Akutní respirační infekce a využití extraktu z Pelargonium sidoides

Respirační infekce představují nejčastější formu infekcí ve všech věkových kategoriích, přičemž v každé z nich má onemocnění svoji charakteristiku a své odlišnosti. Nejčastěji se vyskytují infekce horních cest dýchacích (HCD), které obvykle nezanechávají dlouhodobou imunitu, a proto je v průběhu sezony možné prodělat tuto infekci i několikrát. Přibližně 90‒95 % všech infekcí horních cest dýchacích je vyvoláno různými respiračními viry, a z tohoto důvodu má být pouze jejich malá část léčena antibiotiky. Nadměrné užívání antibiotik vede nejen ke zvýšení rizika vzniku multirezistence a nákladů na léčbu, ale také k dalšímu zatížení organismu pacienta. Vzhledem k virové etiologii infekcí je třeba se v léčbě zaměřit především na podporu přirozených protivirových imunitních mechanismů (např. podpora tvorby interferonů, aktivity NK buněk a T lymfocytů) a na zmírnění přidružených příznaků dané infekce (nazální kongesce, rinorea, kašel, expektorace apod.) [1].

Symptomatická a příčinná léčba akutních respiračních infekcí

V léčbě akutních respiračních infekcí lze kromě všeobecných režimových opatření využít postupy cílené na jednotlivé příznaky (symptomatická léčba), přípravky podporující přirozené obranné protiinfekční mechanismy (imunomodulační léčba) a zároveň prostředky na zlepšení hygieny HCD.

Režimová opatření zahrnují domácí léčbu podle závažnosti infekce, dostatek tekutin, omezení fyzické aktivity, časté větrání, mytí rukou. Po dobu onemocnění se doporučuje necvičit a minimalizovat fyzickou námahu a zátěž.

Symptomatická léčba je zaměřena na ovlivnění nazální kongesce a zmírnění, případně úplné odstranění jednotlivých příznaků infekce HCD:

• Dekongestiva (alfamimetika) – mají rychlý úlevový účinek, zmírňují pocit ucpaného nosu a snižují nazální sekreci. Jsou vhodná v úvodu léčby, neměla by se používat déle než 5‒7 dní u dospělých a 3‒5 dní u dětí, jinak hrozí zvýšené riziko vzniku tzv. medikamentózní rinitidy [2,3].
• Solné hypertonické roztoky jsou vhodné zejména při akutních příznacích a při potřebě zmírnění otoku sliznice dýchacích cest; izotonické solné roztoky jsou vhodné i k dlouhodobému používání jako pravidelná součást nosní hygieny [3,4].
• Antipyretika aplikujeme obvykle při horečce nad 38 °C, avšak finální rozhodnutí závisí na celkových příznacích a diskomfortu pacienta. Univerzálními antipyretiky jsou paracetamol a ibuprofen. V případě kyseliny acetylsalicylové se nedoporučuje její podávání při virózách u dětí ve věku do 12 let (v některých zemích do 16 let). Je potřeba dbát na správné dávkování, kombinace a střídání více antipyretik se nedoporučují [5].
• Antitusika a mukomodulační přípravky jsou vhodné při suchém dráždivém kašli, případně při kašli s expektorací. Podobně je možné je použít také při příznacích rinosinusitidy s nadměrnou tvorbou hlenu a jeho stázou ve ve­dlejších dutinách [3,6].
• Druhým pilířem úspěšné léčby akutních infekcí HCD je podávání ověřených přípravků podporujících přirozené protiinfekční mechanismy organismu. Tyto postupy označujeme jako imunomodulaci. Imunomodulace je definována jako terapeutické a preventivní postupy ovlivňující aktivitu imunitního systému ve směru žádoucím pro organismus (např. aktivace potlačených reakcí, modulace a zmírnění nadměrně aktivovaných reakcí). Při léčbě akutních infekcí HCD lze použít kombinaci více přípravků (které mohou být registrovanými léky, fytofarmaky či výživovými doplňky) s využitím synergie jejich účinku [7]. Mezi základní prostředky při léčbě akutních respiračních infekcí patří:
• Stopové prvky – především zinek – mají komplexní imunomodulační i protivirové účinky. Relevantní studie i Cochranova databáze konstatují, že je potřebná včasná aplikace ve zvýšené dávce (trojnásobné: ≥ 75 mg/den) po několik dní hned na začátku infekce, optimálně v průběhu prvních 24 hodin od začátku příznaků [3,8‒10].
• Vitaminy – především vitamin C (standardní dávka po dobu akutní infekce minimálně 200 mg/den, podle některých doporučení i dávka okolo 1 g/den, případně vyšší, kontraindikovaná u pacientů s onemocněním ledvin) a vitamin D (u dospělého dávka minimálně 2 000‒4 000 IU/den). Určitý efekt zejména na procesy obnovy epitelu dýchacích cest po respiračních infekcích může mít vitamin A a vitamin E [4,7,11,12].
• Fytofarmaka – větší množství přípravků rostlinného původu prokázalo efektivnost v léčbě akutních infekcí HCD. Jsou to zejména přípravky z Pelargonium sidoides, Echinacea spp., bezu černého (s obsahem sambukolu), případně z česneku (obsahuje alicin s protivirovým působením). K dispozici jsou také jiné druhy fytofarmak, avšak u většiny z nich chybějí relevantní důkazy pro jejich účinky v léčbě akutních respiračních infekcí a používají se pouze na základě tradice [4,7,12,13].
• Biologicky aktivní polysacharidy (beta glukany) – jde o skupinu přírodních imunomodulačních přípravků, obvykle původu z vyšších hub (hlíva ústřičná) nebo z kvasinek (Saccharomyces cerevisiae) s pluripotentními biologickými účinky, jež lze použít jak preventivně, tak léčebně. Při akutních infekcích se podávají vyšší dávky. Výhodou je jejich výborný bezpečnostní profil [7,14,15].

