Nová legislativa ES týkající se registrace léčivých přípravků

V roce 2004 bylo na úrovni Evropského společenství (ES) přijato několik právních předpisů z oblasti farmaceutického práva, které významným způsobem mění stávající úpravu léčivých přípravků. V tomto článku se podíváme na některé zásadní prvky nové úpravy týkající se procesu registrace léčivých přípravků. V úvodu je nutno poznamenat, že nové předpisy byly – jak je v ES naneštěstí zcela běžné – značně ovlivněny intenzivním lobbyingem ze strany různých zájmových, resp. nátlakových skupin. Některá významná ustanovení se zásadním způsobem měnila v každé fázi legislativního procesu, což většinou nepřispívá ke kvalitě právního předpisu. Jejich výsledná podoba představuje jakýsi kompromis.

Nové nařízení 726/2004/ES („nařízení“), které ruší nařízení 2309/93/ES, upravuje nově (mimo jiné) centralizovanou registraci. Směrnice 2001/83/ES, kodifikující úpravu léčivých přípravků a upravující mimo řadu jiných oblastí i registrace členskými státy a postupy vzájemného uznávání registrací, je novelizována směrnicí 2004/27/ES („směrnice“) a některými dalšími směrnicemi.

Je třeba připomenout, že zatímco nařízení jsou přímo aplikovatelná a neprovádějí se vnitrostátními předpisy (všechny orgány jsou povinny postupovat podle nařízení), směrnice je nutno transponovat do vnitrostátního práva (i když za určitých okolností má i směrnice přímý účinek, což se týká i některých ustanovení směrnic z oblasti farmaceutického práva, vysvětlení však přesahuje rámec tohoto článku). V ČR budou nové směrnice provedeny novým zákonem o léčivech, který nahradí stávající zákon č. 79/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a který v době přípravy tohoto článku nebyl dosud Parlamentem ČR schválen. Bude tedy do určité míry záležet na novém zákoně, jak budou konkrétní ustanovení směrnic provedena v ČR. Možnosti různých řešení při provedení směrnic a tím odlišných úprav v jednotlivých státech ES jsou dány jednak tím, že směrnice v některých ohledech poskytují státům možnost, nikoli povinnost, provedení určitých ustanovení (např. v oblasti reklamy jde o možnost připomínkové reklamy či zákazu reklamy na přípravky hrazené z veřejných prostředků), dále tím, že konkrétní způsob provedení některých ustanovení záleží na daném státě (např. způsob plnění informační povinnosti vůči veřejnosti). Rovněž je třeba mít na paměti, že provedení ustanovení směrnic má úzkou souvislost s vnitrostátním právním řádem daného státu a v některých případech nestačí pouhý doslovný překlad textu směrnice (doslovný překlad některých slov v textu určitých ustanovení dokonce může být někdy i na škodu). Kromě toho nelze vyloučit ani možné nesprávné provedení určitých ustanovení (někdy se například stane, že problém spočívá v nesprávné interpunkci).

Centralizovaná registrace a registrace členskými státy

Nařízení rozšiřuje okruh přípravků, které je možno registrovat pouze centralizovaně (obligatorní centralizovaná registrace) a u nichž se žádost podává Evropské lékové agentuře (EMEA). V oblasti humánních přípravků se jedná o tři skupiny přípravků.

– ‑Jednak jde o přípravky vyvinuté některým z uvedených biotechnologických postupů (technologie rekombinantní DNA, kontrolovaná exprese genů kódujících biologicky aktivní proteiny u prokaryontů a eukaryontů včetně transformovaných savčích buněk a metody hybridomů a monoklonálních protilátek).

– ‑Za druhé jde o přípravky obsahující novou účinnou látku, která ke dni účinnosti nařízení nebyla registrována v ES a která má některou z následujících indikací: syndrom získané imunodeficience, rakovina, neurodegenerativní choroby, diabetes, (s účinností od 20. 5. 2008 dále autoimunitní nemoci a jiné dysfunkce imunitního systému či virová onemocnění).

