Přeskočit na obsah
objednat předplatné

Místo venlafaxinu v léčbě depresí a úzkostných poruch

8 minut čtení 20. 4. 2009 Doc. MUDr. Ján Praško, CSc MUDr. Hana Prašková Vyšlo v titulu Remedia

Venlafaxin a jeho aktivní metabolit O-demethylvenlafaxin inhibují zpětné vychytávání serotoninu, noradrenalinu a s mnohem menším potenciálem i dopaminu na preparátech in vitro. Neurochemický profil léčiva vedl k použití termínu inhibitor zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI), k odlišení látky od selektivních inhibitoru zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Venlafaxin je indikován pro onemocnění, jako je depresivní porucha, deprese spojená s úzkostnými příznaky, generalizovaná úzkostná porucha, sociální fobie, obsedantně-kompulzivní porucha a panická porucha. I když účinnost venlafaxinu u dalších psychických poruch nebyla dosud dostatečně zkoumána, je pravděpodobné, že tato látka by mohla být účinná také u posttraumatické stresové poruchy, premenstruální dysforická poruchy a hypochondrické poruchy.

Úvod

Molekula venlafaxinu, identifikovaná téměř před dvaceti lety, vykazovala blokádu serotoninu a o něco méně i blokádu noradrenalinu na synaptosomálních preparátech z krysích mozku [46]. Neurochemický profil vedl k označení SNRI (serotonin-norepinephrine reuptake inhibitor, tj. inhibitor zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu). Mechanismem účinku SNRI je inhibice zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu, která zvyšuje jejich synaptickou koncentraci. Rovněž pre-klinický výzkum na zvířecích modelech ukázal na antidepresivní aktivitu [44]. Látka přitom neprokázala žádnou afinitu k muskarinovým ani histaminovým postsynaptickým receptorum. Další fáze výzkumu pak v placebem kontrolovaných studiích ozřejmily, že venlafaxin má antidepresivní účinek srovnatelný s tricyklickými antidepresivy, ovšem je lépe snášen [18].

Venlafaxin a jeho aktivní metabolit

O-demethylvenlafaxin (ODV) inhibují neuronální zpětné vychytávání serotoninu, noradrenalinu a s mnohem menší potencí i dopaminu na preparátech in vitro [8,49]. Na rozdíl od jiných antidepresiv, která vyžadují opakované podávání k tomu, aby navodila noradrenergní subsenzitivitu (tj. down-regulaci

b-adrenergních receptoru), venlafaxin vykazuje rychlou desenzitizaci b-receptoru [45]. Mírná inhibice zpětného vychytávání dopaminu [46] pravděpodobně nemá klinický význam. Venlafaxin má větší účinek na zpětné vychytávání serotoninu než na zpětné vychytávání noradrenalinu; studie in vitro ukazují, že afinita k serotoninovému transportéru je až 8x větší [8]. Při vyšším dávkování se tento rozdíl snižuje [28]. Zdá se tedy, že při nižším dávkování (75–100 mg/den) se muže venlafaxin chovat jako SSRI, zatímco při vyšším dávkování se objevuje duální účinek [66]. Protože venlafaxin ani jeho metabolity neinhibují monoaminooxydázy A a B, ani nemají in vitro afinitu pro muskarinové, cholinergní, histaminové ani a-adrenergní receptory, nevedou k nežádoucím účinkum, jež byly pozorovány u tricyklických antidepresiv.

Vrcholu plazmatické koncentrace je dosaženo za 2 hodiny po požití venlafaxinu a za 3 hodiny u ODV v lékové formě s okamžitým uvolňováním (immediately release, IR). Léková forma s řízeným uvolňováním (XR) je absorbována pomaleji než IR a maxima plazmatické koncentrace se dosahuje až za 5,5 hodin pro venlafaxin a za 9 hodin pro ODV [70]. Stabilní plazmatické koncentrace je dosaženo během 3–4 dnu [71]. V dávkování 75–450 mg na den mají venlafaxin a jeho metabolity lineární kinetiku [33]. Primární cestou eliminace jsou ledviny, přičemž clearance ODV (s biologickým poločasem eliminace 10 hodin) je pomalejší než u venlafaxinu (biologický poločas eliminace 4 hodiny) [33]. Jak mateřská látka, tak metabolit se v terapeutických dávkách minimálně váží na plazmatický albumin (27 %, resp. 30 %). Clearance venlafaxinu a jeho metabolitu je snížena u pacientu s cirhózou a těžkým ledvinným selháním [69].