Fytofarmaka v léčbě respiračních infekcí

Fytofarmaka představují velkou heterogenní skupinu přípravků rostlinného původu, které se uplatňují prakticky ve všech oborech medicíny. Narůstající počet studií umožnil rozdělit jednotlivá fytofarmaka na ta, u nichž byla potvrzena klinická účinnost (tzv. well established used přípravky), a na ta, jejichž používání je založeno spíše na tradici bez jednoznačných vědeckých důkazů o jejich efektivnosti (tzv. traditionally used přípravky). V případě přírodní léčby je proto nevyhnutelné při rozhodování se pro konkrétní produkt brát v úvahu výsledky klinických studií. Dnes víme, že výsledky klinických studií posunuly větší množství fytofarmak na úroveň ověřených léčiv [16].

Fytofarmaka jsou jednou z nejčastěji používaných skupin přírodních přípravků v respirační medicíně, a to jak v léčbě akutních infekčních onemocnění a v prevenci recidivujících infekcí, tak v managementu chronických respiračních chorob (infekčních i neinfekčních). Správně zvolená přírodní léčba dokáže nejen efektivně pomoci v terapii akutní infekce, ale zároveň zmírňuje také její možné negativní dopady a komplikace. Účinná symptomatická, případně kauzální přírodní léčba dokáže rovněž snížit spotřebu antibiotik. Extrakt z Pelargonium sidoides představuje jedno z nejvíce prozkoumaných fytofarmak vhodných pro účinnou léčbu akutních respiračních infekcí horních a dolních cest dýchacích. Podkladem pro klinicky úspěšné užití jsou pluripotentní biologické účinky zasahující do jednotlivých patofyziologických mechanismů akutních infekcí různé etiologie [17]. V současnosti je nejvíce používán patentovaný extrakt z kořene Pelargonium sidoides ‒ EPs^7630, s nímž byla také realizována většina klinických studií.

Pelargonium sidoides v léčbě respiračních infekcí

Úspěšné klinické použití extraktu z Pelargonium sidoides vyplývá z jeho pluripotentních biologických účinků – antimikrobiálního, imunomodulačního, cytoprotektivního či mukokinetického (obr. 1). Extrakt představuje jedno z nejúčinnějších fytofarmak v léčbě akutních infekcí horních i dolních dýchacích cest [17,18]. Vícero studií ukázalo, že včasné nasazení extraktu z Pelargonium sidoides při akutní rinosinusitidě/rinitidě dokáže efektivně zmírnit nazální kongesci, zkrátit trvání a zmírnit intenzitu příznaků běžného nachlazení a současně dochází k potlačení objektivních příznaků rinitidy i sinusitidy [19‒21]. V recentní práci vykázal extrakt EPs^7630 lepší léčebné účinky ve srovnání s amoxicilinem v managementu nekomplikované bakteriální rinosinusitidy [18]. Pozitivní terapeutické působení potvrdila metaanalýza v Cochranově databázi [22], stejně jako další nedávná metaanalýza dosud publikovaných studií [23]. Přípravek EPs^7630 doporučují rovněž mezinárodní guidelines pro léčbu akutní rinosinusitidy (European Position Paper on Rhinosinusitis) [3].