– ‑Za třetí jde o přípravky se statutem orphan medicinal products (léčivé přípravky pro vzácná onemocnění) podle nařízení 141/2000/ES.

Žadatel o registraci má možnost volby mezi centralizovanou registrací a registrací členskými státy (jde tedy o fakultativní centralizovanou registraci) u přípravků obsahujících novou účinnou látku, která ke dni účinnosti nařízení nebyla v ES registrována a nemá některou z indikací pro obligatorní centralizovanou registraci, a dále u přípravků, u kterých žadatel o registraci prokáže, že daný přípravek představuje významnou terapeutickou, vědeckou nebo technickou inovaci nebo že udělení centralizované registrace je v zájmu zdraví pacientů na úrovni ES.

Generikum referenčního přípravku, který je registrován centralizovaně, může být registrováno centralizovaně anebo může být registrováno členskými státy. Souhrn údajů o přípravku (SPC) takového generika se musí ve všech podstatných ohledech shodovat s SPC referenčního přípravku (s výjimkou těch částí, které se vztahují k indikacím nebo lékovým formám dosud chráněným v době uvedení generika na trh patentovým právem) a takové generikum musí být registrováno pod stejným názvem ve všech státech ES (přičemž všechny jazykové verze INN se považují za stejný název).

Ostatní přípravky registrují členské státy.

Nová legislativa ES sjednocuje řadu požadavků a postupů při centralizované registraci a registraci členskými státy (např. jde o sjednocení požadavků na registrační dokumentaci, doby ochrany registračních dat, do značné míry i lhůt pro vydání rozhodnutí atd.). Toto sjednocení se v nařízení často projevuje tím, že neobsahuje vlastní požadavky, ale odkazuje na směrnici.

Nově jsou upraveny některé postupy v rámci centralizované registrace. Jde například o lhůty pro vydání stanoviska Výboru pro léčivé přípravky pro humánní použití (Committee for Medicinal Products for Human Use – CMPHU), procesní práva žadatele o registraci (žádost o přehodnocení stanoviska CMPHU), postupy vydání konečného rozhodnutí o centralizované registraci Komisí. EMEA rovněž zveřejňuje o přípravku registrovaném centralizovaně evropskou veřejnou hodnotící zprávu (European Public Assessment Report – EPAR).

Nařízení zavádí možnost zrychleného postupu centralizované registrace (Accelerated assessment procedure), kdy je však pouze zkrácena lhůta pro vydání stanoviska CMPHU (tato procedura proto neodpovídá Accelerated Approval v USA). Taková možnost je pouze v případě, že přípravek reprezentuje významný zájem z hlediska veřejného zdraví, zejména z hlediska léčebné inovace.

Pokud žadatel vezme zpět svoji žádost předloženou EMEA, musí uvést důvody a EMEA tuto skutečnost zveřejní (včetně zprávy o hodnocení daného přípravku, pokud již byla vypracována).

Pokud je žádost o centralizovanou registraci zamítnuta, přípravek nesmí být uveden na trh v žádném státě ES. Žádost o registraci daného přípravku tedy již nelze předložit v žádném státě ES (cestou „národní registrace“). Rovněž zamítnutí žádosti EMEA zveřejňuje.

