Kardiabetes stokrát jinak aneb Jak antidiabetika pronikají mimo diabetologii
Milé kolegyně, vážení kolegové,
byl jsem velmi potěšen možností
napsat úvodník ke kardiologicko diabetologicky zaměřenému
bloku časopisu Remedia. Termín kardiabetes, který jsem si dovolil
využít v nadpise, zní sice možná trochu jako nově tvořená
česká slova, jimiž čeští vlastenci v době národního
obrození nahrazovali germanismy, ale velmi dobře vyjadřuje těsné
propojení diabetu s kardiovaskulárními onemocněními. Toto
těsné propojení navíc díky dostupnosti antidiabetik s významným
ochranným účinkem proti vzniku kardiovaskulárních komplikací
a srdečního selhání pomáhá formovat novou progresivní
diabetologii zaměřenou nejen na uspokojivou kompenzaci diabetu
a prevenci mikrovaskulárních komplikací, ale také na zásadní
ovlivnění prognózy pacienta.
Současný překotný vývoj nových možností antidiabetické léčby však začal špatnými zprávami. Metaanalýza publikovaná v roce 2007 profesorem Nissenem v New England Journal of Medicine poukazovala na zvýšené riziko kardiovaskulárních komplikací při léčbě tehdy oblíbeným antidiabetikem rosiglitazonem. Záhy se přidal i výsledek studie ACCORD prokazující zvýšení rizika úmrtí u diabetiků 2. typu s intenzivní léčbou s cílem dosažení co nejtěsnější kompenzace. Zde se však přesně potvrdilo to, že všechno zlé je k něčemu dobré. Zprávy o kardiovaskulární ne/bezpečnosti rosiglitazonu (které se mimochodem nakonec spíše nepotvrdily) totiž vedly k povinnosti prokazovat kardiovaskulární bezpečnost u všech nových antidiabetik. A k překvapení mnohých ukázala řada studií nejen dobrou kardiovaskulární bezpečnost řady léků ze dvou nových skupin antidiabetik – agonistů receptoru pro GLP 1 a gliflozinů -, ale i jejich významný ochranný efekt při terapii kardiovaskulárních komplikací, srdečního selhání i onemocnění ledvin. Vybrané glifloziny stojí tak již nyní mezi nejúčinnějšími léky srdečního selhání u diabetiků i nediabetiků. Agonisté receptoru pro GLP 1 i glifloziny se doporučují (bez ohledu na aktuální kompenzaci diabetu) jako léky nefroprotektivní a agonisté receptoru pro GLP 1 se aktuálně stále více užívají jako antiobezitika u diabetiků i nediabetiků.
Zatímco u diabetu 2. typu určují vývoj nové léky, u diabetu 1. typu jsou to naopak nové technologie – především moderní senzory pro monitoraci glykemie a nové inzulinové pumpy, které už v řadě případů dokáží automaticky reagovat na výkyvy glykemie a předejít hypoglykemii. I tomuto tématu a mnoha dalším zajímavým oblastem diabetologie, kardiologie a řadě souvisejících nemocí se současné číslo časopisu věnuje.
Věřím, že si najdete čas tyto zajímavé články přečíst, aniž by to narušilo zasloužený odpočinek a relaxaci po velmi náročném pracovním roce.
Přeji hezké čtení a klidné letní dny.