Stav citlivosti klinických izolátů stafylokoků, enterokoků a pneumokoků z 16 lokalit České republiky k antibiotikům včetně linezolidu

Analýzou souboru 1 633 konsekutivních, klinicky validních izolátů grampozitivních koků z 16 lokalit České republiky byla zjištěna prevalence grampozitivních infekcí u mužů a s výjimkou pneumokoků ve vyšších věkových skupinách pacientů. Srovnání s výsledky předchozích studií potvrdilo znepokojivě rostoucí trendy antibiotické rezistence k antibiotikům volby a k antibiotikům alternativním. Průměrná rezistence stafylokoků rezistentních k léku volby oxacillinu dosahuje 8,4 % u kmenů S. aureus a 65,3 % u koaguláza-negativních stafylokoků. Rezistence k oxacillinu u S. aureus predikuje vysokou pravděpodobnost současné multirezistence k fluorochinolonům, makrolidům a aminoglykosidům (96,7 %, 93,3 %, resp. 66,7 %). Rezistence k vancomycinu byla 0,2 % u E. faecalis a 8,5 % u E. faecium, pro vysoký stupeň rezistence ke gentamicinu (MIC >500 mg/l) nelze přepokládat účinnost léčby volby kombinací aminoglykosidů s ampicillinem u třetiny závažných infekcí způsobených E. faecalis a poloviny infekcí způsobených E. faecium. K penicilinu bylo rezistentních 6,7 % kmenů pneumokoků, z toho zhruba polovina v nízkém stupni, k cefalosporinům 3. generace byla rezistentní necelá 2 % kmenů. Linezolid v terapeutických koncentracích byl bez výjimky účinný na všechny kmeny souboru grampozitivních původců invazivních a lokálních infekcí, a to bez ohledu na jejich rezistenci k antibiotikům volby a k antibiotikům alternativním. MIC linezolidu inhibující 90 % kmenů byla 2 mg/l pro S. aureus, 1,5 mg/l pro koaguláza-negativní stafylokoky, 2 mg/l pro E. faecium, 3 mg/l pro E. faecalis a 1,5 mg/l pro S. pneumoniae. Linezolid pro perorální nebo parenterální aplikaci se může uplatnit v léčbě terapeuticky svízelných infekcí způsobených multirezistentními grampozitivními bakteriemi, resp. jako hodnotná alternativa glykopeptidů, je však nutno monitorovat stav citlivosti k tomuto antibiotiku.

Úvod

V posledním desetiletí celosvětově vzrostl počet infekcí způsobených grampozitivními koky, rezistentními k dříve účinným antibiotikům [1]. Multirezistence znesnadňuje výběr antibiotik pro účinnou léčbu infekcí a může být přímou příčinou ohrožení života pacientů. Terapeuticky zvlášť svízelné jsou systémové infekce způsobené stafylokoky rezistentními k oxacillinu, streptokoky nebo pneumokoky rezistentními k b-laktamovým antibiotikům a enterokoky rezistentními ke glykopeptidům. Podobné grampozitivní bakterie, rezistentní k antibiotikům volby a dalším antibiotikům, se s rostoucí frekvencí uplatňují jako příčina celkových invazivních infekcí také v České republice [2].

Linezolid patří k novým antibiotikům, zacíleným na léčbu infekcí způsobených grampozitivními koky včetně multirezistentních kmenů těchto bakterií. Přísluší do skupiny oxazolidinonů, syntetických látek s antibiotickým účinkem proti některým grampozitivním aerobním mikroorganismům, jako jsou stafylokoky, enterokokoky, streptokoky, pneumokoky, druhy Bacillus, Corynebacterium, Listeria a Micrococcus, některým gramnegativním anaerobním bakteriím a mykobakteriím [3]. Linezolid se váže na ribozomální jednotky 50S a 30S a inhibuje iniciaci syntézy bílkovin přímou interakcí s iniciačním komplexem 70S ribozomální RNA [4]. Unikátní mechanismus účinku umožňuje linezolidu inhibovat nebo zcela inaktivovat bakterie rezistentní k určitým strategicky významným antibiotikům, jejichž společnou vlastností je multirezistence k dalším antibiotikům [5]. Předností tohoto nového antibiotika je možnost jeho aplikace v parenterální i perorální formě s poměrně vysokou biologickou dostupností [5].

