Komentář: Niraparib v udržovací léčbě ovariálního karcinomu již od první linie
Pacientky s pokročilým karcinomem vaječníku, vejcovodu či s primárním peritoneálním tumorem relabují po primární terapii ve více než 80 %. I přes využití nových léků je terapie pokročilých tumorů a následně i prognóza těchto pacientek neuspokojivá. V posledních letech se do popředí zájmu v terapii karcinomu vaječníku dostaly inhibitory poly(ADP ribóza) polymerázy (PARP). Pozornost spojená s těmito přípravky byla doposud zaměřena zejména na pacientky s germinálními či somatickými mutacemi genu BRCA1/BRCA2, což představuje přibližně 15–20 % všech pacientek s karcinomem ovaria. Tedy většina pacientek s pokročilým karcinomem ovaria nemá efektivní možnost léčby, která by podstatně snížila riziko úmrtí nebo progrese onemocnění. Výsledky posledních studií však ukazují, že potentní inhibitory PARP jsou schopny vykazovat účinek u všech žen s karcinomem vaječníku, vejcovodu či s primárním peritoneálním tumorem.
PRIMA byla randomizovaná dvojitě zaslepená studie fáze III, ve které byly pacientky s nově diagnostikovaným pokročilým karcinomem vaječníku po dosažené odpovědi na chemoterapii s platinovým derivátem randomizovány v poměru 2 : 1 do dvou ramen – k udržovací terapii niraparibem versus placebem. Primárním cílovým ukazatelem bylo přežití bez progrese (progression free survival, PFS) u pacientek s tumory s deficientním procesem homologní rekombinace a u pacientek v celkové populaci studie.
Výsledky studie doložily dosažení vytčeného primárního cíle, a sice to, že u pacientek s nádory s deficientním procesem homologní rekombinace byl medián PFS významně delší v rameni s niraparibem než v rameni s placebem (21,9 měsíce vs. 10,4 měsíce). V celkové populaci bylo PFS v rameni s niraparibem 13,8 měsíce versus 8,2 měsíce v rameni s placebem. Klinický přínos niraparibu v celkové populaci nebyl podpořen pouze podskupinou pacientek s mutacemi BRCA, u kterých bylo PFS 22,1 měsíce vs. 10,9 měsíce, ale i pacientkami bez přítomnosti mutace, jejichž PFS činilo 19,6 měsíce vs. 8,2 měsíce. V podskupině pacientek bez defektu homologní rekombinace dosahovalo PFS ve skupině s niraparibem 8,1 měsíce vs. 5,4 měsíce ve skupině s placebem, což podporuje hypotézu, že niraparib má i další mechanismy účinku, nejenom ty, které se podílejí na opravě poškození DNA – např. transkripce genu regulované PARP, biogeneze ribozomu a imunitní aktivace.
Tyto analýzy ukazují, že léčba niraparibem po první linii chemoterapie na bázi platiny přináší výhody všem pacientkám.
Podle původního protokolu studie všechny pacientky zahajovaly terapii fixní dávkou 300 mg jednou denně. Následně ale byla dávka niraparibu individualizována na 200 mg jednou denně pro pacientky s hmotností nižší než 77 kg nebo s hodnotou trombocytů nižší než 150 000/μl. Kromě hematologické toxicity (trombocytopenie, anémie, myelosuprese) se jako nejčastější nehematologický nežádoucí účinek objevovala nauzea po požití tablet. Tomuto nežádoucímu účinku lze předcházet užitím tablet před spaním, což je výhoda při užívání tablet jedenkrát denně.
Studie PRIMA potvrdila, že pacientky s nově diagnostikovaným pokročilým karcinomem ovaria, které odpovídaly na chemoterapii na bázi platiny, po přidání niraparibu do udržovací terapie přežívaly bez progrese významně déle než ty, které dostávaly placebo, bez ohledu na přítomnost nebo nepřítomnost defektu v homologní rekombinaci.
Na základě výsledků studie PRIMA Evropská léková agentura schválila použití monoterapie niraparibem k udržovací léčbě dospělých pacientek s pokročilým high grade epiteliálním karcinomem vaječníků, vejcovodů nebo s primárním karcinomem peritonea, které úplně nebo částečně odpověděly na dokončenou první linii chemoterapie založené na platině.