Lixisenatid je novým agonistou receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1). Aplikuje se jednou denně subkutánně, základní dávka je 20 μg. Lixisenatid vykazuje příznivý poměr bezpečnosti a účinnosti, významně ovlivňuje zejména postprandiální glykemii, v monoterapii, v kombinaci s metforminem a s dalšími perorálními antidiabetiky účinně snižuje hodnoty glykovaného hemoglobinu. Jako velmi výhodná se jeví kombinace s bazálním inzulinovým analogem.
Úvod
Základní prevencí pozdních komplikací diabetu je účinná a bezpečná léčba hyperglykemie. V terapeutické škále farmakologické léčby se v posledních letech dostávají do popředí zájmu látky, které využívají přirozeného efektu glukagonu podobného peptidu 1 (GLP-1, glucagon-like peptid 1). Jejich výhodou je zejména dostatečný potenciál snížení glykemie, snížení chuti k jídlu, velmi malé riziko vzniku hypoglykemie. V praxi jsou k dispozici inhibitory enzymu dipeptidylpeptidázy 4 (DPP-4), nazývané gliptiny (sitagliptin, vildagliptin, saxagliptin, linagliptin), a agonisté
receptoru pro GLP-1 (GLP-1R – exenatid a liraglutid).
Názvosloví agonistů GLP-1R není ustáleno, z klinického hlediska bude zřejmě účelné dělení na prandiální (snižují významně zejména postprandiální glykemii; exenatid) a non-prandiální (snižují efektivně glykemii během celých 24 hodin; liraglutid). Novou látkou ze skupiny prandiálních agonistů GLP-1R je lixisenatid, který byl v roce 2013 registrován pro klinické použití v Evropské unii [1–3].
Charakteristika lixisenatidu
Lixisenatid je novým syntetickým prandiálním agonistou GLP-1R. Molekula je odvozena od exendinu, který byl modifikován odstraněním prolinu a navázáním sekvence šesti molekul lysinu. Výsledkem úpravy je výrazně vyšší odolnost vůči degradaci enzymem DPP-4 ve srovnání s nativním GLP-1. Lixisenatid vykazuje současně vysokou afinitu ke GLP-1R, která je přibližně 4krát vyšší než u nativního GLP-1. Eliminační poločas lixisenatidu je přibližně 3 hodiny.
Lixisenatid zpomaluje vyprazdňování žaludku, zvyšuje sekreci inzulinu (zejména restauruje její první fázi) a ovlivňuje tak zejména postprandiální glykemii. Na základě výsledků klinických studií fáze II bylo 20 μg lixisenatidu definováno jako optimální terapeutická dávka [4–9].
Klinické zkušenosti
Účinnost a bezpečnost lixisenatidu v různých terapeutických schématech byla zkoumána v programu studií označených akronymem GetGoal, do nichž bylo zařazeno více než 5000 osob. Řada studií proběhla v Asii, jejich výsledky nejsou jednoduše převoditelné na populaci bělošskou, a to s ohledem na některé odlišnosti v etiopatogenezi diabetu 2. typu. Z tohoto důvodu tyto publikace necitujeme.
Účinnost lixisenatidu v monoterapii byla hodnocena prospektivní studií kontrolovanou placebem, jíž se zúčastnilo 361 osob s diabetem 2. typu bez farmakologické terapie. V několika větvích byla hodnocena různá schémata (s úvodní dávkou 10 µg a udržovací dávkou 20 µg v jednom či dvou krocích proti placebu). Primárním konečným ukazatelem byla hodnota glykovaného hemoglobinu po 12 týdnech terapie, která se snížila o více než 20 % oproti vstupní hodnotě. Významně se snížila i postprandiální glykemie. Nejčastějším gastrointestinálním nežádoucím účinkem byla nauzea, která se vyskytla u 23 % pacientů s aktivní terapii a u 4,1 % pacientů při podávání placeba. Incidence symptomatické hypoglykemie byla shodná [10].
Kombinace lixisenatidu s metforminem byla hodnocena ve studii GetGoal-M. Do prospektivní, randomizované a placebem kontrolované studie bylo přijato 680 osob s diabetem 2. typu léčených metforminem. Lixisenatid i placebo byly aplikovány buď ráno, nebo večer. Lixisenatid aplikovaný ráno snížil statisticky významně hodnotu glykovaného hemoglobinu o 9,8 mmol/mol v porovnání s placebem (4,4 mmol/mol), podobného výsledku bylo dosaženo při večerní aplikaci. Současně lixisenatid významně snížil exkurze postprandiální glykemie, viz graf 1. Snížení tělesné hmotnosti bylo po lixisenatidu a placebu podobné. Incidence nevolnosti byla 22,7 % při aplikaci lixisenatidu ráno a 7,6 % při podávání placeba, incidence zvracení byla 9,4 % při aplikaci lixisenatidu ráno a 2,9 % při podávání placeba. Symptomatické hypoglykemie byly zaznamenány u 6 pacientů aplikujících lixisenatid ráno, u 13 pacientů aplikujících lixisenatid večer a u jednoho pacienta, kterému bylo podáváno placebo [11].
