Konjunktivitidy

Souhrn:
Konjunktivitidy neboli záněty spojivek jsou heterogenní skupinou onemocnění s různou etiologií. Nejčastějším klinickým projevem zánětu spojivek je červené oko doprovázené pálením, řezáním, slzením či pocitem cizího tělíska v oku. Uniformní klinické projevy většiny konjunktivitid a variabilní etiologie mohou diagnostiku příčiny zánětu spojivek někdy komplikovat. Moderní diagnostické metody, např. polymerázová řetězová reakce (PCR) nebo imunoenzymatická detekce protilátek a antigenů (EIA), u infekčních konjunktivitid zpřesňují a zrychlují diagnostiku, umožňují rychlou a cílenou léčbu a snižují riziko šíření in-fekční nemoci v komunitě. Při podezření na lokální projev systémového onemocnění je nezbytné provést celkové vyšetření pacienta. Běžné nekomplikované konjunktivitidy se léčí empiricky. Nejčastěji je užívána lokální léčba ve formě kapek a mastí, v indikovaných případech pak léčba systémová. Podle etiologie jsou indikovány antibiotika, antivirotika, antialergika, umělé slzy, kortikosteroidy nebo jejich kombinace. Prognóza je u nezávažných konjunktivitid dobrá. Nicméně záněty spojivek, které jsou léčbou těžko ovlivnitelné, jsou doprovázeny změnami na rohovce a mohou být pro zrak ohrožující. Chronicky probíhající záněty spojivek snižují pacientům kvalitu života a při poklesu vidění mohou mít závažné socioekonomické důsledky. Cílem tohoto článku je podat ucelený přehled jednotlivých typů konjunktivitid a informovat o současných možnostech jejich léčby.

Key words:
conjunctivitis – infectious conjunctivitis – non infectious conjunctivitis – dry eye syndrome.

Summary:
Conjunctivitis, an inflammation of conjunctiva is a heterogeneous group of diseases with variable etiology. A red eye accompanied with burning sensation, itching, tearing and foreign body sensation are the general symptoms of conjunctivitis. Since the clinical symptoms are rather uniform and the etiology is variable, it is sometimes difficult to determine the cause of conjunctivitis. The diagnosis can be made more precisely and rapidly using modern laboratory methods, such as polymerase chain reaction (PCR) or enzyme immunoassay (EIA). Specific treatment can thus begin promptly and the risk of spreading the infection in the community is reduced. It is necessary to refer the patient to a thorough examination if there is suspicion of systemic disease with ocular manifestation. Common conjunctivitis is treated empirically. Usually a local therapy in the form of eye drops and ointment is applied; systemic treatment is recommended in indicated cases. Dependig on the etiology anti infectious, anti allergic treatment, artificial tears and steroids, or combinations of these medicaments are used. Prognosis is excellent in uncomplicated conjunctivitis. Nevertheless, conjunctivitis with poor treatment response could be complicated by corneal changes and might be sight threatening. The quality of life is decreased in patients with chronic conjunctivitis as impaired vision has a serious social and economic impact. The aim of this article is to present an overview on types of conjunctivitis and to inform about the current options in conjunctivitis treatment.

Úvod

Konjunktivitida je zánětlivé postižení spojivky projevující se překrvením, buněčnou infiltrací spojivky a exsudací. Podle nástupu a trvání se rozlišuje hyperakutní konjunktivitida, která se manifestuje do několika hodin, akutní konjunktivitida vznikající během několika hodin až dní a trvající maximálně 4 týdny a chronická konjunktivitida s délkou trvání více než 4 týdny. Podle etiologie se konjunktivitidy dělí na infekční a neinfekční.

Infekční konjunktivitidy

Nejčastější příčinou konjunktivitid jsou infekce, a to především virové etiologie. Dalším etiologickým agens jsou bakterie a chlamydie, ostatní původci jako plísně či paraziti jsou velmi vzácní.