Doporučovaná počáteční dávka venlafaxinu je 75 mg/den (bui rozdělená na dvě nebo tři subdávky IR, nebo najednou u XR formy). Výsledky studií s fixovaným dávkováním ukázaly, že venlafaxin vykazuje účinnost závislou na dávce [32,56] a pacienti, kteří nereagují na nižší dávkování, mohou mít prospěch při dávkách vyšších [11,40]. U standardní lékové formy bylo doporučováno dávkování do 375 mg/den, u XR formy pak jen do 225 mg/den vzhledem k nedostatku údaju u vyššího dávkování při podávání jednou denně. Při selhávání jater a ledvin musí být základní dávka výrazně snížena nejméně o 50 % a titrace musí být prováděna velmi pomalu [34].

Deprese

Antidepresivní účinek venlafaxinu byl prokázán v celé řadě randomizovaných a placebem kontrolovaných studií [12,

24,31,41,56,57,59,61,65]. Navíc byla účinnost potvrzena i ve studiích s pacienty, kde byla deprese komplikována výraznými úzkostnými příznaky [21,32,

56,57]. Ve studiích s použitím komparátoru se venlafaxin ukázal nejméně stejně účinný jako tricyklická antidepresiva imipramin [35,60], clomipramin [58,63], amitriptylin [7] a dothiepin [38]. Ukázal se jako účinnější než trazodon [13,63]. Při porovnání s novějšími antidepresivy se venlafaxin ukázal jako srovnatelný nebo účinnější než fluoxetin [2,9,11,14,72], sertralin [40] a paroxetin [6,39,50].

Venlafaxin v metaanalytickém zkoumání dosahoval remisí u 45 % pacientu, zatímco SSRI pouze u 35 % pacientu [68,19,20]. V rozšířené metaanalýze 31 studií Entsuaha a kol. [19] se venlafaxin ukázal statisticky signifikantně účinnější v četnosti dosažení remise deprese než SSRI a placebo (n = 7 031, LOCF analýza; byly zařazeny studie s citalopramem, fluvoxaminem, paroxetinem, sertralinem a venlafaxinem) – venlafaxin

41 % vs SSRI 35 % vs placebo 25 %

v 8. týdnu léčby. Významný rozdíl v četnosti dosažení remise se objevuje u venlafaxinu již ve druhém a třetím týdnu léčby, tedy v době, kdy rozdíl účinnosti SSRI proti placebu není významný [68]. Přitom časná remise deprese do 3 měsícu po zahájení léčby představuje pro pacienta třikrát menší riziko vzniku relapsu nebo rekurence poruchy v následujících dvou letech. Do této metaanalýzy však byly zařazeny také otevřené studie. Olver a kol. [48] zahrnul do své analýzy jen 8 dvojitě slepých studií. čtyři z těchto studií neukázaly významný rozdíl mezi venlafaxinem a porovnávaným SSRI a ve

4 studiích se rozdíl ukázal bui v poklesu deprese nebo v četnosti remisí ve prospěch vyšší účinnosti venlafaxinu.

Venlafaxin a SNRI vubec jsou vhodné pro léčbu pacientu s těžkou depresí, hypersomnií, sníženým psychomotorickým tempem a u nemocných refrakterních na léčbu jinými antidepresivy. SNRI nepředstavují vhodnou léčebnou alternativu pro pacienty agitované, trpící insomnií, sexuální dysfunkcí a hypertenzí. Obě SNRI se zdají být účinnější než SSRI a obdobně účinná jako TCA [54,5]. Výskyt somatických příznaku (únava, ztráta energie, tíha v nohách, zádech, v hlavě, bolesti zad, hlavy, svalu, nespavost, závratě, zácpa) dosahuje u pacientu trpících depresí 75–85 % [68,62]. Venlafaxin se ukázal statisticky významně účinnější v ústupu somatických příznaku při depresi než SSRI [19].

