Léčba fremanezumabem a komorbidity – výběr abstrakt z kongresu IHS/EHF 2021

V termínu 8.–12. září 2021 se v Berlíně konal ve virtuální podobě International Headache Congress, k jehož organizaci se spojily dvě významné společnosti zaměřené na problematiku a léčbu bolestí hlavy – International Headache Society (IHS) a European Headache Federation (EHF). V následujícím textu přinášíme výběr z abstrakt věnovaných léčbě fremanezumabem ve vztahu k přidruženým onemocněním.

Vliv léčby fremanezumabem na hodnoty krevního tlaku

Autoři Nägel a kol. zkoumali vliv dlouhodobé léčby fremanezumabem na hodnotu krevního tlaku (TK) u pacientů s migrénou [1]. Při hodnocení vycházeli z dvanáctiměsíční extenze studie HALO (HALO LTS) a z šestiměsíční periody sledování ve studii FOCUS. Ve studii HALO LTS dostávali pacienti fremanezumab čtvrtletně v dávce 675 mg nebo měsíčně v dávce 225 mg po dobu 12 měsíců. Ve studii FOCUS byl pacientům podáván fremanezumab čtvrtletně nebo měsíčně nebo účastníci dostávali placebo v tříměsíční zaslepené periodě. Všichni pacienti pak užívali fremanezumab v měsíční frekvenci během následné tříměsíční otevřené extenze. Byly hodnoceny změny systolického i diastolického TK v průběhu sledování u pacientů s hypertenzí nebo u pacientů užívajících antihypertenzní konkomitantní medikaci ve studii HALO LTS.

Ve studii HALO LTS byl zvýšený diastolický TK a snížený systolický TK hlášen vždy po jednom případu ve skupině se čtvrtletně podávaným fremanezumabem. Průměrné hodnoty TK (mm Hg) byly srovnatelné nebo nižší v porovnání s hodnotami na začátku sledování (baseline, BL) u pacientů s hypertenzí (systolický TK: BL 128,2, konec sledování [end of treatment, EOT] 128,0; diastolický TK: BL 82,3, EOT 81,6) a s konkomitantní antihypertenzní léčbou (systolický TK: BL 131,0, EOT 128,6; diastolický TK: BL 84,0, EOT 82,3). Ve studii FOCUS byl u jednoho pacienta ze skupiny se čtvrtletně podávaným fremanezumabem zaznamenán snížený TK během zaslepené periody a u jednoho pacienta zvýšený TK během otevřené extenze. Souhrnně zůstával TK při léčbě na běžné hodnotě nebo lehce snížený (průměrný systolický TK: BL 122,7, EOT 122,7; průměrný diastolický TK: BL 78,6, EOT 78,3).

Při dlouhodobé léčbě fremanezumabem ve studiích HALO LTS a FOCUS bylo zaznamenáno pouze minimum nežádoucích účinků spojených s TK, uvedená terapie je tedy podle autorů v tomto směru bezpečná.

Efektivita fremanezumabu u pacientů s bolestí a psychiatrickými komorbiditami

Účinnost léčby fremanezumabem u migrenózních pacientů s přidruženými bolestmi nebo psychiatrickými komorbiditami a doloženou nedostatečnou odpovědí na 2–4 třídy předchozí preventivní medikace sledovali Spierings a kol. [2]. Efektivita fremanezumabu byla hodnocena během dvanáctiměsíční dvojitě zaslepené periody a během dvanáctiměsíční otevřené extenze studie fáze IIIb FOCUS. Pacienti byli randomizováni k čtvrtletnímu nebo měsíčnímu podávání fremanezumabu nebo k podávání placeba ve dvojitě zaslepené části. Všichni pacienti, kteří tuto část studie dokončili, vstoupili do otevřené extenze s měsíčním podáváním fremanezumabu. Změny oproti BL v počtu migrenózních dnů za měsíc (monthly migraine days, MMD) a v počtu dnů s bolestí hlavy za měsíc minimálně střední závažnosti byly hodnoceny u podskupin pacientů s přidruženými bolestmi nebo s psychiatrickými komorbiditami. U pacientů s bolestí (n = 95) byly v placebové skupině a ve skupinách se čtvrtletním a měsíčním podáváním fremanezumabu zaznamenány na základě statistické metody nejmenších čtverců (least squares method, LSM) průměrné změny od BL v MMD 0,3, –1,2, –1,5 (p ≥ 0,13 vs. placebo) během dvojitě zaslepené periody a –3,1, –5,9, –3,7 během otevřené extenze. U pacientů s psychiatrickými komorbiditami (n = 207) byly v placebové skupině a ve skupinách se čtvrtletním a měsíčním podáváním fremanezumabu zaznamenány dle LSM průměrné změny od BL v MMD –0,9, –3,7, –4,2 (p < 0,001 vs. placebo) během dvojitě zaslepené periody a –4,6, –4,0, –5,9 během otevřené extenze. U pacientů s přidruženými bolestmi a s psychiatrickými komorbiditami tedy byla doložena podobná redukce počtu dnů s bolestí.

Léčba fremanezumabem prokázala účinnost až do doby šesti měsíců u pacientů s migrénou trpících přidruženými bolestmi nebo psychiatrickými komorbiditami a s nedostatečnou odpovědí na 2–4 třídy předchozí preventivní medikace.

Terapie fremanezumabem u pacientů s komorbiditami v tzv. real world podmínkách

Na vliv léčby fremanezumabem na klinické výsledky u pacientů s migrénou trpících komorbiditami v podobě deprese, úzkosti nebo hypertenze v podmínkách reálného prostředí (real world setting) se zaměřila práce Tangiraly a kol. [3]. Data dospělých pacientů s jednou nebo více migrenózními diagnózami a se záznamem o léčbě fremanezumabem autoři získali z databáze Veradigm Health Insights, přičemž studijní perioda probíhala od 1. ledna 2014 do 30. června 2019 a identifikační perioda od 1. září do 31. prosince 2018. Průměrné změny v preskripci antidepresiv a anxiolytik užívaných od šestiměsíční BL periody do šesti měsíců po zahájení léčby fremanezumabem byly hodnoceny na základě komorbidit. V podskupině pacientů s hypertenzí byly analyzovány změny hodnot diastolického a systolického TK.

V podskupině pacientů trpících depresí (n = 172) došlo ke statisticky signifikantnímu snížení podílu osob užívajících antidepresiva (–12,2 %; p = 0,003) a počtu užívaných antidepresiv (–0,2; p = 0,008) při léčbě fremanezumabem. V podskupině pacientů s úzkostmi (n = 180) byla léčba fremanezumabem spojena s významnou redukcí podílu osob užívajících anxiolytika (–7,8 %; p = 0,037) a s nesignifikantní redukcí počtu užívaných anxiolytik (–0,1; p = 0,182). Mezi pacienty s hypertenzí (n = 142) vedla léčba fremanezumabem k nesignifikantní redukci hodnot systolického (–0,34 mm Hg) a diastolického TK (–0,59 mm Hg; p > 0,05 pro systolický i diastolický TK).

Preventivní léčba fremanezumabem u pacientů s migrénou s komorbiditami deprese nebo úzkosti vedla k signifikantnímu snížení podílu pacientů užívajících antidepresiva a anxiolytika, jež naznačuje možné zmírnění těchto přidružených onemocnění. V případě pacientů s hypertenzí byla doložena nesignifikantní redukce hodnot systolického a diastolického TK.

Redakčně zpracovala PhDr. Nikola Homolová Richtrová