Akutní hnisavá konjunktivitida

Běžným onemocněním spojivky je akutní hnisavá konjunktivitida (obr. 1). Etiologie je bakteriální, u dospělých bývá nejčastějším původcem Staphylococcus aureus, dále Staphylococcus epidermidis a Moraxella catarrhalis, u dětí Haemophilus influenzae a Streptococcus pneumoniae. Onemocnění probíhá oboustranně, nicméně druhé oko může být postiženo s odstupem jednoho nebo dvou týdnů. Diagnóza je stanovena na základě klinického nálezu s hnisavou sekrecí. V léčbě se uplatňují širokospektrá antibiotika lokálně aplikovaná 4× denně po dobu 7–10 dní: ciprofloxacin, ofloxacin, gentamicin, tobramycin, kanamycin, neomycin v kombinaci s bacitracinem nebo polymyxinem B či chloramphenicol. Azithromycin se aplikuje 2× denně 3 dny. Současně se odstraňuje sekret z víček a řas. Výhodou je aplikace umělých slz, které zmírňují diskomfort pacienta a pomáhají eliminovat zánětlivý sekret.

Sexuálně přenosné konjunktivitidy

Mezi sexuálně přenosné konjunktivitidy patří gonokoková a chlamydiová konjunktivitida. Při pozitivním záchytu se podle současně platné legislativy podává hlášení krajské hygienické stanici.

Gonokoková konjunktivitida je způsobena bakterií Neisseria gonorrhoeae. Průběh je akutní, zánět nastupuje během 24 hodin výrazným otokem víček a hustou hnisavou sekrecí. Diagnóza se stanoví pomocí kultivace, mikroskopického průkazu po barvení dle Grama nebo metodou polymerázové řetězové reakce (polymerase chain reaction, PCR) ze stěru ze spojivkového vaku. Antibiotika se podávají celkově: cefalosporiny třetí generace (ceftriaxon 1 g intramuskulárně, i.m., v jedné dávce), někteří autoři doporučují pokračovat podáváním doxycyclinu 100 mg 2× denně 7 dní, který léčí často konkomitantně probíhající chlamydiovou infekci. Alternativu představuje krystalický penicilin G 100 000 m.j./kg/den podávaný i.m. 5–7 dní nebo fluorochinolony – ciprofloxacin 500 mg perorálně (p.o.) či ofloxacin 400 mg p.o. v jedné dávce. Fluorochinolony a doxycyclin jsou kontraindikovány u dětí ve věku do osmi let, u těhotných a kojících žen. Lokálně se aplikují gentamicin, tobramycin nebo chloramphenicol, eventuálně fluorochinolony po 1–2 hodinách, a provádějí se výplachy očí fyziologickým roztokem 4× denně.

Chlamydiová konjunktivitida je způsobena intracelulární bakterií Chlamydia trachomatis sérotypu D–K. V populaci sexuálně aktivních má 5–20 % osob chlamydiovou infekci, která je v polovině případů asymptomatická. K přenosu do oka dochází autoinokulací, přenos z oka do oka nastává pouze v 10 %. Inkubační doba trvá týden. Průběh je chronický s hlenohnisavou sekrecí, na dolní tarzální spojivce se charakteristicky tvoří velké folikuly (obr. 2). Diagnostické možnosti jsou variabilní podle zvyklostí laboratoře (kultivace ze stěru ze spojivky, přímá imunofluorescence, cytologie, metoda PCR nebo přímá imunoenzymatická detekce protilátek a antigenů – enzyme immunoassay, EIA). Léčba je celková – antibiotiky, je podáván azithromycin 1 g v jedné dávce nebo doxycyclin 100 mg 2× denně 10 dnů. Někdy je indikována lokální léčba tetracyklinovou mastí aplikovanou 2–3× denně (při kontraindikaci je podáván lokálně azithromycin) po dobu 2–3 týdnů. K zamezení reinfekce by měl být preventivně léčen i sexuální partner, přestože je bez obtíží.