Uvedené fytofarmakum může efektivně pomoci v léčbě akutní tonzilofaryngitidy, kdy ve studiích aplikace extraktu zmírnila signifikantně klinické příznaky už čtvrtý den oproti placebu, a to bez potřeby terapie antibiotiky [24].

Asi nejvíce studií bylo věnováno vlivu EPs^7630 v léčbě akutní bronchitidy. Včasná léčba vedla k poklesu frekvence i doby trvání kašle, ke zmírnění klinických příznaků bronchitidy a k poklesu produkce hlenu, kdy nástup účinku byl pozorován už v průběhu 2‒3 dnů od začátku terapie. Téměř 60 % pacientů bylo v průběhu jednoho týdne úplně bez příznaků, případně pozorovalo významné zmírnění klinických potíží. Aktivní léčba potlačila také celkové příznaky (např. únavu, nechutenství, bolesti hlavy) a zároveň vedla k poklesu potřeby antibiotické terapie [25‒31]. Uvedené účinky byly současně potvrzeny i metaanalýzami existujících klinických studií, v nichž byl přípravek stejně efektivní u dětí i u dospělých [23,31,32]. Přípravek je v indikaci akutní bronchitidy doporučen rovněž mezinárodním dokumentem Evropské respirační společnosti [33].

Bronchiální astma představuje nejčastější chronickou chorobu dýchacího systému u dětí, přičemž exacerbace astmatu ve většině případů vyvolávají právě různé virové infekce. V nedávné studii ve skupině 61 dětských astmatiků dokázala pětidenní aplikace EPs^7630 po dobu akutní respirační infekce zmírnit frekvenci kašle, ale zejména snížit počet astmatických záchvatů [21]. Několik studií sledovalo také potencionální prospěch z léčby tímto fytofarmakem u dospělých pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN). Studie doložily, že léčba EPs^7630 u pacientů se středně těžkou až těžkou formou CHOPN redukuje počet infekčních exacerbací, spotřebu antibiotické terapie a zároveň prodlužuje dobu do následující exacerbace, a to při velmi dobré toleranci a minimu nežádoucích účinků [34].

Svět v současnosti čelí globální pandemii onemocnění COVID 19 vyvolaného novým koronavirem označeným jako SARS CoV 2. Během několika měsíců došlo k lepšímu pochopení nejen klinického průběhu onemocnění, ale také k odhalení typických změn v imunitním systému, které probíhají v jednotlivých fázích této nemoci [35]. Vzhledem k absenci univerzální účinné léčby se pozornost upíná k širokému spektru přípravků přírodního původu, které by mohly představovat doplňkovou terapii především u pacientů s mírným průběhem onemocnění – minerály (hlavně zinek), vitaminy (hlavně vitamin D, C a A), přírodní imunomodulancia (biologicky aktivní polysacharidy) nebo některá vybraná fytofarmaka. Z hlediska známého mechanismu účinku proto někteří autoři poukazují rovněž na potenciál využití extraktu z Pelargonium sidoides v léčbě koronavirových infekcí včetně COVID 19 jako doplňku k jiné terapii [36], i v kontextu možného potlačení replikace koronavirů [37].

Závěr

Akutní respirační infekce představují nejčastější formu infekce ve všech věkových kategoriích. Z hlediska frekvence výskytu jsou tato onemocnění spojena s významnými přímými i nepřímými finančními náklady. Z tohoto důvodu je nutné zaujmout racionální přístup k jejich léčbě, s využitím vědecky ověřených terapeutických postupů, v kombinaci s režimovými opatřeními. Symptomatická léčba vede sice k poměrně rychlé úlevě u pacienta s akutní infekcí HCD, avšak nezasahuje do patofyziologických mechanismů onemocnění a neovlivňuje jeho příčinu (např. dělení a invazivita virů). Proto by imunomodulace, která může být považována za nepřímou kauzální terapii, měla být v praxi indikována nejen jako doplněk symptomatické léčby, ale jako nezbytná a účinná intervence ke zvládnutí infekce.

Převzato se souhlasem autora a redakce z PHARMA tribune 3/2020, EDUprofiPHARM.