Studie in vitro provedené vyšetřením desítek tisíc kmenů grampozitivních koků, izolovaných od pacientů v zemích čtyř kontinentů světa, potvrzují velmi dobrou účinnost linezolidu [6–9]. Rezistence k linezolidu byla prozatím vzácně pozorována v souvislosti s jeho prolongovanou aplikací při léčbě torpidních stafylokokových [10] nebo enterokokových infekcí [11], a byl popsán i spontánní výskyt enterokoka rezistentního k linezolidu bez souvislosti s léčbou [12].

Aktivitu antibiotik může negativně ovlivnit lokální epidemiologická situace v antibiotické rezistenci. Proto jsme uskutečnili studii o současné účinnosti linezolidu a dalších antibiotik na klinicky významné kmeny grampozitivních koků, izolované v 16 mikrobiologických laboratořích České republiky s cílem poznat stav citlivosti linezolidu před jeho zavedením do léčby.

Vyšetřované bakterie

Studie, která byla zahájena v březnu a ukončena v červnu 2002, se zúčastnilo 16 mikrobiologických laboratoří z Pracovní skupiny pro monitorování rezistence (PSMR) Národní referenční laboratoře pro antibiotika (NRL-ATB). Laboratoře musely splňovat tyto podmínky: vyšetřovat vzorky od pacientů s rizikem výskytu infekcí multirezistentními grampozitivními koky (pacienti po transfuzi krve nebo transplantaci orgánů, po speciálních a náročných chirurgických výkonech, po úrazech popálením, atd.) a být lokalizovány v různých oblastech ČR. Soubor vyšetřený každou laboratoří zahrnoval 100 kmenů grampozitivních koků ve složení zhruba respektujícím frekvenci výskytu jednotlivých druhů u uvedených infekcí: 45 kmenů Staphylococcus aureus, 15 koaguláza-negativních stafylokoků, 30 enterokoků a 10 kmenů Streptococcus pneumoniae. Do studie byly zařazeny pouze kmeny bakterií, izolované z klinicky validních vzorků, charakteristických pro přítomnost určitého druhu bakterie (krev, mok, dolní cesty dýchací, aspirát z dutin nebo ucha, moč), které bylo možno s vysokou pravděpodobností označit jako původce pacientovy infekce. Od jednoho pacienta byl zařazen pouze jeden kmen jednoho druhu. Vyhovující izoláty jednotlivých druhů bakterií byly do studie zařazovány konsekutivně do naplnění požadovaného počtu. Data souboru kmenů byla doplněna základními údaji o pacientech, z nichž byly kmeny izolovány.

Vyšetření citlivosti k antibiotikům

U všech kmenů byla vyšetřena minimální inhibiční koncentrace (MIC) linezolidu metodou E test (AB Biodisk, Solna), kterou laboratoře provedly podle pokynů výrobce. Citlivost k dalším antibiotikům byla vyšetřena metodami rutinně užívanými v dané laboratoři. U stafylokoků byla vyšetřena citlivost k oxacillinu, erythromycinu, gentamicinu, ciprofloxacinu, teicoplaninu a vancomycinu, u enterokoků byla vyšetřena citlivost k ampicillinu, vancomycinu, teicoplaninu a k vysoké koncentraci gentamicinu, u pneumokoků k penicilinu, cefotaximu, erythromycinu a ciprofloxacinu. Disková difuzní metoda vyšetření citlivosti u stafylokoků a enterokoků byla provedena na Mueller-Hinton agaru, mikrodiluční metoda v Mueller-Hinton bujonu, obohaceném 4 % NaCl pro vyšetření účinnosti oxacillinu [13]. Vyšetření antibiotické citlivosti pneumokoků bylo provedeno na Mueller-Hinton agaru se 7 % ovčí krve diskovou difuzní metodou s disky erythromycinu a ciprofloxacinu, citlivost k penicilinu a cefotaximu bylo nutno vyšetřit kvantitativní metodou. Proto laboratoře, které rutinně nevyšetřují MIC, zasílaly kmeny pneumokoků do NRL-ATB k vyšetření kvantitativní citlivosti k penicilinu a cefotaximu. Při vyšetřování byly dodrženy předepsané podmínky týkající se koncentrace inokula bakterií, atmosféry a doby inkubace [13]. Výsledky vyšetření citlivosti k antibiotikům byly hodnoceny podle dohodnutých kritérií [13] s výjimkou linezolidu, který byl hodnocen podle doporučení evropské skupiny expertů EUCAST. Podle tohoto doporučení se za rezistentní považují kmeny, které nejsou inhibovány koncentrací £≤4 mg/l linezolidu [14].