Virové konjunktivitidy

Virové konjunktivitidy mohou být vyvolány téměř všemi viry, ale jejich nejčastějším původcem jsou adenoviry. Virové konjunktivitidy jsou charakteristické vodnatou nehnisavou sekrecí, někdy bývá přítomna submandibulární a preaurikulární lymfadenopatie.

Adenovirové konjunktivitidy jsou nejpočetnější skupinou virových konjunktivitid. Tento vysoce nakažlivý zánět spojivek se přenáší respirační cestou nebo kontaminovanými předměty. Průběh může být subklinický i velmi těžký (obr. 3), trvá 3–6 týdnů. U některých sérotypů bývají současně přítomny příznaky infekce horních dýchacích cest, u některých je charakteristické následné postižení rohovky. Diagnóza se stanoví na základě klinického nálezu. Léčba je pouze symptomatická: umělé slzy 4–8× denně, výplachy roztokem povidon‑jodu 10 % ředěným v poměru 1 : 16, které významně snižují infekčnost, při svědění jsou podávána lokálně antihistaminika 4× denně, v těžkých případech lokálně kortikosteroidy (prednisolon nebo fluorometholon 4× denně).

Konjunktivitida způsobená virem herpes simplex se vyskytuje u pacientů s primoinfekcí nebo při recidivách infekce. Primární infekce se objevuje u dětí, mohou ji provázet nespecifické chřipkové příznaky nebo se tvoří charakteristické puchýře na víčkách (obr. 4). V léčbě se doporučuje lokálně aplikovat aciclovir nebo ganciclovir 5× denně po 2–3 týdny jako prevenci rohovkových komplikací.

Konjunktivitida způsobená Molluscum contagiosum – poxvirem, který vytváří na kůži charakteristické přisedlé uzlíky s vkleslinou na povrchu. Pokud jsou moluska lokalizována na víčkách, mohou způsobovat chronickou konjunktivitidu. Většinou se vyskytuje u dětí ve věku 2–4 let nebo u imunokompromitovaných pacientů (AIDS), kde se objevují mnohočetné léze. Moluska jsou samolimitující, nicméně pro rychlejší ústup obtíží se doporučuje mechanické odstranění léze.

Konjunktivitidy u novorozenců

V prvním měsíci života vznikají záněty spojivek (ophthalmia neonatorum) nejčastěji přenosem infekce z matky na dítě při průchodu porodními cestami. Mezi tyto záněty patří chlamydiová a gonokoková konjunktivitida a konjunktivitida způsobená virem herpes simplex.

Častým zánětem spojivek u novorozenců je chlamydiová konjunktivitida. Léčba je celková – makrolidovými antibiotiky (erythromycinem 25 mg/kg 2× denně 2 týdny). Při systémovém onemocnění se může dále vyvinout otitida, faryngitida nebo pneumonie.

Jak už było uvedeno, původcem gonokokové konjunktivitidy je Neisseria gonorrhoeae. V České republice se u novorozenců provádí plošně prevence gonokokové konjunktivitidy dezinfekcí spojivkového vaku očními kapkami s kyselinou boritou. Pokud se u novorozenců objeví zánět spojivek, provede se výtěr ze spojivkového vaku pro mikroskopické vyšetření pomocí barvení podle Grama a na kultivaci. Při průkazu gramnegativních diplokoků se bez prodlení zahájí systémová léčba za hospitalizace; jsou podávány cefalosporiny třetí generace (ceftriaxon 25–50 mg/kg i.m. v jedné dávce), lokálně je aplikován gentamicin nebo tobramycin po 1–2 hodinách a jsou prováděny časté výplachy spojivkového vaku. Novorozenci matek se známou gonokokovou infekcí by měli být léčeni jednou dávkou parenterálního cefotaximu nebo ceftriaxonu. Není‑li gonokoková konjunktivitida léčena rychle, může vést ke vzniku vředu rohovky, k endoftalmitidě a perforaci bulbu v průběhu 24 hodin.