Při volbě mezi oběma typy procedur (centralizovanou registrací a registrací členskými státy) bude tedy (u fakultativní centralizované registrace) žadatel vycházet z rozdílů, které spočívají v řadě skutečností, zejména: v úřadu, u kterého probíhá řízení a který rozhoduje (EMEA, resp. Komise u centralizované registrace a úřady příslušných členských států u registrace členskými státy), v poplatku za podání žádosti, dále v názvu přípravku (u centralizované registrace je jeden název, avšak nařízení umožňuje odchylku od tohoto principu ve výjimečných případech odůvodněných existencí práv z ochranné známky. U registrace členskými státy jsou možné odlišné názvy přípravku v různých státech). Důležitým faktorem u některých přípravků bude jistě i fakt, že v případě registrace přípravku pouze v jednom členském státu ES žádost posuzuje pouze daný stát a registrace vzájemným uznáváním – Mutual Recognition Procedure – MRP či decentralizovanou registrací – Decentralised Procedure – DP) žadateli poskytuje možnost volby referenčního členského státu (Reference Member State – RMS), který provádí vlastní hodnocení žádosti a vydává hodnotící zprávu a ostatních států – Concerned Member States (CMS), které vlastní hodnocení žádosti neprovádějí, avšak mohou hodnotící zprávu buď uznat a registraci udělit, anebo z důvodů rizika pro veřejné zdraví hodnotící zprávu neuznat a vyvolat proces řešení nesouladných stanovisek. Významný rozdíl spočívá rovněž v možnostech obrany proti postupu úřadů v řízení a proti rozhodnutí. U centralizované registrace probíhá řízení u EMEA, žadatel může písemně žádat o přehodnocení stanoviska CMPHU, dále může uplatnit své námitky proti návrhu rozhodnutí Komise a při vydání rozhodnutí Komise může toto rozhodnutí napadnout žalobou na neplatnost u Evropského soudního dvora (ESD), resp. u Soudu 1. stupně ES. U registrace členskými státy ES má žadatel možnost obrany u vnitrostátních orgánů daného státu. V případě postupu MRP a DP jde o kombinaci postupů u vnitrostátních orgánů RMS (při přípravě návrhu hodnotící zprávy, návrhu SPC, návrhů označení na obalech a návrhu příbalové informace) a podle práva ES (např. při neshodě mezi RMS a CMS jde o možnost žadatele sdělit své stanovisko v Koordinační skupině, jak bude uvedeno dále).

Pokud jde o platnost rozhodnutí o registraci, přináší nová legislativa změnu. Rozhodnutí o registraci platí 5 let, poté je třeba žádat o prodloužení, které se provádí na základě přehodnocení poměru rizika a prospěšnosti. Držitel musí ve lhůtě nejméně 6 měsíců před skončením platnosti požádat o prodloužení a předložit konsolidované údaje o účinnosti, bezpečnosti a kvalitě přípravku (včetně všech změn a nových poznatků od vydání rozhodnutí o registraci). Jakmile je rozhodnutí o registraci jednou prodlouženo, je platné po neomezenou dobu. Komise (u centralizované registrace), resp. členský stát může na základě oprávněných důvodů týkajících se farmakovigilance v řízení o prodloužení rozhodnout o dodatečném prodloužení na dalších 5 let, takové rozhodnutí lze učinit pouze jednou. Novinkou je rovněž tzv. „sunset clause“. Pokud ve lhůtě 3 let od registrace není přípravek uveden na trh, pozbývá registrace platnosti. Pokud registrovaný přípravek uvedený na trh není po dobu 3 po sobě jdoucích let přítomen na trhu, pozbývá registrace platnosti. Komise (u centralizované registrace), resp. členský stát může z tohoto principu za výjimečných okolností a s ohledem na ochranu veřejného zdraví udělit výjimku. Rozdíl u „sunset clause“ oproti registraci členskými státy ES je ten, že u centralizované registrace je rozhodující přítomnost na celém trhu ES, zatímco u registrace členským státem na trhu v daném státě.

Směrnice také zavádí institut podmíněné registrace, který umožňuje za výjimečných okolností a po konzultaci se žadatelem o registraci podmínit udělení registrace splněním určitých podmínek, týkajících se zejména bezpečnosti přípravku, oznamování jakékoli příhody v souvislosti s jeho používáním a opatření, která mají být přijata. Tato registrace může být udělena pouze z objektivních, ověřitelných důvodů stanovených v příloze 1 směrnice. Zachování registrace je v takovém případě podmíněno každoročním přehodnocením těchto podmínek. Jejich seznam musí být neprodleně zveřejněn společně se lhůtami a způsoby plnění.

Nová koncepce generických přípravků

Pokud jde o koncepci generik a možnosti registrace s odkazem na referenční přípravky, přináší nová legislativa EU tyto základní prvky:

– ‑širší pojetí generika pro účely registrace s odkazem,

– ‑koncepci evropského generika,

– ‑jinou koncepci doby ochrany registračních údajů,

– ‑vztah registrace generika k patentové ochraně referenčního přípravku.

