Ovlivňuje zrzavá barva vlasů celkovou anestezii?

Genetický základ a okolní prostředí determinují osobní charakteristiky našeho fenotypu a určují náš biochemický, fyziologický i tělesný typ. V populaci USA žijí asi 4 % lidí, kteří mají zrzavé vlasy. Ve středověku byli lidé se zrzavými vlasy považováni za nástroj ďábla a upalováni. Dnes jsou naopak zrzavé vlasy v oblibě, a proto si ženy nechávají dělat přeliv rezavé barvy. Také u zvířat nacházíme abnormální červenohnědé zbarvení, nazývané rutilismus. Tato barevná odchylka patří mezi schizochroismus, kdy na rozdíl od albinismu chybí pouze některé pigmenty. Známe např. světle hnědé drozdy (Turdus merula) nebo bílé stehlíky (Carduelis carduelis) se zrzavou obličejovou maskou. I u koní nacházíme jedince s plavě žlutým zbarvením (tzv. isabela). Můžeme je vidět v hřebčíně hraběte Kinského v Chlumci nad Cidlinou. U různých druhů ryb vznikají chyběním všech barevných pigmentů kromě žlutého tzv. „zlaté“ formy, např. zlatý karas (xantorismus). Na podobných barevných odchylkách se podílejí genetické faktory i vliv životního prostředí.

Genetický základ a okolní prostředí determinují osobní charakteristiky našeho fenotypu a určují náš biochemický, fyziologický i tělesný typ.

V populaci USA žijí asi 4 % lidí, kteří mají zrzavé vlasy. Ve středověku byli lidé se zrzavými vlasy považováni za nástroj ďábla a upalováni. Dnes jsou naopak zrzavé vlasy v oblibě, a proto si ženy nechávají dělat přeliv rezavé barvy.

Také u zvířat nacházíme abnormální červenohnědé zbarvení, nazývané rutilismus. Tato barevná odchylka patří mezi schizochroismus, kdy na rozdíl od albinismu chybí pouze některé pigmenty. Známe např. světle hnědé drozdy (Turdus merula) nebo bílé stehlíky (Carduelis carduelis) se zrzavou obličejovou maskou. I u koní nacházíme jedince s plavě žlutým zbarvením (tzv. isabela). Můžeme je vidět v hřebčíně hraběte Kinského v Chlumci nad Cidlinou. U různých druhů ryb vznikají chyběním všech barevných pigmentů kromě žlutého tzv. „zlaté“ formy, např. zlatý karas (xantorismus). Na podobných barevných odchylkách se podílejí genetické faktory i vliv životního prostředí.

Mnozí anesteziologové věří, že lidé se zrzavou barvou vlasů mají větší spotřebu anestetik. Anesteziolog a výzkumný pracovník Edwin B. Liem se spolupracovníky z univerzity v Lousville z Kentucky nyní zjistili, že přirozeně zrzaví lidé jsou citlivější na bolest a spotřebují o 20 % více inhalačních anestetik než lidé s tmavou barvou vlasů. Skupinu 20 žen-dobrovolnic ve věku 18–40 let rozdělili na 10 žen se zrzavou barvou vlasů a 10 žen s tmavou barvou vlasů. Celkovou anestezii indukovali propofolem a v průběhu anestezie podávali nové inhalační anestetikum desfluran v koncentracích 5,5–7,5 %. Za 45 minut po dosažení rovnovážného stavu stimulovali obě horní končetiny intradermálně zavedenými jehlami elektrickým proudem (100 Hz, 70 mA). Jestliže dobrovolnice reagovaly na elektrickou stimulaci pohybem končetin, koncentrace desfluranu byla zvýšena o 0,5 %, v opačném případě byla snížena o 0,5 %. Pohyby končetin hodnotil pozorovatel, který neznal aktuální koncentraci desfluranu. Tato metoda nazývaná „Dixon up and down method“ je standardní technikou používanou k hodnocení potence anestetik. Výsledky byly statisticky hodnoceny Studentovým dvojstranným t-testem. Obě skupiny dobrovolnic byly srovnatelné, co se týče výšky, hmotnosti i věku.

Výsledky byly velmi zajímavé. Dobro-volnice se zrzavými vlasy měly průměrnou koncentraci desfluranu 6,19 % (rozmezí 5,84–6,54 %), zatímco tmavovlásky v průměru 5,18 % (4,86–5,49 %). Koncentrace desfluranu byla tedy o 20 % vyšší u  rusovlásek. Zjištěný rozdíl je statisticky významný.

Genetické faktory tak mohou přispět k rozdílu ve spotřebě anestetik. Například různé kmeny ploštěnky (Caenorhabditis elegans) mohou mít až desetinásobné rozdíly v citlivosti na anestetika halotan nebo izofluran. To, že lidé s fenotypem zrzavých vlasů mají větší spotřebu anestetik, nemá jenom praktický klinický význam, ale dokazuje, že i u lidí existují genetické rozdíly ve spotřebě anestetik.

Zbývá vysvětlit, proč zrzaví lidé mají zvýšenou citlivost na bolest, a tím i vyšší spotřebu anestetik. Lidé se zrzavými vlasy mají dysfunkční receptor pro melanostimulační (hormon MSH), který se nachází v pigmentových buňkách kůže i vlasů. Mutace tohoto receptoru aktivuje zpětnovazebné mechanismy, které zvyšují uvolňování MSH, jenž za normálních okolností stimuluje tyto buňky a tvorbu melaninu. Nedostatek melaninu způsobuje, že většina zrzavých má světlou citlivou kůži, která je zvláště citlivá na škodlivé účinky slunečního ultrafialového záření. MSH hormon vzniká v hypofýze. Působí změny barvy kůže u obojživelníků i savců. Je však součástí mateřské látky z předního laloku hypofýzy, tzv. proopiomelanokortinu, ze kterého štěpením vznikají MSH, betalipotropin adrenokortikotropní hormon (ACTH) i endogenní opioidy endorfiny. Podobný receptor, jaký je v pigmentových buňkách kůže i vlasů, se nachází také v neuronech a jeho stimulací dochází ke zvýšení citlivosti na bolest.

I přes to, jak je v současné době celková anestezie mimořádně bezpečná, dosud přesně nevíme, jak navozují inhalační anestetika bezvědomí, ztrátu paměti i toleranci k bolesti. Spojení mezi  zrzavými vlasy, mutací receptoru pro MSH hormon a spotřebou anestetik umožní lépe porozumět tomu, jak inhalační anestetika účinkují. Výzkumem role MSH hormonu v centrálním nervovém systému lépe porozumíme základním otázkám, jak mozek moduluje vnímání bolesti.

Zrzavé vlasy se tak staly prvním viditelným biologickým znakem, který je těsně spojen se spotřebou anestetik.