Bipolární porucha

Paroxetin a venlafaxin přidané k tymoprofylaktiku byly studovány ve dvojitě slepé studii udržovací léčby u 60 pacientu s depresivní epizodou bipolární poruchy [73]. Ve skupině léčené paroxetinem bylo 43 % respondéru, ve skupině léčené venlafaxinem bylo 48 % respondéru (rozdíl nebyl statisticky signifikantní). Přesmyky do mánie nebo hypomanie nastaly u 3 % pacientu léčených paroxetinem a u 13 % pacientu léčených venlafaxinem. Mimo výše uvedené studie porovnávající venlafaxin s paroxetinem [73] byly publikovány údaje o léčbě 15 depresivních žen s bipolární poruchou II. typu, které byly léčeny venlafaxinem [4]. K více než 50% snížení příznaku na 21položkové škále HAMD vzhledem k počátku studie došlo u 63 % pacientek. Dvě pacientky nedokončily studii z duvodu výskytu nežádoucích účinku. Post a kol. [52] vyhodnotili v pruběhu dlouhodobých studií přidání bupropionu nebo sertralinu nebo venlafaxinu ke stabilizátoru nálady v akutní léčbě depresivní epizody bipolární poruchy (10 týdnu) a následné dlouhodobé léčbě (12 měsícu). Přesmyky představovaly 14 % v období akutní léčby (6 % mánií, 7 % hypomanií) a 33 % v pruběhu dlouhodobé léčby (13 % mánií, 21 % hypomanií). U žádného z hodnocených antidepresiv nedošlo k signifikantně odlišnému procentu přesmyku. Z těchto výsledku i podle doporučení expertu se zdá, že venlafaxin mužeme zařadit do druhé linie léčby u bipolární deprese [67].

Panická porucha

Zdá se, že venlafaxin je podobně účinný u panické poruchy jako SSRI [47]. Venlafaxin byl také účinnější oproti placebu [51] v relativně nízkých dávkách (50–75 mg/den).

Generalizovaná úzkostná porucha

Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) je úzkostná porucha relativně rezistentní k léčbě psychofarmaky i k psychoterapii. Jak ukázalo několik studií, je venlafaxin vhodným lékem k léčbě GAD v dávce 75 až 150 mg na den. Výsledky čtyř dvojitě slepých studií porovnávajících jeho účinek ve srovnání s buspironem a placebem ukazují na jeho vysokou účinnost [17,25,

15,23,55]. Účinek léčby se objevuje relativně časně, již v pruběhu druhého týdne léčby [23]. Poolovaná analýza dat ze dvou rozsáhlých studií ukázala, že 66 % pacientu léčených venlafaxinem XR dosáhlo kritéria odezvy a 43 % remise po 8 týdnech léčby [43]. Americká FDA registrovala venlafaxin XR jako léčivo indikované pro léčbu GAD.

Smíšená úzkostně depresivní porucha

Venlafaxin se v metaanalýze 31 studií [19] ukázal jako statisticky významně účinnější v terapii komorbidity deprese a úzkosti než SSRI a placebo (20 % vs 16 % vs 9 % pacientu dosáhlo nulového kombinovaného skóre položek na škále HAMD pro depresivní a úzkostnou náladu).

Sociální fobie

Venlafaxin je indikován také k léčbě sociální úzkostné poruchy. Výsledky nedávné dvojitě slepé, placebem kontrolované studie ukázaly jeho účinnost v krátkodobém podávání i dlouhodobé udržovací léčbě [37]. Při porovnání s paroxetinem se ukázal jako stejně účinný [36]. Dva malé otevřené experimenty byly provedeny s venlafaxinem – u pacientu, kde SSRI byly bez účinku – a přinesly klinický výsledek [3,27].