Pokud jde o vymezení generik, je zásadním způsobem ovlivněno judikaturou ESD. Jde především o řadu rozhodnutí ESD přijatých v řízení o předběžné otázce, kdy v původním řízení před vnitrostátními orgány došlo ke sporům mezi originátorskými a generickými farmaceutickými společnostmi. Předmětem sporů byly možnosti odkazů v registračním řízení na referenční přípravky, které byly v nějakém znaku odlišné od generik, a také počítání doby ochrany (exkluzivity) registračních dat. Těchto judikátů ESD je celá řada a pro jejich značný rozsah je nelze v tomto článku rozebírat. Pro příklad z nich lze uvést rozhodnutí C-120/97, C-106/01, C-223/01, C-36/03, C-39/03 a existuje řada dalších.

Směrnice vymezuje generikum obdobným způsobem, jako je v současnosti chápán přípravek zásadně podobný. Generikum je definováno jako přípravek, který má stejné kvalitativní a kvantitativní složení účinných látek, stejnou farmaceutickou formu a jehož bioekvivalence s referenčním přípravkem je prokázána bioekvivalenčními studiemi. Bioekvivalenční studie nejsou požadovány, pokud žadatel doloží, že generikum splňuje požadavky podle příslušných guidelines. Nově je výslovně stanoveno, že různé soli, estery, étery, izomery, směsi izomerů, komplexy a deriváty se považují za stejnou účinnou látku, pokud se významně neliší v účinnosti či bezpečnosti. Pouze v případě, že se významně liší v účinnosti či bezpečnosti, je třeba předložit při registraci příslušné studie o jejich účinnosti a/nebo bezpečnosti. Zde je třeba upozornit především na velmi široké vymezení generika, a to zejména s ohledem na skutečnost, že i různé deriváty či estery účinné látky se považují za stejnou účinnou látku. Dále je výslovně stanoveno, že různé perorální lékové formy s okamžitým uvolňováním se považují za stejnou farmaceutickou formu. Toto ustanovení tedy významně rozšiřuje možnosti registrace generického přípravku s odkazem na referenční přípravek, který není identický. Kromě toho směrnice přináší další možnost registrace u tzv. „biosimilar přípravků“ (biologických přípravků podobných referenčnímu přípravku, které však nesplňují vymezení generika zejména s ohledem na použité suroviny a/nebo způsob výroby). Při žádosti o jejich registraci je nutno doložit výsledky příslušných preklinických a klinických studií v souladu s přílohou 1 směrnice a příslušnými guidelines, není však nutno doložit výsledky ostatních studií.

Pokud jde o koncepci evropského generika, je možno provést odkaz na referenční přípravek, který je nebo byl registrován v kterémkoli státě ES. Nové ustanovení tedy významně rozšiřuje možnosti registrace generického přípravku s odkazem na referenční přípravek, který nikdy nebyl registrován v příslušném státě ES, a navíc referenční přípravek již nemusí být registrován v žádném státě ES. Stačí, že byl registrován kdykoli v minulosti a že jeho generikum splňuje požadavky směrnice. Toto ustanovení tedy brání registraci generika pouze v případě, že registrace referenčního přípravku byla zrušena z důvodů nevyhovující bezpečnosti či účinnosti (popř. nevyhovujícího poměru mezi prospěchem a riziky přípravku – risk-benefit balance). V případě odkazu na referenční přípravek registrovaný v jiném členském státě ES žadatel pouze uvede v žádosti název referenčního přípravku, na který odkazuje, a nemusí předkládat žádné údaje z jiného státu ani komunikovat s jeho úřady.