Herpetická konjunktivitida je u novorozenců způsobena virem herpes simplex typu 2 (HSV‑2). Léčba je systémová, jsou podávány celkem tři dávky acicloviru 60 mg/kg/den v průběhu 2–3 týdnů, při současném postižení rohovky je aplikován aciclovir také lokálně v masti 5× denně. Neléčená infekce může vyvolat herpetickou encefalitidu.

U novorozenců se vyskytují také běžné záněty spojivek po přenosu z okolí nebo jako komplikace při neprůchodnosti slzných cest. Léčba je stejná jako u bakteriálních konjunktivitid dospělých.

Neinfekční konjunktivitidy

Neinfekční záněty spojivek jsou nejčastěji alergické etiologie. Příčinou může být také trvalé dráždění spojivek, dále mohou konjunktivitidy provázet systémová onemocnění.

Alergické konjunktivitidy

Alergické konjunktivitidy vznikají jako reakce na alergen v prostředí, nejčastěji na pyl, prach, roztoče, plísně či na zvířecí srst. Reakce na lokálně aplikované oční kapky a jejich konzervační látky se nazývá léková (toxická) konjunktivitida. Diagnóza alergické konjunktivitidy se stanoví na základě klinického obrazu, vhodná je spolupráce s alergologem.

Sezonní alergická konjunktivitida

Akutní příznaky alergického zánětu spojivek se vyskytují na jaře nebo v časném létě jako reakce na specifický pylový alergen. Příznačné jsou otoky víček spojené se slzením a kýcháním, výrazné je svědění očí. Sezonní alergická konjunktivitida je provázena charakteristicky bledým edémem spojivky, chemózou (obr. 5). V léčbě se doporučuje minimalizovat kontakt s alergenem a aplikovat lokálně antihistaminika (levocabastin 2–4× denně, azelastin a emedastin 2× denně) nebo antihistaminika s vazokonstrikční přísadou (naphazolin, tetryzolin) či antihistaminika se stabilizačním účinkem na žírné buňky (epinastin 2× denně, ketotifen 2–4× denně, olopatadin 2–3× denně). V léčbě je možné použít stabilizátor žírných buněk (kromoglykát sodný 4× denně), nicméně jeho účinek nastupuje až po několika dnech. Těžkou chemózu zmírní jednorázově kapka adrenalinu 0,1 %. Umělé slzy aplikované 4–8× denně jsou vhodné u mírných forem a preventivně jako ochrana spojivky. Umožňují snazší rozpuštění alergenu v slzách a jeho odplavení včetně mediátorů zánětu. U těžkých forem se dále lokálně aplikují slabé kortikosteroidy, např. fluorometholon 4× denně, nebo se podávají antihistaminika celkově (např. cetirizin, loratadin). Pokud aplikujeme antihistaminika s vazokonstrikční přísadou dlouhodobě, může na základě rebound fenoménu vzniknout vazodilatace spojivkových cév.

Celoroční alergická konjunktivitida

Celoroční alergická konjunktivitida je méně častá, probíhá subakutně s exacerbacemi. Hlavním alergenem je trus roztočů, domácí prach, plísně a alergeny domácích zvířat. Příznaky jsou mírnější než u akutní sezonní alergické konjunktivitidy. V léčbě se kromě eliminace alergenu a aplikace umělých slz doporučuje dlouhodobě lokálně aplikovat stabilizátory žírných buněk (kromoglykát sodný). Lokálně se používají také antihistaminika (levocabastin, azelastin, emedastin), výhodné je použít antihistaminika se stabilizačním účinkem na žírné buňky (epinastin, ketotifen, olopatadin). U těžkých stavů je vhodná systémová léčba kortikosteroidy nebo antihistaminiky.

