Studie CombiRx Kombinace interferonu a glatiramer acetátu v léčbě roztroušené sklerózy?
Cílem dvojitě zaslepené, randomizované studie CombiRx bylo určit, zda léčba pacientů s relabující-remitující roztroušenou sklerózou interferonem β-1a (IFN) 30 μg i.m. a glatiramer acetátem (GA) 20 mg s.c. vede k lepším výsledkům než léčba každým přípravkem zvlášť. Studie randomizovala 1008 pacientů do tří skupin: k léčbě IFN v kombinaci s GA, k monoterapii IFN a k monoterapii GA v poměru 2 : 1 : 1
a sledování trvalo 36 měsíců. Primární sledovaný parametr, kterým byl průměrný roční výskyt relapsů (ARR, annualized relapse rate), ukázal, že léčba kombinací IFN a GA nebyla účinnější než monoterapie. Doba do výskytu prvního relapsu během léčby ani míra zhoršování skóre EDSS se mezi léčebnými větvemi významně nelišily. Pacienti léčení GA měli o 31 % nižší ARR než pacienti léčení IFN.
Úvod
Roztroušená skleróza (RS) je demyelinizační onemocnění charakterizované opakujícími se epizodami neurologických příznaků na podkladě autoimunitního zánětu v centrálním nervovém systému. Do přirozeného průběhu onemocnění dokážeme terapeuticky zasáhnout imunosupresivní a imunomodulační léčbou, která v první linii zahrnuje interferony podávané intramuskulárně či glatiramer acetát (GA) aplikovaný subkutánně. Pacienti, kteří neodpovídají dostatečně na léky první volby či je netolerují, jsou léčeni dalšími možnými léky, jako jsou infuze natalizumabu či tobolky fingolimodu.
V roce 2002, kdy nebyla k dispozici jiná léčba než injekční, si výzkumníci v oblasti RS kladli otázku, zda by kombinace GA a interferonu nebyla účinnější než monoterapie každým lékem zvlášť. Vzhledem k tomu, že mechanismus účinku těchto dvou léčiv je odlišný a mohl by být komplementární, byla naplánována studie CombiRx (tzv. investigator initiated trial). Od roku 2005 do roku 2012 probíhala dvojitě zaslepená, randomizovaná, placebem kontrolovaná studie fáze III testující po dobu minimálně 36 měsíců bezpečnost a účinnost léčby kombinací GA 20 mg subkutánně denně a interferonu β-1a (IFN) podávaného intramuskulárně v dávce 30 μg jedenkrát týdně oproti každému z těchto léků zvlášť.
Pacienti a metodika
Vstupní kritéria pro účast pacientů ve studii zahrnovala diagnózu RS dle kritérií Posera či McDonalda, anamnézu nejméně dvou atak za tři roky předcházející studii, věk 18–60 let, EDSS (Expanded Disability Status Scale) skóre nižší než 6,0 a absenci předchozí léčby IFN či GA. Do studie bylo zahrnuto 1008 pacientů, kteří byli randomizováni do tří skupin v poměru 2 : 1 : 1, obr. 1. Na počátku studie dostávalo 499 pacientů léčbu IFN 30 μg i.m. jednou týdně v kombinaci s GA 20 mg s.c. denně, 259 pacientů si aplikovalo injekce GA denně plus injekční placebo místo IFN jednou týdně a 250 pacientů si aplikovalo IFN i.m. jednou týdně a s.c. placebo denně místo GA [1].
Pacienti byli sledováni v úvodní fázi 36 měsíců a poté mohli pokračovat ve dvojitě zaslepené extenzi, dokud všichni nedokončili studii. Ve studii byla použita striktní kritéria tzv. protokolem definovaných relapsů (PDE, protocol-defined exacerbation), která vyžadovala kromě klasických znaků relapsu (nové či zhoršené příznaky trvající déle než 24 hodin bez přítomnosti horečnatého onemocnění) i zhoršení v hodnocení EDSS provedeného do 7 dnů od počátku výskytu příznaků. Pokud hodnocení EDSS nebylo provedeno do sedmi dnů, nesplnil relaps kritéria PDE a byl zařazen do kategorie tzv. non-protocol-defined exacerbation (NPDE).
Studie se uskutečnila v 68 centrech v USA a Kanadě a byla financována grantem National Institute of Health. Testované léky (IFN, GA) a identické placebo poskytli jejich výrobci (Avonex, Biogen Idec; Copaxone, Teva Pharmaceuticals).
Charakteristika pacientů
Průměrná délka onemocnění pacientů zařazených do studie (n = 1008) představovala 1,2 roku od stanovení diagnózy, s příznaky onemocnění trvajícími 4,2 roku, průměrný počet relapsů v předchozích třech letech byl 2,5 a EDSS skóre při vstupu do studie dosahovalo hodnoty 2,1. Charakteristika pacientů ve třech ramenech léčby se s výjimkou věku statisticky nelišila (věk 37,1 roku u pacientů léčených IFN + GA, 39,0 roku u pacientů léčených GA, 37,6 roku u pacientů léčených IFN; p = 0,025). Počet pacientů, kteří dokončili 36měsíční účast ve studii, byl nejvyšší ve skupině léčené GA (IFN + GA – 79,6 %, GA – 86 %, IFN – 77,6 %; p = 0,029). Důvody pro nedokončení plánovaných tří let studie se mezi skupinami významně nelišily [2].