Pokud jde o doby ochrany registračních údajů, směrnice podstatně mění dobu ochrany registračních údajů na koncepci 8 + 2 + 1: 8 let od data první registrace referenčního přípravku v kterémkoli státě ES do podání žádosti o registraci generického přípravku a další 2 roky, po které nebude možno uvést generický přípravek na trh, i když již bude zaregistrován. (Zde je pro úplnost možno upozornit na skutečnost, že směrnice se vztahuje nejen na ES, ale na celý Evropský hospodářský prostor, a navíc lze podotknout, že bez významu není ani registrace ve Švýcarsku, a to z toho důvodu, že registrace ve Švýcarsku má účinky i pro Lichtenštejnsko. Význam registrace ve Švýcarsku lze odvodit rovněž z některých judikátů ESD.) Tuto dobu (celkem 10 let) lze prodloužit o 1 rok, pokud v době prvních 8 let byla u referenčního přípravku rozšířena registrace pro jednu nebo více nových léčebných indikací, které přinášejí významný klinický přínos ve srovnání s existujícími způsoby léčby. V této souvislosti je nutno upozornit na přechodné ustanovení, které vylučuje retroaktivitu (zpětnou působnost) nové koncepce 8 + 2 + 1 a podle něhož se tyto doby ochrany registračních údajů neaplikují na referenční přípravky, u kterých byla podána žádost o registraci před datem účinnosti. U těchto referenčních přípravků tedy zůstává původní doba ochrany registračních údajů. Nová legislativa ES přináší ještě další ustanovení týkající se ochrany registračních dat, a to u již registrovaných přípravků. Jde o ochranu nové indikace přípravku a ochranu údajů, na jejichž základě byla povolena změna klasifikace přípravku z výdeje na lékařský předpis na přípravek volně prodejný (OTC switch). Pokud byly provedeny významné předklinické zkoušky a klinické studie (ve vztahu k nové indikaci či změně klasifikace), nesmí vzít příslušná registrační autorita státu v úvahu výsledky těchto studií při posuzování žádosti předložené jiným žadatelem po dobu 1 roku od udělení registrace pro jiný přípravek s danou indikací, resp. od povolení změny klasifikace. Dobu této ochrany nelze (u nové indikace) opakovat.

Dalším podstatným prvkem je koncepce globální registrace. Jde o to, že po udělení první registrace pro určitý přípravek se všechny jeho nové síly, farmaceutické (resp. lékové) formy, cesty podání, varianty, změny a rozšíření registrace (a to i tehdy, když jde o vydání nového rozhodnutí o registraci či jeho změnu) považují za jednu „globální registraci“ s jediným datem první registrace v ES. K tomuto datu se vztahuje ochrana registračních údajů. Jinými slovy, při registraci generika je možno datum registrace referenčního přípravku počítat od první registrace přípravku v ES, i když u generika jde o jinou sílu, farmaceutickou (resp. lékovou) formu, cestu podání, prezentaci či o změnu nebo rozšíření registrace, a to bez ohledu na to, zda takový referenční přípravek je anebo již není registrován.

Pokud jde o vztah registrace generika k patentové ochraně referenčního přípravku, nová legislativa přináší dvě podstatné změny. Za prvé jde o již zmíněnou možnost odlišnosti SPC generika od SPC referenčního přípravku. SPC generika se nemusí shodovat s SPC referenčního přípravku v těch částech, které se vztahují indikacím nebo lékovým (resp. dávkovým) formám dosud chráněným v době uvedení generika na trh patentovým právem. Přitom je nutno uvést, že ochrana patentovým právem znamená ochranu nejen patentem, ale i dodatkovým ochranným osvědčením. Za druhé jde o možnost předregistračního testování generika v době trvání patentové ochrany referenčního přípravku. Toto tzv. ustanovení Bolar je však omezeno pouze na provádění nezbytných studií a testů a následných postupů nutných pro registraci s odkazem. Dosud tuto možnost ve většině států ES včetně ČR (nikoli však ve všech) vylučovaly předpisy z oblasti patentového práva.

MRP a DP, postupy při referrals, arbitráži

Pokud jde o postup vzájemného uznávání registrací členskými státy ES, směrnice odlišuje proceduru vzájemného uznávání (MRP) a proceduru decentralizované registrace (DP). Cílem je, aby stejný léčivý přípravek byl ve všech státech ES, kde je registrován, registrován shodně a se shodným SPC.