Obsedantně-kompulzivní porucha

V posledních letech se objevují i studie podávání venlafaxinu i u OCD. Albert a kol. [1] srovnávali u 73 pacientu v jednoduše slepém podávání účinnost venlafaxinu v dávkách 225–350 mg pro die s clomipraminem 150–225 mg/den. Léky byly podobně účinné a venlafaxin měl méně nežádoucích účinku. V otevřené studii byl na malém souboru

(n = 39, z nichž 29 pacientu bylo rezistentních na předchozí léčbu SSRI) popsán dobrý účinek venlafaxinu u 69,2 % všech a u 75,9 % rezistentních pacientu [26]. Denys a kol. [16] v randomizované dvojitě slepé studii u 150 pacientu ukázali, že po 12 týdnech léčby byl venlafaxin stejně účinný jako paroxetin.

Závěr

Venlafaxin je indikován pro léčbu depresivní poruchy, deprese spojené s úzkostnými příznaky, generalizované úzkostné poruchy, sociální fobie, obsedantně-kompulzivní poruchy a panické poruchy; u těchto poruch byly provedeny dvojitě slepé studie, které prokázaly jednoznačně jeho účinnost. I když účinnost venlafaxinu u dalších psychických poruch není tak zjevně prokázána, jak vyplývá z četných kazuistik či kazuistických sérií, je velmi pravděpodobné, že bude účinný také u dalších psychických poruch, u kterých jsou účinná SSRI, jako je posttraumatická stresová porucha, premenstruální dysforická porucha, hypochondrická porucha.

 

Tento článek byl podpořen grantem IGA MZ čR: NF7580.

