Zpráva z kongresu ACR Convergence

Výroční kongres American College of Rheumatology (ACR) se konal ve dnech 10.–14. listopadu 2022 v hlavním městě Pensylvánie – Filadelfii. Organizace kongresu byla poznamenána nedávnou pandemií, a doznala proto několika zásadních změn. Kongres měl hybridní formu, přičemž větší část programu probíhala paralelně prezenčně i online, avšak některé části byly dostupné prezenčně, nebo pouze virtuálně. V důsledku toho byla prezenční účast na kongresu nižší, než bývala v letech před pandemií, nicméně nespornou výhodou současné organizace je možnost zhlédnout většinu vystoupení v rámci odborného programu (a získat kredity za účast) prakticky po celý letošní rok (až do konce října 2023). Následující kongres se bude letos konat ve stejném podzimním termínu v San Diegu.

Přinášíme výběr nejzajímavějších sdělení, která byla prezentována v hlavních plenárních sekcích.

Plicní postižení u systémových autoimunitních onemocnění

Profesor Maher seznámil auditorium s výsledky studie ­RECITAL s rituximabem (RTX) a cyklofosfamidem (CPM) u pacientů s progredujícím intersticiálním plicním postižením při systémovém autoimunitním onemocnění (idiopatická myozitida, systémová sklerodermie [SCC], smíšené onemocnění pojiva [MCTD]). Jednalo se o multicentrickou randomizovanou kontrolovanou studii, kdy byly tyto léky užity již v první linii léčby; pacienti byli léčeni a sledováni 24 týdnů. Randomizováno bylo 51 pacientů k podávání RTX a 50 pacientů k podávání CPM. Léčba RTX vedla ke zlepšení funkční vitální kapacity (FVC) u pacientů s myozitidou o 241 ml a o 345,7 ml při léčbě CPM, u pacientů s MCTD se FVC zlepšila o 208 ml při léčbě RTX a o 164,8 ml při léčbě CPM. U sklerodermie se FVC nezlepšila ani při podávání RTX (rozdíl –26,0 ml), ani ve skupině s léčbou CPM (–3,3 ml), avšak při hodnocení kožního postižení bylo u pacientů léčených RTX pozorováno zlepšení, zatímco ve skupině s CPM mírné zhoršení. Oba léky jsou tedy účinné v léčbě progredujícího plicního postižení u myozitid a MCTD, u sklerodermie vedou pravděpodobně jen ke stabilizaci plicního postižení, RTX však může zmírnit kožní postižení.

• Maher T, Tudor V, Saunders P, et al. Rituximab versus Cyclo­phosphamide for the Treatment of Connective Tis­sue ­Disease Associated Interstitial Lung Disease (­RECITAL): A Sub‑group Analysis of a Multi‑centre Randomised Controlled Trial [abstract]. Arthritis Rheumatol 2022; 74(Suppl 9): 0003.

Screening malignit u idiopatických myozitid

Doktor Oldroyd prezentoval doporučení mezinárodní pracovní skupiny pro myozitidy IMACS (International Myositis Assessment and Clinical Studies) zaměřené na screening malignit. Screening na přítomnost malignity by měl být prováděn u všech pacientů s idiopatickou myozitidou, s výjimkou juvenilní myozitidy a myozitidy s inkluzními tělísky. U ostatních pacientů by měla být v první řadě provedena stratifikace rizika malignity na podkladě klinického obrazu a laboratorních vyšetření:

• vysoké riziko – dermatomyozitida, pozitivita anti‑TIF1‑ϒ nebo anti‑NXP2, věk > 40 let, perzistující vysoká aktivita i přes imunosupresivní léčbu, dysfagie, kožní nekrózy;
• střední riziko – amyopatická dermatomyozitida, polymyozitida, imunitně zprostředkovaná nekrotizující myopatie, pozitivita anti‑SAE1, pozitivita anti‑HMGCR, anti‑Mi2 nebo anti‑MDA5, mužské pohlaví;
• nízké riziko – antisyntetázový syndrom, overlap syndrom s jiným difuzním onemocněním pojiva, pozitivita anti‑SRP, anti‑Jo1, non‑Jo1 ASS, PM‑Scl, anti‑Ku, anti‑RNp, anti‑Ro, anti‑La, přítomnost artritidy a intersticiálního plicního postižení.