MRP je vyhrazena situaci, kdy je přípravek registrován v jednom členském státě. Držitel rozhodnutí o jeho registraci nemůže v jiném členském státě předložit normální žádost o registraci, ale pouze žádat o uznání této registrace. Pokud by předložil v jiném členském státě normální žádost o jeho registraci, musí tento stát žádost zamítnout. Držitel musí postupovat tak, že požádá stát, kde je přípravek registrován (RMS), o vypracování nebo aktualizaci hodnotící zprávy a RMS dodá (ve lhůtě 90 dnů) SPC, příbalovou informaci (PI) a označení na obalech všem státům, kde chce držitel přípravek registrovat (CMS), a žadateli. Směrnice nově upravuje postup MRP. Nově je založena Koordinační skupina (KS) složená ze zástupců členských států ES, která řeší neshody mezi příslušnými členskými státy ohledně registrace přípravků. Jde o předstupeň před postupem přezkoumání („arbitrážním řízením“) v rámci EMEA, k němuž dojde až tehdy, pokud nedojde (ve lhůtě 60 dnů) k dohodě v KS. V KS má žadatel právo sdělit své stanovisko. Pokud v KS nedojde k dohodě, dojde k přezkoumání v rámci EMEA, avšak podstatným novým prvkem je to, že státy, které návrh hodnotící zprávy a návrhy SPC, PI a označení na obalech uznají, mohou na návrh žadatele vydat rozhodnutí o registraci a nemusejí čekat na výsledek přezkoumání.

Žadatel rovněž nemůže předložit normální žádost o registraci téhož přípravku ve více členských státech ES současně, ale musí využít proceduru decentralizované registrace. DP je vyhrazena situaci, kdy v okamžiku podání žádosti není přípravek registrován v žádném státě ES. Žadatel si zvolí RMS, který bude provádět úplné posuzování žádosti a vydá hodnotící zprávu. Žadatel předloží RMS a všem CMS žádost se shodnou dokumentací a vyžádá si od RMS návrh hodnotící zprávy a návrhy SPC, PI a označení na obalech. RMS tyto dokumenty zašle (ve lhůtě 120 dnů) všem CMS a žadateli. CMS tyto dokumenty uznají (ve lhůtě 90 dnů) a informují o uznání RMS a následně pak vydají vlastní rozhodnutí o registraci (ve lhůtě 30 dnů). Pokud některý CMS tyto dokumenty neuzná (což lze pouze z důvodu závažného rizika pro veřejné zdraví), věc se předloží KS. V ní má opět žadatel právo sdělit své stanovisko písemně nebo ústně. Pokud v KS nedojde k dohodě, dojde rovněž k přezkoumání v rámci EMEA. Rovněž zde existuje možnost, že státy, které návrh hodnotící zprávy a návrhy SPC, PI a označení na obalech uznají, mohou vydat rozhodnutí o registraci.

Nové požadavky na žádost a registrační dokumentaci

Nová legislativa ES přináší další podstatné změny v oblasti registrací léčivých přípravků. Mezi ně patří například nové požadavky na žádost a na registrační dokumentaci. Již v žádosti musí být nově obsaženo hodnocení potenciálního rizika přípravku pro životní prostředí (tento vliv se posuzuje a v jednotlivých případech se k jeho omezení navrhnou specifická opatření), podrobný popis způsobu zajištění farmakovigilance a případně systému řízení rizik, který žadatel o registraci zavede, čestné prohlášení potvrzující, že klinická hodnocení provedená mimo ES splňují etické požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným pro ES (směrnicí 2001/20/ES) kopie dokladů o stanovení přípravku jako přípravku pro vzácná onemocnění (orphan drug designation), společně s kopií příslušného stanoviska EMEA a doklad o tom, že žadatel má k dispozici služby kvalifikované osoby odpovědné za farmakovigilanci, a o tom, že má vytvořeny podmínky pro hlášení každého nežádoucího účinku, na jehož výskyt vznikne podezření v ES nebo ve třetí zemi, přičemž osoba odpovědná za farmakovigilanci musí být usazena v ES.