Výsledky
Klinická měření
Hlavní sledovaný parametr, kterým byl průměrný roční výskyt relapsů (ARR, annualized relapse rate), ukázal, že léčba kombinací IFN a GA nebyla účinnější než monoterapie [1]. Léčba GA však vedla k 31% snížení ARR PDE ve srovnání s léčbou IFN (p = 0,027) a léčba kombinací IFN + GA k 25% snížení ARR PDE oproti monoterapii IFN (p = 0,022), graf 1. Při použití definice NPDE se výsledky významně nelišily. Doba, za kterou pacienti dosáhli ve studii prvního relapsu, nebyla mezi léčebnými větvemi významně rozdílná, a ani podíl pacientů, u nichž se ve studii vyskytl relaps (PDE), nebyl významně odlišný (IFN vs. GA, p = 0,14; IFN + GA vs. IFN, p = 0,19; IFN + GA vs. GA, p = 0,21). Druhotné klinické parametry, jako je procento pacientů, kteří splnili kritérium progrese skóre EDSS trvající 6 měsíců (22–25 %, p = NS, statisticky nesignifikantní), a změna MSFC (multiple sclerosis functional composite) skóre, neukázaly rozdílné výsledky léčby mezi skupinami ve studii.Měření pomocí magnetické rezonance
Hlavní výsledek hodnotící změnu na magnetické rezonanci mozku (MRI), nazvaný Z4 skóre, byl definován jako součet čtyř Z skóre parametrů aktivity RS na MRI mozku (objem enhancujících lézí, objem T2 lézí, objem T1 hypointenzit a proporce objemu mozkomíšního moku). Změna Z4 skóre za 36 měsíců studie se nelišila ve třech větvích studie. Kombinační léčba vedla k výraznějšímu snížení počtu gadolinium (Gd) enhancujících lézí než monoterapie IFN či GA, avšak účinek IFN a účinek GA na výsledný počet enhancujících lézí byl stejný. Procento pacientů bez Gd enhancujících lézí během 36 měsíců trvání studie přesahovalo ve všech třech větvích 80 % (IFN + GA = 89,8 %, IFN = 83,2 %, GA = 85,3 %). Terapie kombinací IFN a GA prokázala v porovnání s monoterapií IFN lepší účinek na snížení počtu enhancujících lézí v porovnání s monoterapií IFN (p = 0,01) a to se odrazilo i v kumulativní kombinované aktivitě lézí (p < 0,0001).Závěr
CombiRx byla multicentrická studie na úrovni studií fáze III, která rigorózním způsobem prokázala, že kombinace IFN a GA je bezpečná, ale nepřináší vyšší účinnost léčby než monoterapie každým lékem zvlášť. Pozitivní výsledek kombinační léčby na výskyt Gd enhancujících lézí oproti monoterapii nemění nic na závěru, že léčba oběma léky současně nemá aditivní efekt. Dá se předpokládat, že při léčbě se vždy setkáme s určitým procentem pacientů neodpovídajících na jeden či druhý lék. Pokud použijeme léky oba, je naše šance pokrýt podíl pacientů neodpovídajících na léčbu lepší, a proto zaznamenáme i menší výskyt Gd enhancujících lézí.
Struktura studie dovoluje také přímé srovnání IFN podávaného jednou týdně i.m. a GA aplikovaného jednou denně s.c. Zatímco pacienti léčení GA měli lepší výsledky, pokud jde o ARR i o počet nových lézí na MRI mozku, než pacienti léčení IFN,
byl účinek léčby na progresi skóre EDSS ve všech větvích stejný. Údaje o výskytu prvního relapsu od počátku léčby nesvědčí o tom, že by měl GA opožděný účinek na snížení počtu relapsů. Výsledky této studie (podobně jako výsledky studie REGARD a BEYOND) staví účinnost GA a IFN zhruba na stejnou úroveň [3, 4].
Tato studie byla iniciována investigátory v oboru RS a jejím cílem bylo mimo jiné poskytnout také cenná klinická data, soubor MR snímků shromážděných podle jednoho protokolu a biologické markery, které by mohly být využity k dalším analýzám. Je zarážející, že žádná z těchto pozorování zatím nebyla publikována, ačkoliv studie proběhla v letech 2005 až 2012. Doufejme, že nám tato studie přinese více poznání než jen to, že kombinace GA a IFN je bezpečná, ale ne smysluplná.
Seznam použité literatury
- [1] Lublin F, Cofield S, Cutter G, et al. The CombiRx Trial: A Multi-Center, Double-Blind, Randomized Study Comparing the Combined Use of Interferon Beta-1a and Glatiramer Acetate to Either Agent Alone in Participants with Relapsing Remitting Multiple Sclerosis – Clinical Outcomes. Oral Presentation at American Academy of Neurology Meeting on the 27th of April 2012 in New Orleans, Article Accepted: Randomized study combining interferon and glatiramer acetate in multiple sclerosis. Ann Neurol 2013; 73: 327–340.
- [2] Wolinsky J, Narayana P, Nelson F, et al. The CombiRx Trial: A Multi-Center, Double-Blind, Randomized Study Comparing the Combined Use of Interferon Beta-1a and Glatiramer Acetate to Either Agent Alone in Participants with Relapsing Remitting Multiple Sclerosis – MRI Outcomes. Presented at: 64th Annual Meeting of the American Academy of Neurology. April 22-28, 2012. New Orleans, LA. Neurology 2012; 78: S11.002.
- [3] Mikol DD, Barkhof F, Chang P, et al. Comparison of subcutaneous interferon beta-1a with glatiramer acetate in patients with relapsing multiple sclerosis (the REbif vs Glatiramer Acetate in Relapsing MS Disease [REGARD] study): a multicentre, randomised, parallel, open-label trial. Lancet Neurol 2008; 7: 903–914.
- [4] O’Connor P, Filippi M, Arnason B, et al. 250 μg or 500 μg interferon beta-1b versus 20 mg glatiramer acetate in relapsing-remitting multiple sclerosis: a prospective, randomised, multicentre study. Lancet Neurol 2009; 8: 889–897.