Atopická konjunktivitida

Atopická konjunktivitida je chronicky probíhající závažný zánět spojivek u pacientů s projevy atopie. Současně bývají postižena víčka a rohovka (obr. 6, 7). Lokálně se aplikují umělé slzy bez konzervačních látek, základem léčby jsou stabilizátory žírných buněk. Antihistaminika jsou vhodná při akutní exacerbaci, kortikosteroidy aplikované lokálně se používají při současném postižení rohovky. Imunomodulátor ciclosporin A aplikovaný lokálně 2–4x denně (v České republice zatím není registrován pro lokální použití) je indikován u pacientů s nedostatečnou odezvou na léčbu kortikosteroidy nebo jako kortikosteroidy šetřící lék u těžkých případů. Celková léčba zahrnuje antihistaminika, ale jejich účinnost není absolutní, protože na mechanismu zánětlivé reakce se vedle histaminu podílejí další mediátory zánětu. Kortikosteroidy a imunosupresiva (tacrolimus, ciclosporin A, azathioprin) se používají při rezistenci na jinou léčbu a účinkují i v malých dávkách. Krátkodobá aplikace vysokých dávek kortikosteroidů může být nezbytná k rychlé razantní léčbě těžkého onemocnění.

Gigantopapilární konjunktivitida

Gigantopapilární konjunktivitida vzniká na podkladě chronického dráždění horní tarzální spojivky nejčastěji kontaktními čočkami, ale také například oční protézou nebo šicím materiálem po oční operaci. U nositelů kontaktních čoček zhoršuje situaci alergická reakce na materiál, proteinová depozita a na buněčnou drť na čočkách. Projevuje se drážděním očí a intolerancí kontaktních čoček. Po obrácení (everzi) horního víčka vidíme na horní tarzální spojivce obrovské papily (obr. 8). Před zahájením léčby se doporučuje přerušit nošení kontaktních čoček na několik týdnů. Lokálně se aplikují stabilizátory žírných buněk (kromoglykát sodný 4× denně), které mohou být používány dlouhodobě. Dále je možné aplikovat lokálně antihistaminika a nesteroidní protizánětlivé přípravky (indometacin, kyselinu acetylsalicylovou, diclofenac) nebo antihistaminika se stabilizačním účinkem na žírné buňky (epinastin, ketotifen, olopatadin). Lokální kortikosteroidy jsou vhodné u rezistentních případů. Po ukončení léčby je vhodné změnit typ kontaktních čoček na jednodenní měkké silikonhydrogelové nebo na tvrdé kontaktní čočky.

Konjunktivitidy u puchýřnatých onemocnění

Nejčastějším onemocněním v této skupině je oční jizevnatý pemfigoid, progresivní systémové autoimunitní onemocnění, které postihuje zejména starší ženy. Oční potíže jsou nespecifické, červenání očí, pálení, pocit cizího tělíska v oku, slzení či pocit suchého oka. Současně bývají přítomny léze dutiny ústní a jiných sliznic, pacienti mají potíže s polykáním, dýcháním a močením. Diagnóza je stanovena na základě klinického obrazu a biopsie spojivky. Postupně dochází k jizvení a srůstům spojivky (symblefara; obr. 9), postižena je také rohovka (obr. 10). Léčba je vedena ve spolupráci s internistou, imunologem a revmatologem. Lokálně se aplikují umělé slzy bez konzervačních látek 3–5× denně a podle klinického nálezu slabé kortikosteroidy 1–2× denně. Celkově jsou indikována dlouhodobě imunosupresiva (minimálně rok): kortikosteroidy v monoterapii nebo v kombinaci s azathioprinem, methotrexatem, cyclophosphamidem. Útočné dávky se snižují podle klinického stavu, udržovací dávky jsou ponechány dlouhodobě. Mykofenolát mofetil, eventuálně imunoglobuliny aplikované intravenózně jsou variantou volby.

