Sotagliflozin u nemocných s diabetes mellitus a renálním onemocněním – studie SCORED

Souhrn:
Špinar J, Vítovec J, Špinarová L. Sotagliflozin u nemocných s diabetes mellitus a renálním onemocněním – studie SCORED. Remedia 2021; 31: 151–153.
Účinek inhibitorů sodíko‑glukózových kotransportérů 2 (SGLT2), mezi něž se řadí také sotagliflozin, nebyl v prevenci kardiovaskulárních onemocnění u nemocných s diabetes mellitus a chronickým renálním selháním s albuminurií nebo bez ní dosud blíže zkoumán. SCORED byla dvojitě zaslepená studie u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (glykovaný hemoglobin > 7 %) a s renálním onemocněním (glomerulární filtrace 25‒60 ml/min/1,73 m2), včetně rizika rozvoje kardiovaskulární choroby. Pacienti byli randomizováni k podávání sotagliflozinu a placeba. Primární cílový ukazatel představoval počet úmrtí z kardiovaskulární příčiny, počet hospitalizací pro srdeční selhání a/nebo počet urgentních návštěv pro srdeční selhání. Vyšetřeno bylo celkem 19 188 nemocných, randomizováno 10 584 osob, z toho 5 292 do skupiny se sotagliflozinem a 5 292 do skupiny s placebem. Pacienti byli sledováni v průměru 16 měsíců. Primární cílový ukazatel činil 5,6 příhody na 100 pacientských let při léčbě sotagliflozinem a 7,5 příhody u placeba (p < 0,001). Úmrtí činilo 2,2 na 100 pacientských let v případě sotagliflozinu a 2,4 v případě placeba (p = 0,35). Průjmy, genitální infekce, nedostatek tekutin a diabetická ketoacidóza se častěji vyskytovaly při léčbě sotagliflozinem. Studie SCORED prokázala, že sotagliflozin vede k redukci složeného cílového ukazatele oproti placebu.

Summary:
Spinar J, Vitovec J, Spinarova L. Sotagliflozin in patients with diabetes mellitus and kidney disease – the SCORED study. Remedia 2021; 31: 151–153.
The efficacy and safety of sodium‑glucose cotransporter 2 inhibitors such as sotagliflozin in preventing cardiovascular events in patients with diabetes with chronic kidney disease with or without albuminuria have not been well studied. The SCORED study was a double‑blind trial in patients with type 2 diabetes mellitus (glycated hemoglobin level, ≥7%), chronic kidney disease (estimated glomerular filtration rate, 25 to 60 ml per minute per 1.73 m2 of body‑surface area), and risks for cardiovascular disease. Patients were randomly assigned in a 1 : 1 ratio to receive sotagliflozin or placebo. The primary endpoint was the composite of the total number of deaths from cardiovascular causes, hospitalizations for heart failure, and urgent visits for heart failure. Of 19,188 patients screened, 10,584 were enrolled, with 5,292 assigned to the sotagliflozin group and 5,292 assigned to the placebo group, and followed for a median of 16 months. The rate of primary endpoint events was 5.6 events per 100 patient‑years in the sotagliflozin group and 7.5 events per 100 patient‑years in the placebo group (p < 0.001). The rate of deaths from cardiovascular causes per 100 patient‑years was 2.2 with sotagliflozin and 2.4 with placebo (p = 0.35). Diarrhoea, genital mycotic infections, volume depletion, and diabetic ketoacidosis were more common with sotagliflozin than with placebo. The SCORED study demonstrated that sotagliflozin resulted in a lower risk of the composite endpoint than placebo.