Kontrola kvality vyšetření

Kvalita vyšetření antibiotické citlivosti v laboratořích byla ověřována vyšetřením citlivosti kontrolních kmenů. U stafylokoků byly použity kontrolní kmeny Staphylococcus aureus ATCC 25923, Staphylococcus aureus ATCC 29213, Staphylococcus aureus ATCC 43300, u pneumokoků Streptococcus pneumoniae ATCC 49619, u enterokoků Enterococcus faecalis ATCC 29212 a Enterococcus faecalis ATCC 51299 [13]. Laboratoře zasílaly do NRL-ATB k retestování kmeny s neobvyklým fenotypem rezistence (enterokoky rezistentní ke glykopeptidům, pneumokoky rezistentní k oxacillinu, a všechny kmeny s MIC linezolidu >4 mg/l). Pro atypickou rezistenci k antibiotikům bylo kvantativními metodami v NRL-ATB retestováno celkem 86 kmenů (6 enterokoků, 40 stafylokoků a 40 pneumokoků), z toho dva (S. aureus a E. faecalis) s podezřením na rezistenci k linezolidu, které však byly k tomuto antibiotiku citlivé (MIC 4 mg/l). Výsledky retestování byly zaznamenány do protokolů a zpracovány společně s údaji laboratoří.

Charakteristika vyšetřovaného souboru bakterií

V rámci studie bylo vyšetřeno celkem 1633 izolátů grampozitivních koků, z toho 961 stafylokoků (713 Staphylococcus aureus a 248 koaguláza-negativních stafylokoků), 494 enterokoků (433 E. faecalis, 59 E. faecium a 2 E. gallinarum) a 178 kmenů S. pneumoniae.

Tab. 1 udává celkový počet izolátů grampozitivních koků podle druhu a frekvenci jejich výskytu podle pohlaví pacientů. Zhruba 60 % kmenů stafylokoků a pneumokoků a dvě třetiny kmenů E. faecium byly izolovány od mužů, kmeny druhu E. faecalis byly izolovány přibližně ve stejné frekvenci od obou pohlaví.

V tab. 2 jsou uvedeny počty kmenů vyšetřovaných druhů podle toho, jak byly izolovány od pacientů z různých věkových skupin. V nejmladší věkové skupině dětí ve věku 4 let a mladších byly stafylokoky a enterokoky izolovány v přibližně stejné a nízké frekvenci (v rozmezí 6,5–8,5 %), od osob starších než 40 let však bylo izolováno více než 70 % těchto kmenů. Zcela odlišný byl výskyt kmenů S. pneumoniae, který činil zhruba 30 % u dětí z nejmladší věkové skupiny a u osob starších než 40 let.

Účinnost linezolidu a dalších vyšetřovaných antibiotik

Staphylococcus aureus. Celkem bylo izolováno 713 kmenů S. aureus, nejčastěji z hnisu (59,9 %) a ze sputa (21,7 %). Z krve bylo izolováno 14,4 % kmenů a 3,9 % činily izoláty z moče. Prevalence rezistence k oxacillinu (která reprezentuje rezistenci ke všem b-laktamovým antibiotikům včetně cefalosporinů) byla 8,4 %, ke glykopeptidům vancomycinu a teicoplaninu byly všechny kmeny citlivé. Rezistence ke gentamicinu byla zjištěna u 7,7 %, k ciprofloxacinu u 16,1 % a k erythromycinu u 26,8 % kmenů. Tab. 3 uvádí antibiotickou účinnost linezolidu a dalších antibiotik na kmeny S. aureus rozdělené podle citlivosti k oxacillinu. Téměř všechny kmeny S. aureus rezistentní k oxacillinu byly současně rezistentní také k erythromycinu a ciprofloxacinu, více než dvě třetiny těchto kmenů byly rezistentní také ke gentamicinu, zatímco rezistence k těmto antibiotikům u kmenů citlivých k oxacillinu byla poměrně nízká s výjimkou erythromycinu (18,2 %). Všechny kmeny S. aureus byly inhibovány koncentrací ≤£4 mg/l linezolidu, a byly tudíž citlivé k tomuto antibiotiku. Bez ohledu na rezistenci nebo citlivost kmenů S. aureus k oxacillinu byly hodnoty MIC linezolidu potřebné k inhibici 50 % a 90 % kmenů shodně 1 mg/l, resp. 2 mg/l.