Mezi další, avšak neméně podstatné novinky patří například nové požadavky na označování na obalech (včetně uvedení názvu přípravku na obalu Braillovým písmem), na dostupnost PI pro nevidomé a slabozraké či na čitelnost a srozumitelnost PI pro pacienty (PI musí odrážet výsledky konzultací s cílovými skupinami pacientů).

Nový typ zjednodušené registrace – tradiční rostlinné přípravky

Dalším novým prvkem legislativy ES je zjednodušený postup registrace u tradičních rostlinných přípravků obsažený v další z nových směrnic – č. 2004/24/ES.

Podstatou tohoto postupu je omezený rozsah dokumentace v žádosti o registraci (zejména se nepožadují předklinické zkoušky a klinická hodnocení, předkládá se pouze bibliografický přehled údajů o bezpečnosti) u tradičních rostlinných přípravků, které splňují určité požadavky, a přitom nesplňují požadavky na registraci podle obecných předpisů, tedy zejména průkaz účinnosti a/nebo bezpečnosti běžnými studiemi. Tradiční rostlinné přípravky musí splňovat tyto podmínky:

– ‑jsou určeny k podání ústy, zevně nebo inhalací;

– ‑jsou určeny k podání výhradně v určité síle a dávkování;

– ‑jejich indikace odpovídají výhradně indikacím tradičně používaných rostlinných přípravků, určených pro použití bez dohledu lékaře nutného pro diagnostické účely, preskripci nebo pro monitorování léčby;

– ‑je bibliograficky nebo vědecky doloženo, že daný nebo odpovídající přípravek (přípravek, který má shodné účinné složky bez ohledu na pomocné látky, shodné nebo podobné zamýšlené použití, ekvivalentní sílu a dávkování a shodnou nebo podobnou cestu podání) byl k datu předložení žádosti v léčebném užívání po dobu alespoň 30 let, z toho nejméně 15 let v ES (uvedení přípravku na trh však nemusí být založeno na registraci);

– ‑údaje o tradičním použití přípravku jsou dostatečné, zejména je prokázáno, že přípravek není škodlivý a že farmakologické účinky či účinnost jsou zřejmé na základě zkušeností z dlouhodobého používání.

Pokud byl daný nebo odpovídající přípravek používán v ES méně než 15 let, ale jinak splňuje podmínky pro zjednodušený postup registrace, požádá příslušná registrační autorita státu Výbor pro rostlinné léčivé přípravky (Committee for Herbal Medicinal Products – CHMP) o stanovisko. CHMP rovněž vydává komunitární monografie léčivých rostlin a také návrh seznamu rostlinných látek a přípravků používaných v rámci tradičního léčebného použití. Přítomnost vitaminů nebo minerálů nebrání registraci tradičního rostlinného přípravku, pokud je prokázána jejich bezpečnost a jejich účinek doplňuje účinek rostlinných látek v přípravku. Označení na obalu a PI přípravku registrovaného tímto zjednodušeným postupem bude muset obsahovat také informaci, že jde o tradiční rostlinný přípravek pro použití v určitých indikacích, jehož použití je založeno výlučně na zkušenostech z dlouhodobého používání. Z odborného hlediska je jasné, že takto budou registrovány přípravky nesplňující požadavky na průkaz účinnosti. Registrovány budou pouze kvůli svému rostlinnému původu. I když nejde o tak zřejmou absurditu, jako je tomu v případě zjednodušené registrace homeopatik, u nichž je zcela jasné, že nesplňují základní požadavky na účinnost a u nichž se nijak neprokazuje dokonce ani bezpečnost, je i tato registrace rostlinných přípravků bez průkazu účinnosti názornou ukázkou vlivu nátlakových skupin na právo ES bez solidního odborného odůvodnění.

Závěrem je třeba podotknout, že nová legislativa ES přináší celou řadu dalších změn, jimiž se nelze pro značný rozsah zabývat v tomto článku.