Zbytečně rozladěný orchestr

Onkologie je úžasný klinický obor. V rozmezí jednoho profesního života se diametrálně proměnila. Tlumení symptomů a marnou snahu zastavit pokročilé onemocnění nahradily exponenciálně rostoucí léčebné možnosti. Některé z nich představují renomovaní odborníci právě v tomto čísle časopisu Remedia. Přes všechen významný pokrok v rámci systémové léčby, jíž vládne právě onkolog, stále nejvíce životů nemocných s malignitou zachrání chirurg. Náš obor totiž stojí na třech základních pilířích. Vedle onkologické terapie je to soustavná psychologická podpora pacientů vyrovnávajících se s faktem, že onemocněli chorobou, která jim ohrožuje život, a potom multidiscip

linární spolupráce, neboť zhoubný nádor se může objevit vlastně kdekoliv. Zkušený onkolog tedy musí být dobrým manažerem hladkého průběhu cesty pacienta s onkologickým onemocněním od diagnózy k uzdravení – spolupracuje při tom s celou řadou medicínských profesí v rámci mezioborových týmů. Právě vzájemná dohoda, sladění postupů a přiblížení pohledů jednotlivých odborníků zaručuje největší naději na úspěšnou likvidaci nemoci.

Soustředit náročnou a inovativní péči v komplexních onkologických centrech, pokrývajících zhruba celou republiku, byl jistě dobrý krok, ale určitě nelze předstírat, že tím pádem máme čtrnáct rovnocenných zařízení. Jejich léčebné možnosti vycházejí z předchozí historie, přístrojového vybavení, komplexnosti poskytované péče chirurgických a diagnostických oborů zdravotnického zařízení, jehož jsou součástí, a především z personální situace. Léčebná potence jednotlivých center je dobře dokumentovaná měřitelnými výsledky péče. Proto, stejně jako v onkologické léčbě i v její organizaci, je třeba uplatňovat princip personalizace a individualizace, který umožňuje vyzdvihnout silné stránky jednotlivých center a kompenzovat jejich slabiny. V tomto směru je právě multidisciplinární přístup klíčem k úspěchu. Onkolog, jako garant výstupů indikací těchto týmů, může v různé míře zapojit do péče i odborníky orgánově specifických disciplín, pokud podmínky pro poskytování jejich péče splňují přísné onkologické standardy. Hlavním kritériem je přece vždy prospěch pacienta, nikoliv spory o moc a kompetence.

V důsledku prolínání onkologické problematiky prakticky všemi klinickými obory je naše partitura opravdu komplikovaná. Ale podobně jako v symfonickém orchestru musejí dostat ve správnou chvíli slovo správné nástroje. To je zodpovědnost dirigenta. Pokud bude slyšet převážně jen jeden, ztratil orchestr smysl, a také se to mimochodem nedá vůbec poslouchat…