Pacienti s nízkým rizikem by měli při stanovení diagnózy podstoupit základní screening (anamnéza, fyzikální vyšetření, krevní obraz, jaterní enzymy, FW, CRP, elektroforéza sérových bílkovin, analýza moči, RTG plic). U pacientů se středním rizikem malignity by měl být proveden základní i rozšířený screening (CT krku, hrudníku, břicha a pánve, mamografie, PSA, Ca‑125, sonografie dělohy a ovarií, okultní krvácení). U pacientů s vysokým rizikem malignity by měl být při stanovení diagnózy proveden základní i rozšířený screening, přičemž základní screening se doporučuje opakovat každé tři roky. Pokud nebyla u pacientů s vysokým rizikem malignita při screeningu zjištěna, je možné zvážit dále indikaci vyšetření PET/CT, endoskopického vyšetření horní a dolní části trávicí trubice, ev. nazální endoskopii. Screening malignity se dále doporučuje provádět u všech pacientů se suspektními příznaky (hmotnostní úbytek, nádor v rodinné anamnéze, kouření, nevysvětlitelná horečka, noční pocení).

• Oldroyd A, Callen J, Chinoy H, et al. Cancer Screening Recommendations for Patients with Idiopathic Inflammatory Myopathy [abstract]. Arthritis Rheumatol 2022; 74(Suppl 9): 0002.

Převádění z léčby biosimilárním infliximabem na léčbu jiným biosimilárním infliximabem v rutinní klinické praxi (registr DANBIO)

Biosimilární léčiva užívaná v léčbě revmatických onemocnění s sebou přinesla značné úspory přímých nákladů na léčbu. Autoři této analýzy si kladli otázku, zda je převedení z jednoho biosimilárního infliximabu na jiný biosimilární infliximab (biosimilar‑to‑biosimilar switch) z ekonomických důvodů bezpečné a nevede ke ztrátě účinnosti. V kohortě dánského registru DANBIO bylo observováno celkem 1 605 pacientů s revmatoidní artritidou (RA), axiální spondyloartritidou (axSpA) a psoriatickou artritidou (PsA), kteří byli léčeni infliximabem a převedeni na jiný ekvivalentní biosimilární lék, z nichž 1 171 bylo léčeno pouze biosimilárními léčivy a nemělo žádnou zkušenost s původním, originálním infliximabem. Aktivita onemocnění, hodnocená čtyři měsíce před převedením a čtyři měsíce po převedení na jiný typ, se u žádné ze skupin nezměnila, přesto však bylo roční setrvání na léčbě vyšší u podskupiny pacientů, kteří byli v minulosti léčeni i originálním přípravkem (92 %), oproti skupině bez zkušenosti s originálem (83 %). Z analýzy v této studii po adjustaci vyplynulo, že faktory asociované s delším setrváním na léčbě jsou právě zkušenost s originálním přípravkem u RA a PsA (nikoliv však u axSpA) a vstupní nižší aktivita onemocnění. Autoři uzavírají, že výsledky léčby jsou patrně více ovlivněny faktory na straně pacienta než faktory souvisejícími s lékem samotným.

• Nabi H, Hendricks O, Jensen D, et al. Biosimilar‑to‑Biosimilar Switching in Routine Care – Results on >1,600 Patients with Inflammatory Arthritis in the DANBIO Registry [abstract]. Arthritis Rheumatol 2022; 74(Suppl 9): 1112.

Sarilumab u pacientů s relabující revmatickou polymyalgií – výsledky multicentrické randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie

Interleukin 6 (IL‑6) je jedním z klíčových cytokinů revmatické polymyalgie (polymyalgia rheumatica, PMR). Jeho koncentrace jsou u PMR zvýšeny, korelují s aktivitou a závažností nemoci i rizikem relapsu. Předchozí klinické studie prokázaly, že léčba inhibitory IL‑6 v kombinaci s glukokortikoidy (GK) je účinnější co do navození remise nemoci a dále též významně snižuje potřebu GK oproti monoterapii GK. Klinická studie SAPHYR hodnotila účinnost sarilumabu, humánní monoklonální protilátky proti receptoru pro IL‑6, v kombinaci s kortikoterapií (s pozvolnou detrakcí během 14 týdnů) u pacientů s relapsem PMR při detrakci na dávku ≥ 7,5 mg prednisonu (nebo ekvivalentu). Pacienti (n = 118) byli randomizováni v poměru 1 : 1 a léčeni buď sarilumabem v dávce 200 mg s.c. (každé dva týdny, 52 týdnů) současně s kortikoterapií (14 tý­dnů, s definovanou detrakcí), nebo placebem a kortikoterapií s velmi pomalou detrakcí během 52 týdnů. Setrvalá remise byla pozorována častěji u kombinované léčby (28,3 %) než u monoterapie GK (10,3 %). U pacientů léčených navíc sarilumabem bylo též nižší riziko relapsu po dosažení remise (16,7 % vs. 23,9 % u monoterapie GK; p = 0,0153), u monoterapie byla také dle očekávání vyšší potřeba GK. Nežádoucí účinky byly při kombinované léčbě častější, více se vyskytovaly neutropenie (15,3 %) a artralgie (15,3 %), u druhé větve byla častěji popisována insomnie (15,5 %). Závažné nežádoucí účinky byly naopak častější u monoterapie GK (20,7 %) v porovnání se sarilumabem + GK (13,6 %). Úmrtí v průběhu léčby zaznamenáno nebylo. Podle autorů je terapie sarilumabem v kombinaci s GK účinnější než kortikoterapie samotná, včetně zlepšení kvality života. Bezpečnost terapie odpovídá známým bezpečnostním datům.

• Spiera R, Unizony S, Warrington K, et al. Sarilumab in Patients with Relapsing Polymyalgia Rheumatica: A Phase 3, Multicenter, Randomized, Double Blind, Placebo Con­trol­led Trial (SAPHYR) [abstract]. Arthritis Rheumatol 2022; 74(Suppl 9): 1676.

Účinnost intenzivní diety a cvičení na bolesti kolen u obézních pacientů s gonartrózou

Prezentovaná studie WE‑CAN je pragmatická populační, randomizovaná, jednoduše zaslepená studie, jež sledovala a hodnotila vliv pravidelného cvičení a redukční diety na bolesti kolen u běžné komunitní populace pacientů s gonartrózou. Do studie bylo zařazeno celkem 823 pacientů s průměrným věkem 64,6 roku, kteří byli náhodně rozděleni do dvou skupin – intervenční (pravidelné cvičení, redukční dieta, po dobu 18 měsíců) a kontrolní (jen observace). Hodnoceny byly bolest a funkce pomocí skóre WOMAC (Western Ontario and McMaster Universities Osteoarthritis Index), vzdálenost zdolaná za 6 minut chůze a kvalita života (SF‑36). Studii dokončilo 658 (80 %) pacientů. Průměrná tělesná hmotnost se snížila u aktivní skupiny o 10,9 kg, u kontrolní pouze o 2,7 kg (p = 0,025). U aktivní skupiny byla pozorována i nižší míra bolesti (WOMAC bolest 4,9 vs. 5,5), lepší funkce (WOMAC funkce 16,4 vs. 19,7; p < 0,0001), větší vzdálenost naměřená při šestiminutovém testu chůze (419 m vs. 376 m; p < 0,0001) i lepší fyzická komponenta hodnocení kvality života. Přestože se jednalo o neselektovanou, běžnou populaci s minimem vylučujících kritérií, výsledky studie byly srovnatelné s výsledky klinických studií akademických pracovišť.

• Messier S, Beavers D, Queen K, et al. Effectiveness of Intensive Diet and Exercise on Knee Pain Among Communities with Knee Osteoarthritis, Overweight, and Obesity: The WE‑CAN Pragmatic Randomized Clinical Trial [abstract]. Arthritis Rheumatol 2022; 74(Suppl 9): 1675.