S ohledem na farmakologický profil lixisenatidu lze očekávat, že bude významným přínosem pro terapii diabetu 2. typu zejména v kombinaci s terapií bazálním inzulinovým analogem [12]. Účinek v této kombinaci byl hodnocen studií GetGoal-
-Duo 1. Studie se zúčastnilo 446 pacientů s diabetem 2. typu s nedostatečnou kompenzací při léčbě perorálními antidia-
betiky. K terapii byl přidán inzulin glargin a titrován po dobu 12 týdnů. Poté byl části osob přidán k terapii lixisenatid, po dalších 24 týdnech byl vyhodnocen primární konečný ukazatel – glykovaný hemoglobin. Inzulin glargin snížil hodnoty glykovaného hemoglobinu z 8,6 % na 7,6 % (dle kalibrace DCCT, The Diabetes Control and Complications Trial). Přidání lixisenatidu snížilo ve druhé periodě hodnotu glykovaného hemoglobinu o 0,71 % (DCCT), což bylo statisticky významně více v porovnání placebem (snížení o 0,4 %, inzulin glargin byl dále titrován), viz graf 2. Proti placebu snížil lixisenatid významně postprandiální glykemii 2 hodiny po standardizované snídani, a to o 3,2 mmol/l [13].
Vliv na postprandiální glykemii je významnou determinantou výběru ideální medikace pro daného pacienta. Právě na základě účinku na postprandiální glykemii lze rozdělovat agonisty GLP-1R do dvou základních skupin. Místo lixisenatidu v terapii bude jistě odvozeno od porovnání farmakodynamických vlastností s dalšími agonisty GLP-1R. Lixisenatid prokazatelně restauruje první fázi inzulinové sekrece, viz graf 3, jejíž selhání je důležitou příčinou zvýšení postprandiální glykemie [14]. Ve 28denní prospektivní, randomizované, multicentrické otevřené studii prokázal lixisenatid (dávka 20 µg od 2. týdne) významnější vliv na postprandiální glykemii v porovnání s liraglutidem (dávka 1,8 mg od 3. týdne). Hodnocena byla plocha pod křivkou, absolutní hodnoty glykemie a její exkurze (snížení o 3,9 mmol/l při léčbě lixisenatidem vs. snížení o 1,4 mmol/l při léčbě liraglutidem), viz graf 4. Po léčbě lixisenatidem došlo také k významně většímu snížení koncentrací glukagonu postprandiálně. Liraglutid snížil více glykemii nalačno (snížení o 1,3 mmol/l po liraglutidu vs. o 0,3 mmol/l po lixisenatidu). Změna hodnot glykovaného hemoglobinu byla podobná – pokles ze 7,2 % na 6,9 % po léčbě lixisenatidem a ze 7,4 % na 6,9 % po léčbě liraglutidem (vše v hodnotách DCCT) [15].Účinnost lixisenatidu byla porovnána i s účinností exenatidu v prospektivní multicentrické studii GetGoal-X u pacientů s diabetem 2. typu nedostatečně kompenzovaných léčbou metforminem. Lixisenatid prokázal noninferioritu (snížení hodnot glykovaného hemoglobinu o průměrných 0,79 ± 0,05 % po lixisenatidu 20 µg jednou denně vs. snížení o průměrných 0,96 ± 0,05 % po exenatidu 10 µg dvakrát denně) [15].
Nežádoucí účinky
Obecně platí, že léčba založená na inkretinech je bezpečná a velmi dobře snášená. Typickým nežádoucím účinkem jsou nevolnosti. Léčba lixisenatidem není výjimkou. V porovnání s placebem je incidence gastrointestinálních nežádoucích účinků 4–5krát vyšší, shodně s ostatními agonisty GLP-1R však tyto potíže obvykle během několika týdnů ustávají a jsou relativně zřídka důvodem pro ukončení terapie. V přímém srovnání s exenatidem (GetGoal-X) byla léčba lixisenatidem spojena s nižší incidencí nežádoucích účinků na zažívací trakt [16, 17]. Terapie založená na účinku inkretinů vykazuje obecně nízké riziko hypoglykemie. Nejvýstižněji lze posoudit riziko hypoglykemie při monoterapii lixisenatidem v porovnání s placebem; ve studii Fonsecy a spolupracovníků byla incidence shodná [4, 10, 17].