Stevensův‑Johnsonův syndrom je mírnější variantou Lyellova syndromu (toxická epidermální nekrolýza). Při těchto vzácných puchýřnatých onemocněních dochází k rozsáhlé nekróze a k odlučování epidermis, které je často provázeno chronickým postižením sliznic včetně spojivek. Jedná se o hypersenzitivní reakci na léky (např. sulfonamidy, barbituráty), méně často na infekci, až v polovině případů je etiologie neznámá. U pacientů se Stevensovým‑Johnsonovým syndromem je postiženo nanejvýš 10 % povrchu těla, u pacientů s Lyellovým syndromem více než 30 %. Intenzivní léčba celkového stavu probíhá za hospitalizace, základem je odstranění příčiny (vysazení léku, léčba infekce). Lokální oční léčba zahrnuje silnější kortikosteroidy (dexamethason) v kapkách a masti aplikované 4–8× denně, antibiotika podávaná v masti 3× denně (např. bacitracinová‑neomycinová mast) a umělé slzy bez konzervačních látek. V léčbě akutního stavu může být využita vlhká komůrka, což je průhledný neprodyšný okluzor, variantou jsou plavecké brýle.

Konjunktivitida u rosacey

Rosacea je chronické kožní onemocnění spojené s dilatací cév kůže čela, nosu a tváří a s charakteristickým vyblednutím kůže kolem očí. Onemocnění postihuje přibližně 10 % populace, častěji ženy. Etiologie onemocnění není známa. Oční potíže má 50 % pacientů s rosaceou, projevují se jako chronický oboustranný zánět spojivek, víček (blefaritida) a postižení rohovky. Diagnóza je určena podle klinického obrazu. Léčba konjunktivitidy zahrnuje hygienu očních víček, aplikaci lokální antibiotické masti 1–3× denně (tobramycinu, tetracyclinu, bacitracinu, neomycinu), celkově doxycyclin (200 mg 1× denně 2 týdny, poté 100 mg 1× denně 2–3 měsíce), režimová opatření (omezení nadměrné konzumace alkoholu a kávy). Kožní léčbu vede dermatolog.

Horní limbální keratokonjunktivitida

Oboustranný zánět spojivek lokalizovaný v horním kvadrantu na bulbární i tarzální spojivce – horní limbální keratokonjunktivitida – postihuje častěji ženy; 30 % pacientů trpí dysfunkcí štítné žlázy a 25 % syndromem suchého oka. Onemocnění probíhá chronicky s exacerbacemi a remisemi. Etiopatogeneze není jasná. Pacienti mají nespecifické obtíže, jako je pálení, řezání, červené oko, slzení, pocit cizího tělíska. Je vhodné provést vyšetření štítné žlázy a testy pro diagnostiku syndromu suchého oka. Léčba je lokální, indikovány jsou umělé slzy bez konzervačních látek včetně gelů, dlouhodobě retinol (vitamin A) v masti a kortikosteroidy. Další možností je lokálně podávaný ciclosporin A nebo krátkodobá lokální aplikace vazokonstrikčně působících léčiv (tetryzolin).

Syndrom ochablého víčka

Syndrom ochablého víčka (floppy eyelid syndrome, FES) se projevuje chronickou konjunktivitidou. Postihuje častěji obézní muže se syndromem spánkové apnoe. Potíže vznikají při samovolném otočení horního víčka ve spánku, kdy dochází k mechanickému dráždění oka o polštář. Pokud spí pacient na jedné straně, bývají potíže jednostranné. Pacienti mají nespecifické potíže, jako je pálení, řezání, červené oko, které jsou horší ráno. Diagnóza se určí na základě laxních víček, která jdou snadno evertovat, a na základě anamnézy. Pacienta je vhodné odeslat na vyšetření do spánkové laboratoře. Doporučována je lokální léčba umělými slzami ve formě gelů, vhodné je zakrývání oka na noc látkovými brýlemi nebo náplastí a je nutné poučit pacienta o nevhodnosti spaní na břiše.

Reiterův syndrom

Klinicky se Reiterův syndrom (aseptická séronegativní artritida) projevuje artritidou, konjunktivitidou a uretritidou, které probíhají současně nebo nezávisle na sobě. Uretritida je často chlamydiová. U 85 % pacientů je pozitivní antigen HLA B27. Pro diagnostiku se provádějí odběry ke zjištění pozitivity antigenu HLA B27 a stěry ze spojivky, uretry a cervixu k detekci Chlamydia trachomatis sérotypu D–K pomocí PCR. Celkovou léčbu vede specialista daného oboru (revmatolog, internista, urolog). Kromě systémově podávaných antibiotik se lokálně aplikují silnější kortikosteroidy (dexamethason).