Remibrutinib v léčbě Sjögrenova syndromu

Sjögrenův syndrom je systémové autoimunitní onemocnění, které postihuje žlázy s vnější sekrecí. Možnosti léčby suchosti očí a sliznic jsou omezeny prakticky pouze na symptomatickou, resp. substituční léčbu. Remibrutinib je perorální vysoce specifický inhibitor Brutonovy tyrozinkinázy. Tato kináza je exprimována na buňkách vrozeného i získaného (adaptivního) imunitního systému, včetně B buněk, a je nepostradatelná pro signalizaci B buněčných receptorů a receptorů Fc. Autoři provedli dvojitě zaslepenou, randomizovanou, placebem kontrolovanou studii fáze II u pacientů s aktivním Sjögrenovým syndromem (n = 73), s pozitivitou anti‑Ro a bazální slinnou sekrecí > 0 ml/min. Pacienti byli randomizovaně léčeni remibrutinibem v dávce 2× 100 mg, nebo 1× 100 mg, nebo placebem po dobu 24 týdnů. Re­mi­bru­ti­nib vedl ke statisticky významnému snížení aktivity onemocnění oproti placebu, byl pozorován i trend ve smyslu mírného zvýšení bazální sekrece slin, rozdíly však nebyly signifikantní. Byl pozorován též pokles sérových koncentrací imunoglobulinů G a M (IgG a IgM), nikoliv IgA, avšak v mezích normy. Pacientské parametry účinnosti, včetně specifického dotazníku pro Sjögrenův syndrom (ESSPRI), únava či kvalita života se vlivem terapie nezměnily. Zajímavé je, že se ve studii vůbec nelišil výskyt nežádoucích účinků, které byly u remibrutinibu a placeba srovnatelné (40,8 % vs. 41,7 %), nejčastěji se jednalo o běžné infekce. Remibrutinib je historicky prvním perorálním přípravkem s potenciálním terapeutickým efektem u Sjögrenova syndromu. Autoři vyzývají k provedení dalších studií.

• Dörner T, Szántó A, Tseng J, et al. Remibrutinib (LOU064) in Sjögren’s Syndrome: Safety and Efficacy Results from a 24‑Week Placebo‑controlled Proof‑of‑Concept Study [abstract]. Arthritis Rheumatol 2022; 74(Suppl 9): 1113.

Účinnost a bezpečnost deucravacitinibu u systémového lupus erythematodes

Možnosti biologické a cílené léčby systémového lupus erythematodes jsou v porovnání s léčebným potenciálem u revmatoidní artritidy nebo spondyloartritid stále ještě omezené. Deucravacitinib (DEU) je perorální selektivní inhibitor tyrozinkinázy 2 s unikátním mechanismem účinku, odlišným od inhibitorů Janus kináz. Byla již prokázána jeho účinnost u psoriázy a psoriatické artritidy. Autoři provedli randomizovanou, dvojitě zaslepenou studii fáze II u pacientů s aktivním systémovým lupus erythematodes s mukokutánním či muskuloskeletálním postižením. Do studie bylo zařazeno celkem 363 pacientů, kteří byli randomizovaně léčeni DEU v různých dávkách (3 mg 2× denně, 6 mg 2× denně nebo 12 mg 1× denně) nebo placebem po dobu 48 týdnů. Studii dokončila většina pacientů (76 %). Primárního cíle léčby, jímž byla odpověď SLE Responder index v týdnu 32, dosáhlo 34,4 % pacientů s placebem, 58,2 % pacientů s DEU 3 mg 2× denně, 49,5 % pacientů s DEU 6 mg 2× denně a 44,9 % pacientů s DEU 12 mg denně. Všechny rozdíly byly statisticky významné, jako nejúčinnější se jevila dávka nejnižší (2× 3 mg denně), u níž byly shledány statisticky významné rozdíly i při hodnocení dalších parametrů účinnosti (BICLA, LLDAS, CLASI‑50, kloubní index). Slibně se prozatím jeví i bezpečnostní profil léku, počty nežádoucích reakcí i závažných nežádoucích reakcí byly srovnatelné s placebem, nejčastěji se jednalo o infekce horních cest dýchacích, nazofaryngitidu, bolesti hlavy, uroinfekce. Nebyly pozorovány žádné kardiální či tromboembolické příhody, žádné systémové oportunní infekce či tuberkulóza. Výsledky jsou nadějné a odůvodňují iniciaci studií fáze III.

• Pike M, Merrill J, Morand E, et al. Efficacy and Safety of Deucravacitinib, an Oral, Selective, Allosteric TYK2 Inhibitor, in Patients with Active Systemic Lupus Erythematosus: A Phase 2, Randomized, Double‑Blind, Placebo‑Controlled Study [abstract]. Arthritis Rheumatol 2022; 74(Suppl 9): 1117.

Abstrakta jsou dostupná online na: https://acrabstracts.org/