Seznam použité literatury

  • [1] Albert U, Aguglia E, Maina G, Bogetto F. Venlafaxine versus clomipramine in the treatment of obsessive-compulsive disorder: A preliminary single-blind, 12-week, controlled study. Journal of Clinical Psychiatry 2002;63:1004–9.
  • [2] Alves C, Cachola I, Brandao J. Efficacy and tolerability of venlafaxine and fluoxetine in Outpatients with major depression. Primary Care Psychiatry 1999;5:57–63.
  • [3] Altamura AC, Pioli R, Vitto M, et al. Venlafaxine in social phobia: a study in selective serotonin reuptake inhibitor non-responders. Int Clin Psychopharmacol 1999;14:239–45.
  • [4] Amsterdam JD, Garda Espana F. Venlafaxine monotherapy in women with bipolar II and unipolar depression. J Affect Disord 2000;59:
  • [5] Anderson IM. Meta-analyses of antidepressant drugs: selectivity versus multiplicity. In: den Boer JA, Westenberg HGM eds. Focus on Psychiatry. Antidepressants: Selectivity or multiplicity? Amsterodam: Syn-Thesis, 2001;85–100.
  • [6] Ballus C, Quiros G, De Flores, et al. The efficacy and tolerability of venlafaxine and paroxetine in Outpatients with depressive disorder or dysthymia. Int Clin Psychopharmacol 2000;15: 43–8.
  • [7] Benedictis E. Double-blind comparison of venlafaxine and amitriptyline in outpatients with major depression with or without melancholia. J Psychopharmacol 2000;14:61–6.
  • [8] Bolden-Watson C, Richelson E. Blockade by newly developed antidepressants of biogenic amine uptake into rat brain synaptosomes. Life Sci 1993;52:1023–9.
  • [9] Clerc GE, Ruimy P, Verdeau-Palles J. A double-blind comparison of venlafaxine and fluoxetine in patients hospitalized for major depression and melancholia. The Venlafaxine French Inpatient Study Group. Int Clin Psychopharmacol 1994;9:139–43.
  • [10] Corruble E, Guelfi JD. Pain complaints in depressed inpatient. Psychopathology 2000;33: 307–9.
  • [11] Costa e Silva J. Randomized, double-blind comparison of venlafaxine and fluoxetine in Outpatients with major depression. J Clin Psychiatry 1998;59:352–7.
  • [12] Cunningham LA. Once-daily venlafaxine extended release (XR) and venlafaxine immediate release (IR) in Outpatients with major depression. Venlafaxine XR 208 Study Group. Ann Clin Psychiatry 1997;9:157–64.
  • [13] Cunningham LA, Burison RL, Carman JS, et al. A comparison of venlafaxine, trazodone, and placebo in major depression. J Clin Psychopharmacol 1994;14:99–106.
  • [14] De Nayer A, Geerts S, Ruelens L, et al. Venlafaxine compared with fluoxetine in Outpatients with depression and concomitant Anxiety. Int J Neuropsychopharmacol. 2002;
  • [15] Davidson JRT, Dupont RL, Hedges D, Haskins JT. Efficacy, safety and tolerability of venlafaxine extended release and buspirone in outpatients with generalized anxiety disorder. J Clin Psychiatry 1999;60:528–35.
  • [16] Denys D, Van Der Wee N, Van Megen HJ, Westenberg HG. A double blind comparison of venlafaxine and paroxetine in obsessive-compulsive disorder. J Clin Psychopharmacol 2003;23:568–75.
  • [17] Derivan AT, Entsuah R, Haskins JT, Rudoplh R. Double-blind, placebo-/comparator-controlled study of once daily venlafaxine XR and buspirone in outpatients with generalized anxiety disorder. Eur Neuropsychopharmacology 1998;8: S26.
  • [18] Einarson TR, Arikian SR, Casciano J, et al. Comparison of extended-release venlafaxine, selective serotonin reuptake inhibitors, and tricyclic antidepressants in the treatment of depression: a meta-analysis of randomized controlled trials. Clin Ther 1999;21:296–308.
  • [19] Entsuah R, et al. Venlafaxine and SSRIs: Pooled Remission Analysis (Megaanalysis of 31 studies of more 7 000 patients). ACMPP 2002, Puerto Rico.
  • [20] Entsuah R. Venlafaxine vs. SSRI: Pooled remission analysis and comparison of somatic symptom resolution. AOA 2003, New Orleans.
  • [21] Feigner JP, Entsuah A, McPherson MK. Efficacy of once-daily venlafaxine extended release (XR) for symptoms of anxiety in depressed outpatients. J Affect Disord 1998;47:55–62.
  • [22] Geddes JR, Freemantle N, Mason J, Eccles MP, Boynton J. SSRIs versus other antidepressants for depressive disorder. Cochrane Database Syst Rev 2000;2:CD001851.
  • [23] Gelenberg AJ, Lydiard RB, Rudolph RL, et al. Efficacy of venlafaxine extended release capsules in non-depressed outpatients with generalized anxiety disorder. JAMA 2000;283:
  • [24] Guelfi JD, White C, Hackett D, et al. Effectiveness of venlafaxine in patients hospitalized for major depression and melancholia. J Clin Psychiatry 1995;56:450–8.
  • [25] .Haskins JT, Rudolph R, Pallay A, Derivan, AT. Double-blind, placebo controlled study of once daily venlafaxine XR in outpatients with generalized anxiety disorder. Eur Neuropsychopharmacology 1998;8:S26.
  • [26] Hollander E, Friedberg J, Wasserman S, Allen A, Birnbaum M, Koran LM. Venlafaxine in
  • [27] Kelsey JE. Venlafaxine in social phobia. Psychopharmacol Bull 1995;31:767–71.
  • [28] Kelsey JE. Dose-response relationship with venlafaxine. J Clin Psychopharmacol 1996;16:
  • [29] Kessler RC, McGonagle KA, Zhao S, et al. Lifetime and 12-month prevalence of DSM-III-R psychiatric disorders in the United States. Arch Gen Psychiatry 1994:51;8–19.
  • [30] Kirmayer LJ, Robbins JM, Dworkind M, Yaffe MJ. Somatization and the recognition of depression and anxiety in primary care. Am J Psychiatry 1993;150:734–41.
  • [31] Khan A, Fabre LF, Rudolph R. Venlafaxine in depressed Outpatients. Psychopharmacol Bull 1991;27:141–4.
  • [32] Khan A, Uptán GV, Rudolph R, et al. The use of venlafaxine in the treatment of major depression associated with anxiety: a dose-response study. J Clin Psychopharmacol 1998;
  • [33] Kramerus KJ, Maloney K, Rudolph RL, et al. Introduction of the composite parameter to the pharmacokinetics of venlafaxine and its active O-desmethyl metabolite. J Clin Pharmacol 1992;32:716–24.
  • [34] Kramerus KJ, Parker VD, Rudolph, et al. Effects of age, gender on venlafaxine and
  • [35] Lecrubier Y, Bourin M, Moon CA, et al. Efficacy of venlafaxine in depressive illness in general practice. Acta Psychiatr Scand 1997; 95:485–93.
  • [36] Liebowitz M, Mangano R. Comparison of venlafaxine XR and paroxetine. Presentation at the ACNP. San Juan, Puerto Rico, December 2002.
  • [37] Liebowitz M, Mangano R. Efficacy of venlafaxine in generalized social anxiety disorder. Int J Neuropsychopharmacol 2002;5:S211.
  • [38] Mahapatra SN, Hackett D. A randomized, double-blind, parallel-group comparison of venlafaxine and dothiepin in geriatric patients with major depression. Int J Clin Pract 1997;51:209–13.
  • [39] McPartlin GM, Reynolds A, Anderson C, et al. A comparison of once-daily venlafaxine XR and paroxetine in depressed Outpatients treated in general practice. Primary Care Psychiatry 1998;4:127–32.
  • [40] Mehtonen OP, Sogaard J, Roponen P, et al. Randomized, double-blind comparison of venlafaxine and sertraline in Outpatients with major depressive disorder. Venlafaxine 631 Study Group. J Clin Psychiatry 2000;61:95–100.
  • [41] Mendels J, Johnstone R, Mattes J, et al. Efficacy and safety of big doses of venlafaxine in a dose-response study. Psychopharmacol Bull 1993;29:169–74.
  • [42] Mezinárodní klasifikace nemocí. 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování: Diagnostická kritéria pro výzkum. (Přeloženo z anglického originálu.) Praha, Psychiatrické centrum 1996, Zprávy č. 134, 179 s.
  • [43] Montgomery SA, Sheehan DV, Meoni P, Haudiquet V, Hackett D. A 6-month trial: characterization of the longitudinal course of improvement in generalized anxiety disorder during long term treatment with Effexor XR. Poster presentation, US Psychiatric Congress 2001;11/17/01, Boston, USA.
  • [44] Moyer JA, Muth EA, Haskins JT, et al. In vivo antidepressant profiles of the novel bicyclic compound Wy-45,030 and Wy-45,881. Society for Neuroscience Abstracts 1984;10:261.
  • [45] Moyer JA, Andree TH, Haskins JT, et al. The preclinical pharmacologic profile of venlafaxine: a novel antidepressant agent. Clin Neuropharmacol 1992;15:435B.
  • [46] Mutch EA, Haskins JT, Moyer JA, et al. Antidepressant biochemical profile of the novel bicyclic compound Wy-45,030, an ethyl cyclohexanol derivate. Biochem Pharmacol 1986;35:4493–7.
  • [47] Nutt DJ, Ballenger JC a Lepine JP (eds.). Panic disorder: Clinical diagnosis, management and mechanisms. Dunitz, London 1999.
  • [48] Olver JS, Burrows GD, Normal TR. Third-generation antidepressants: do they offer advantages over the SSRIs? CNS Drugs 2001;15:941–54.
  • [49] Owens MJ, Morgan WN, Plott SJ, et al. Neurotransmitter receptor and transporter binding profile of antidepressants and their metabolites. J Pharmacol Exp Ther 1997;283: 1305–22.