Syndrom suchého oka

Syndrom suchého oka je porucha slzného filmu v důsledku nedostatku slz nebo jejich zvýšeného odpařování, která vede k poškození povrchu oka v oblasti interpalpebrální štěrbiny (obr. 11, 12). Onemocnění je multifaktoriální, může souviset se systémovým onemocněním (tzv. sekundární Sjögrenův syndrom, nejčastěji při revmatoidní artritidě), příčinou může být věkem podmíněná snížená tvorba slz, nežádoucí účinek léčiv (některých antihypertenziv, antialergik, antidepresiv, hormonální antikoncepce) nebo následek poleptání oka. Pokud je současně přítomna xerostomie, jedná se o primární Sjögrenův syndrom.

Pacienti trpí výraznými obtížemi charakterizovanými pálením, řezáním, pocitem písku v očích, zarudnutím, někdy je přítomno paradoxně zvýšené slzení navozené reflexní nadprodukcí slz při poškozeném povrchu oka. V případě poruchy vodné složky se obtíže v průběhu dne zhoršují, při poruše lipidové složky jsou potíže nejhorší ráno. Diagnóza je stanovena na základě klinického vyšetření a specializovaných vyšetření, jako je Schirmerův test (měření sekrece slz), break‑up time (měření stability slzného filmu), pozitivní barvení fluoresceinem a bengálskou červení. U těžkých forem syndromu suchého oka se jedná o závažné onemocnění s rohovkovými komplikacemi. Při podezření na systémové onemocnění je indikováno revmatologické vyšetření.

V léčbě suchého oka je důležitá dobře zvládnutá léčba základního onemocnění, pokud bylo prokázáno. Lokálně jsou indikovány umělé slzy, u mírné formy aplikované 3–4× denně (deriváty polyvinylpyrolidonu, polyvinylalkoholu nebo celulózy). U těžké formy se aplikují umělé slzy bez konzervačních látek častěji, po 1–2 hodinách (deriváty kyseliny hyaluronové, celulózy), nebo se doporučují umělé slzy ve formě gelů (deriváty karbomeru, retinolu, kyseliny hyaluronové, polyethylenglykolu). V lokální léčbě se uplatňují kortikosteroidy, ciclosporin A, autologní sérum ve formě očních kapek. U těžkých stavů se doporučuje použití vlhké komůrky nebo uzávěr slzných bodů speciálními trvalými uzávěry, které brání odtoku slz.

Oční kapky a gely obvykle obsahují různé konzervační látky (např. benzalkonium chlorid, cetrimid, thiomersal), které mohou při dlouhodobém používání oční povrch dráždit. U pacientů s chronickou léčbou raději volíme přípravky bez konzervačních látek. Některé z nich, zejména umělé slzy, jsou k dispozici ve formě jednorázových ampulek. Jiné kapky bez konzervačních látek mají speciálně vyvinutý aplikátor, který zabraňuje přístupu vzduchu do lahvičky. Další přípravek z řady lubrikancií s obsahem carboxymethylcelulosy obsahuje konzervační látku, která je rozložena světlem na vodu a na chlorid sodný, který je součástí slz.           

Závěr

Záněty spojivek jsou častým onemocněním. U mírné počínající konjunktivitidy může být dostačující aplikace dezinfekčních kapek s obsahem kyseliny borité a umělých slz. U těžších, komplikovaných a neobvyklých konjunktivitid a konjunktivitid u pacientů se systémovým onemocněním je nutné vyšetření oftalmologem.

Přestože jsou klinické příznaky konjunktivitid uniformní, farmakoterapie zánětů spojivek je různorodá a odvíjí se od jejich etiologie. Lokální léčba je většinou dostatečně účinná a oproti systémové léčbě přináší nesporné výhody.