Pokrok v patogenezi revmatických onemocnění přináší nové léčebné možnosti

V České republice je revmatologie známa jako nadstavbový obor vnitřního lékařství přibližně šedesát let, ale až v posledních letech nastal významný pokrok ve znalostech patogeneze revmatických onemocnění, což v některých případech umožnilo účinně rozšířit léčebné možnosti. Některé z nich přibližuje Revmablok prvního letošního čísla časopisu Remedia ve čtyřech článcích. Vaší pozornosti tak předkládáme texty, které se věnují vybraným novinkám v revmatologii, léčbě psoriatické artritidy apremilastem, terapii sekundární osteoporózy a využití kolchicinu.

Ve sdělení dr. Zdeňka Fojtíka jsou diskutovány novinky z roku 2016, pozornost je soustředěna převážně na cílené syntetické léky – inhibitory Janusovy kinázy (tofacitinib a baricitinib) ‒ a na jejich uplatnění v léčbě revmatoidní artritidy a psoriatické artritidy. Důležité je zmínit recentní poznatky o účinnosti tofacitinibu i u pacientů s ankylozující spondylitidou. Dalším cíleným syntetickým lékem je apremilast ‒ selektivní inhibitor fosfodiesterázy 4, který rozšiřuje léčebné armamentarium v revmatologii, a to především u pacientů s psoriatickou artritidou. Apremilastu se pak konkrétně věnuje autor editorialu v samostatné práci. Secukinumab je nový biologický lék, inhibitor interleukinu 17A, který představuje první biologický přípravek s jiným mechanismem účinku, než je blokování tumor nekrotizujícího faktoru alfa schváleného pro léčbu pacientů s ankylozující spondylitidou a psoriatickou artritidou. Diskutovány jsou rovněž biosimilární léky, jejichž rozšíření vedlo v řadě zemí k poklesu ceny biologické terapie. V loňském roce jsme u systémových revmatických onemocnění zaznamenali i některé nové poznatky o účinnosti léčiv, jež v této terapii nemají úhradu, jako je např. tocilizumab v léčbě temporální arteriitidy. Důležitou informaci přinesla rozsáhlá desetiletá studie PRECISION, která neprokázala zvýšený výskyt kardiovaskulárních příhod u rizikových pacientů s osteoartrózou nebo revmatoidní artritidou léčených celekoxibem v porovnání s neselektivními nesteroidními antirevmatiky (ibuprofen a naproxen). Toto je důležitá informace pro běžnou klinickou praxi s ohledem na významně lepší gastrotoxický a nefrotoxický profil koxibů.

Osteoporóza představuje, zejména z důvodu zvýšeného rizika vzniku zlomenin, vážný socioekonomický problém. Navíc lze do budoucna předpokládat, že tento fenomén bude se stárnutím populace narůstat. Profesor Jan Štěpán se ve svém přehledném sdělení věnuje rozsáhlé diferenciální diagnostice a léčbě sekundární osteoporózy. Podrobně diskutuje vliv chronického zánětu, endokrinopatií, hematologických onemocnění, malnutrice a léků na vývoj této choroby a rovněž se zaměřuje na problematiku glukokortikoidy indukované osteoporózy. U takto postižených pacientů je podstatná včasná a účinná léčba základního onemocnění, a dále prevence a případně již také terapie osteoporózy.

Využití kolchicinu pro léčbu akutní dnavé artritidy bylo dlouhodobě vyhrazeno jako alternativa pro případy kontraindikace nebo intolerance nesteroidních antirevmatik, popř. pro nemocné, u nichž účinnost terapie kolchicinem měla diagnostický význam. Důvodem pro odklon od léčby kolchicinem byly velmi časté nežádoucí účinky, a to nejobvykleji úporné průjmy. Doktorka Marta Olejárová shrnuje poznatky o kolchicinu a poukazuje na nejnovější doporučené postupy pro léčbu akutního dnavého záchvatu s možností využití nízkých dávek kolchicinu, které jsou pacienty dobře tolerovány, a navíc působí obdobně účinně jako původně používané dávky vysoké. Zmiňována je také zhruba půlroční preventivní terapie nízkými dávkami kolchicinu u nemocných s chronickou dnavou artritidou a některé další indikace, v nichž je kolchicin zkoušen.

Věřím, že tento revmatologický blok splní vaše očekávání, pomůže rozšířit vaše znalosti a bude přínosem pro vaši další odbornou praxi.