  • [50] Poirier MF, Boyer P. Venlafaxine and paroxetine in treatment-resistant depression: double-blind, randomized comparison. Br J Psychiatry 1999;175:12–6.
  • [51] Pollack MH, Worthington JJ, Otto MW, et al. Venlafaxine for panic disorder: results from a double-blind, placebo-controlled study. Psychopharmacol Bull 1996;32:667–70.
  • [52] Post RM, Altshuler LL, Frye MA, et al. Rate of switch in bipolar patients prospectively treated with second-generation antidepressants as augmentation to mood stabilizers. Bipolar Disord. 2001;3:259–65.
  • [53] Prašková H, Praško J. Úzkostné a fobické poruchy. Galén, Praha 1999.
  • [54] Puech A, Montgomery SA, Prost JF, Solles A, Briley M. Milnacipran, a new serotonin and noradrenalin re-uptake inhibitor: an overview of its antidepressant activity and clinical tolerability. Int Clin Psychopharmacol 1997;12:99–108.
  • [55] Rickels K, Pollack MH, Sheehan DV, Haskins JT. Efficacy of venlafaxine extended release in nondepressed outpatients with generalized anxiety disorder. Am J Psychiatry 2000;157:
  • [56] Rudolph RL, Entsuah R, Chitra R. A meta-analysis of the effects of venlafaxine on anxiety associated with depression. J Clin Psychopharmacol 1998;18:136–44.
  • [57] Rudolph RL, Fabre JP, Feigner JP, et al. A randomized, placebo-controlled, dose-response trial of venlafaxine hydrochloride in the treatment of major depression. J Clin Psychiatry 1998;59:116–22.
  • [58] Samuelian JC, Hackett D. A randomized, double-blind, parallel-group comparison of venlafaxine and clomipramine in Outpatients with major depression. J Psychopharmacol 1998;12:273–8.
  • [59] Schweizer E, Weise C, Clary C, et al. Placebo-controlled trial of venlafaxine for the treatment of major depression. J Clin Psychopharmacol 1991;11:233–6.
  • [60] Schweizer E, Feighner J, Mandos LA, et al. Comparison of venlafaxine and imipramine in the acute treatment of major depression in Outpatients. J Clin Psychiatry 1994;55:104–8.
  • [61] Shivastava RK, Cohn C, Crowder J, et al. Long-term safety and Clinical acceptability of venlafaxine and imipramine in Outpatients with major depression. J Clin Psychopharmacol 1994;14:322–9.
  • [62] Simon GE, et al. WHO Bulletin 2000;78:
  • [63] Smeraldi E, Rizzo F, Crespi G. Double-blind, randomized study of venlafaxine, clomipramine, and trazodone in geriatric patients with major depression. Primary Care Psychiatry 1998;4:189–95.
  • [64] Smith D, Dempster C, Glanville J, et al. Efficacy and tolerability of venlafaxine compared with selective serotonin reuptake inhibitors and other antidepressants: a meta-analysis. Br J Psychiatry 2002;180:396–404.
  • [65] Thase ME. Efficacy and tolerability of once-daily venlafaxine extended release (XR) in Outpatients with major depression. The Venlafaxine XR 209 Study Group. J Clin Psychiatry 1997;58:393–8.
  • [66] Thase ME. Effects of venlafaxine on blood pressure: a meta-analysis of original data from 3 733 depressed patients. J Clin Psychiatry 1998;59:502–8.
  • [67] Thase ME, Sachs GS. The challenges of pharmacotherapy of bipolar disorder. Clin Neurosci Res 2002;2:213–21.
  • [68] Thase ME, Entsuah AR, Rudolph RL. Remission rates during treatment with venlafaxine or selective serotonin reuptake inhibitors. Br J Psychiatry 2001;178:234–41.
  • [69] Troy SM, Schultz RW, Parker VD, et al. The effect of renal disease on the disposition of venlafaxine. Clin Pharmacol Ther 1994;56:14–21.
  • [70] Troy SM, Parker VD, Fruncillo RJ, et al. The pharmacokinetics of venlafaxine when given in a twice-daily regiment. J Clin Pharmacol 1995;35:404–9.
  • [71] Troy SM, Parker VP, Hicks DR, et al. Pharmacokinetics and efect of food on the bioavailability of orally administered venlafaxine. J Clin Pharmacol 1997;37:954–61.
  • [72] Tzanakaki M, Guazzelli M, Nimatoudis I, et al. Increased remission rates with venlafaxine compared with fluoxetine in hospitalized patients with major depression and melancholia. Int Clin Psychopharmacol 2000;15:29–34.
  • [73] Vieta E, Martinez-Aran A, Goikolea JM, et al. A randomized trial comparing paroxetine and venlafaxine in the treatment of bipolar depressed patients taking mood stabilizers. J Clin Psychiatry 2002;63:508–12.

Sdílejte článek

Doporučené