Key words: gliflozins, SGLT2 inhibitors, diabetes mellitus, kidney disease

Úvod

Diabetes mellitus 2. typu (T2DM) je často přítomen u nemocných s kardiovaskulárním onemocněním, především u pacientů se srdečním selháním (20‒40 %), a je spojen s vysokou morbiditou a mortalitou. Výskyt ve studiích se srdečním selháním ukazuje na pravděpodobně ještě vyšší podíl výskytu. Zvýšená hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA_1c) je jedním z ukazatelů prognózy neléčených diabetiků. Jakmile však začnou být tito nemocní léčeni perorálními antidiabetiky, vztah mezi HbA_1c a prognózou přestává být lineární. Za optimální se v současné době považuje hodnota HbA_1c 7,0‒7,9 % a tuto optimální kontrolu doporučují i evropské guidelines pro srdeční selhání z roku 2016 [1‒5]. Společně s glykemií by měla být samozřejmostí kontrola krevního tlaku, hmotnosti a cholesterolu.

V léčbě T2DM je vedle úpravy životního stylu do­po­ru­čo­ván jako lék první volby metformin. Nicméně s progresí onemocnění monoterapie většinou nestačí. Do kombinace s metforminem jsou ve světle nedávných výsledků do­po­ru­čo­vá­ny inhibitory sodíko glukózového kotransportéru 2 (sodium glucose cotransporter 2 inhibitors, SGLT2i) v renálních tubulech, jejichž mechanismus účinku není závislý na působení inzulinu a které prokázaly snížení kardiovaskulárního rizika u diabetiků s kardiovaskulárním onemocněním [6]. V poslední době se ukázalo, že SGLT2i redukují výskyt kardiovaskulárních příhod u nemocných se srdečním selháním s diabetes mellitus i bez něj [7‒11]. Nežádoucí účinky gliflozinů jsou předmětem diskusí a především velkých klinických studií. Jde zejména o riziko rozvoje močových a urogenitálních infekcí, ale také o narušení renálních funkcí, zejména u pacientů s chronickým onemocněním ledvin [12]. Právě nemocní s diabetes mellitus a sníženými renálními funkcemi byli sledováni ve studii SCORED (Sotagliflozin in Patients with Diabetes and Chronic Kidney Disease) [13].

Studie SCORED

Studie SCORED vyšetřovala 19 188 nemocných a randomizovala 10 584 osob, z toho 5 292 k podávání sotagliflozinu a 5 292 k podávání placeba. Pacienti byli sledováni v průměru 16 měsíců. Základní charakteristiku nemocných ukazuje tabulka 1, medikaci při zahájení studie shrnuje tabulka 2.

Primární cílový ukazatel činil 5,6 příhody na 100 pacientských let při léčbě sotagliflozinem a 7,5 u placeba (p < 0,001). Úmrtí činilo 2,2 na 100 pacientských let při léčbě sotagliflozinem a 2,4 u placeba (p = 0,35). Průjmy, genitální infekce, nedostatek tekutin a diabetická ketoacidóza se častěji vyskytovaly při léčbě sotagliflozinem. Primární a sekundární cílové ukazatele shrnuje tabulka 3 v počtech případů na 100 nemocných za jeden rok, nežádoucí účinky ukazuje tabulka 4.

Závěr

Ve studii SCORED u nemocných s T2DM, chronickou renální insuficiencí a dalším kardiovaskulárním rizikem sotagliflozin prokázal redukci výskytu primárního cílového ukazatele ‒ úmrtí z kardiovaskulárních příčin, hospitalizace nebo akutní návštěva pro srdeční selhání – s vysokou statistickou významností (5,6 vs. 7,5 příhody na 100 pacientských let; p < 0,001). Úmrtí a zhoršení renálních funkcí, včetně hemodialýzy a transplantace ledvin, se nelišily. Výskyt nežádoucích účinků byl nízký a statistické významnosti dosáhl jen vyšší výskyt průjmu při léčbě sotagliflozinem.

Autoři uzavírají, že se jedná o pilotní studii s relativně krátkou dobou sledování a že je třeba delšího klinického hodnocení léčby SGLT2i u pacientů s diabetes mellitus a se sníženými renálními funkcemi.