Rusovlásky a anestezie po pěti letech

V roce 2002 byl v tomto časopise publikován článek zabývající se otázkou, jak ovlivňuje zrzavá barva vlasů žen spotřebu inhalačního anestetika [1]. Liem a kol. tehdy prokázali, že zrzavé ženy potřebují o 19 % vyšší koncentraci inhalačního anestetika desfluranu ve srovnání s černovláskami k potlačení pohybů vyvolaných elektrickou stimulací [2, 3]. U „knock-out“ myší s chybějícím receptorem pro melanokortin (MC1R) bylo patrné zvýšení spotřeby anestetik podobně jako u lidí [4].

U „knock-out" myší s chybějícím receptorem pro melanokortin (MC1R) bylo patrné zvýšení spotřeby anestetik podobně jako u lidí [4].

Zrzavé vlasy jsou výsledkem mutace genu kódujícího receptor pro melanokortin 1 (MC1R). Ten se nachází na povrchu melanocytů a je klíčovým regulátorem intracelulárních signálů vedoucích k biosyntéze melaninu. Rovnováha mezi tvorbou feomelaninu (který odpovídá za žluté a zrzavé zbarvení) a eumelaninu (tmavě černý) určuje barvu kůže a vlasů u bílého plemene. Zrzavá barva vlasů je tedy výsledkem nadměrné tvorby feomelaninu vlivem dysfunkce MC1R. Při normální funkci tohoto receptoru naopak produkují melanocyty zvýšené množství eumelaninu. MC1R se nachází také v buňkách hypofýzy, v gliových buňkách i na membránách neuronů v periakveduktální šedi, tedy v oblastech, které se podílejí na modulaci bolesti. Centrální nervový systém však není hlavním místem exprese tohoto receptoru. Proto zůstává nejasné, proč mutace MC1R vede ke změněné spotřebě anestetik. Ve zmíněné studii Liema a kol. [3] však byla spotřeba anestetik měřena v kontextu odezvy na nociceptivní podnět, proto dysfunkce MC1R moduluje odezvu na bolestivý podnět. Při jeho mutaci dochází k nadprodukci endogenních ligandů – melanokortinu a a-melanostimulačního hormonu, které stimulují ostatní melanokortinové receptory, jež v modelu neuropatické bolesti u potkana modulují chladovou a mechanickou alodynii (bolest, která je vyvolána na kůži s patologickými změnami běžným drážděním).

Dále se zmínění autoři zabývali četnými zprávami od lidí se zrzavými vlasy, že lokální anestezie nebývá často dostatečně účinná ani při vyšším dávkování lokálních anestetik. Proto studovali vliv topické aplikace lipozomálního 4% lidokainu, který byl nanesen na volární plochu předloktí, na bolestivý podnět způsobený stimulací elektrickým proudem. Stejným způsobem testovali účinek 1% roztoku subkutánně aplikovaného lidokainu na tlumení bolestivého podnětu. Zjistili, že při topické aplikaci lidokainu byly rozdíly ve vnímání bolesti mezi černovláskami a rusovláskami statisticky nevýznamné. Velký rozdíl byl však mezi oběma skupinami při subkutánní aplikaci lidokainu – u rusovlásek takto aplikované lokální anestetikum tlumilo bolest významně méně než u černovlásek. Základní práh bolesti a percepce bolesti byly přitom srovnatelné u rusovlásek i černovlásek [5].

Zbývá vysvětlit, proč tomu tak je. Odpověď dosud neznáme, lokální anestetika inhibují sodíkové kanály v nervových membránách. Periferní nervový systém však není místem exprese MC1R. Není tedy známo přímé spojení mezi dysfunkcí tohoto receptoru a periferním lokálně anestetickým účinkem.

Chua a kol. sledovali stupeň sedace, ovlivnění kognitivních funkcí a nálady během infuze midazolamu u dobrovolníků s rezavými vlasy nebo s vlasy jiné barvy (blonďaté nebo černé) [6]. Zjistili, že při plazmatické koncentraci midazolamu 30 ng/ml byl výrazně nižší stupeň sedace a kognitivní deficit u zrzavých než u jedinců s jinou barvou vlasů. Také výskyt amnézie byl nižší u rusovlasých dobrovolníků.

Četná literární pojednání o zrzavých se zmiňují i o jejich vyšší citlivosti k tuberkulóze a o jejím těžším průběhu, o sklonech ke krvácivosti i o jejich náchylnosti k výskytu melanomů [7].

Zajímavou práci uveřejnili Rollins a kol. [8]. Zabývali se účinkem barvy vlasů na inkorporaci kodeinu. Dobrovolníci s černými, hnědými, blonďatými nebo zrzavými vlasy ve stáří 21–40 let dostávali kodeinový sirup v dávce 30 mg 3krát denně po dobu 5 dní. Za 24 hodin po ukončení aplikace byla podána dávka 30 mg kodeinu a byla určena jeho plazmatická koncentrace. Koncentrace kodeinu ve vlasech byla určena 5 týdnů po aplikaci a byla nejvvyšší u tmavých vlasů, kde činila 1429 6 249 pg/mg u černých vlasů, 208 6 17 pg/mg u hnědých vlasů, 99 6 10 pg/mg u blonďáků a nejnižší u rezavých vlasů, kde činila 69 6 11 pg/mg. Tato data ukazují, že při hodnocení koncentrace kodeinu ve vlasech musíme vzít v úvahu i barvu vlasů.

Woodworth a kol. zjistili, že infertilní pacientky se zrzavou barvou vlasů mají častější výskyt endometriózy než pacientky s jinou barvou vlasů [9].

Zrzavá barva vlasů představuje fenotyp, který nám může říci hodně o citlivosti na účinek celkových i lokálních anestetik i o zvýšené citlivosti těchto jedinců k různým chorobným stavům. Podrobné genetické vyšetření a DNA analýza nám v budoucnosti jistě dále odhalí jemné souvislosti mezi účinky anestetik a zrzavou barvu vlasů.