Místo v terapii
Lixisenatid bude indikován zejména pro kombinovanou terapii. Farmakologické vlastnosti jej předurčují k tomu, aby se stal ideálním přípravkem do kombinace s metforminem a bazálním inzulinovým analogem. U řady pacientů bude možné využít jeho potenciálu snížení postprandiální glykemie při výhodné aplikaci jednou denně.
Závěr
Prandiální agonista GLP-1R lixisenatid je vítaným rozšířením farmakoterapie diabetu 2. typu. Jeho farmakologický profil jej odlišuje od stávajících molekul, a umožňuje tak cílenější výběr terapie s ohledem na individuální profil pacienta.
Seznam použité literatury
- [1] Elkinson S, Keating GM. Lixisenatide: first global approval. Drugs 2013; 73: 383–391.
- [2] Meier JJ. GLP-1 receptor agonists for individualized treatment of type 2 diabetes mellitus. Nat Rev Endocrinol 2012; 8: 728–742.
- [3] Garber AJ. Novel GLP-1 receptor agonists for diabetes. Expert Opin Investig Drugs 2012; 21: 45–57.
- [4] Barnett AH. Lixisenatide: evidence for its potential use in the treatment of type 2 diabetes. Core Evid 2011; 6: 67–79.
- [5] Christensen M, Knop FK, Vilsbøll T, Holst JJ. Lixisenatide for type 2 diabetes mellitus. Expert Opin Investig Drugs 2011; 20: 549–557.
- [6] Ratner RE, Rosenstock J, Boka G; DRI6012 Study Investigators. Dose-dependent effects of the once-daily GLP-1 receptor agonist lixisenatide in patients with Type 2 diabetes inadequately controlled with metformin: a randomized, double-blind, placebo-controlled trial. Diabet Med 2010; 27: 1024–1032.
- [7] Werner U, Haschke G, Herling AW, Kramer W. Pharmacological profile of lixisenatide: A new GLP-1 receptor agonist for the treatment of type 2 diabetes. Regul Pept 2010; 164: 58–64.
- [8] Christensen M, Knop FK, Holst JJ, Vilsbøll T. Lixisenatide, a novel GLP-1 receptor agonist for the treatment of type 2 diabetes mellitus. IDrugs 2009; 12: 503–513.
- [9] Werner U. Preclinical pharmacology of the new GLP-1 receptor agonist AVE0010. Ann Endocrinol (Paris) 2008; 69: 164–165.
- [10] Fonseca VA, Alvarado-Ruiz R, Raccah D, et al. Efficacy and safety of the once-daily GLP-1 receptor agonist lixisenatide in monotherapy: a randomized, double-blind, placebo-controlled trial in patients with type 2 diabetes (GetGoal-Mono). Diabetes Care 2012; 35: 1225–1231.
- [11] Ahrén B, Lequizamo Dimas A, Miossec P, et al. Efficacy and Safety of Lixisenatide Once-Daily Morning or Evening Injections in Type 2 Diabetes Inadequately Controlled on Metformin (GetGoal-M). Diabetes Care 2013 Mar 27.
- [12] Berlie H, Hurren KM, Pinelli NR. Glucagon-like peptide-1 receptor agonists as add-on therapy to basal insulin in patients with type 2 diabetes: a systematic review. Diabetes Metab Syndr Obes 2012; 5: 165–174.
- [13] Riddle MC, Forst T, Aronson R, et al. Adding Once-Daily Lixisenatide for Type 2 Diabetes Inadequately Controlled With Newly Initiated and Continuously Titrated Basal Insulin Glargine: A 24-Week, Randomized, Placebo-Controlled Study (GetGoal-Duo 1). Diabetes Care 2013 Apr 25.
- [14] Becker RH, Ruus P, Liu Y-H, Kapitza C. Restoration of insulin repase with lixisenatide in patients with type 2 diabetes. Diabetologia 2010; 53 (Suppl 1): S339.
- [15] Kapitza C, Forst T, Coester HV, et al. Pharmacodynamic characteristics of lixisenatide once daily versus liraglutide once daily in patients with type 2 diabetes insufficiently controlled on metformin. Diabetes Obes Metab 2013 Jan 31.
- [16] Rosenstock J, Raccah D, Koranyi L, et al. Efficacy and safety of lixisenatide once daily versus exenatide twice daily in patients with T2DM insufficiently controlled on metformin (GetGoal-X). Poster presented at: 47th Annual Meeting of the EASD, September 12–16 2011, Lisabon. Diabetologia 2011; 54 (Suppl. 1): 1–542. Abstract 786.
- [17] Horowitz M, Rayner CK, Jones KL. Mechanisms and clinical efficacy of lixisenatide for the management of type 2 diabetes. Adv Ther 2013; 30: 81–101.