Koaguláza-negativní stafylokoky. V souboru zahrnujícím 248 stafylokoků neprodukujících koagulázu (KNS) bylo 98 % izolátů z krve pacientů. Převaha KNS byla rezistentní k oxacillinu (65,3 %), k vancomycinu nebyl rezistentní žádný kmen, tři kmeny (1,2 %) byly rezistentní k teicoplaninu. Rezistence ke gentamicinu byla zjištěna u 41,5 %, k ciprofloxacinu u 51,6 % a k erythromycinu u 67,3 % kmenů. Účinnost antibiotik včetně linezolidu na KNS rozdělené podle citlivosti nebo rezistence k oxacillinu je zachycena v tab. 4, a podobně jako u S. aureus jsou výrazné rozdíly ve frekvenci rezistence v těchto dvou skupinách kmenů. Všechny tři kmeny KNS rezistentní k teicoplaninu byly rezistentní také k oxacillinu. K linezolidu byly citlivé všechny kmeny KNS (MIC <4 mg/l) a hodnoty MIC potřebné k inhibici 50 % kmenů byly u kmenů citlivých k oxacillinu 1 mg/l, u rezistentních k oxacillinu 0,75 mg/l a u obou těchto skupin kmenů byly hodnoty MIC inhibující 90 % kmenů shodně 1,5 mg/l.

Enterokoky. V souboru 494 enterokoků byl Enterococcus faecalis zastoupen v 87,7 %, E. faecium v 11,9 % a dva kmeny (0,4 %) byly identifikovány jako E. gallinarum. Převaha kmenů E. faecalis (55,4 %) pocházela z moči a 32,6 % kmenů byly izoláty z hnisu, zatímco kmeny E. faecium byly převážně izolovány z hnisu (52,5 %) a z moče pocházela necelá třetina izolátů (27,1 %). Krev byla zdrojem pro 10,9 % kmenů E. faecalis, 16,9 % kmenů E. faecium a oba kmeny E. gallinarum. V tab. 5 je uvedena účinnost antibiotik včetně linezolidu u druhů E. faecalis a E. faecium, oba kmeny E. gallinarum, které nejsou v tabulce pro nízký počet uvedeny, byly ke všem vyšetřovaným antibiotikům citlivé. Kmeny druhu E. faecium byly podle očekávání k vyšetřovaným antibiotikům rezistentní ve vyšší frekvenci než kmeny E. faecalis. Rezistence ke glykopeptidům u jediného kmene E. faecalis vykazovala fenotyp vanA (současná rezistence k vancomycinu a teicoplaninu), a stejný fenotyp měly tři z pěti kmenů E. faecium, zatímco zbývající dva kmeny rezistentní k vancomycinu měly fenotyp vanB (jevily se jako citlivé k teicoplaninu). Rezistence ke gentamicinu ve vysokém stupni byla pozorována u téměř třetiny kmenů E. faecalis (29,8 %) a více než poloviny kmenů E. faecium (52,5 %). Pro nízký celkový počet kmenů enterokoků rezistentních k vancomycinu (6 z 494 kmenů) nebylo možno posoudit odděleně MIC linezolidu u kmenů enterokoků rozdělených podle citlivosti nebo rezistence k vancomycinu. Všechny enterokoky byly citlivé k linezolidu (MIC <4 mg/l), MIC inhibující 50 % kmenů byla shodně u obou druhů 1,5 mg/l a MIC inhibující 90 % kmenů byla 3 mg/l u E. faecalis a 2 mg/l u E. faecium.

Streptococcus pneumoniae. Polovina ze 178 kmenů pneumokoků pocházela z aspirátů z uší a punktátů z nosních dutin, 36,5 % kmenů byly izoláty ze vzorků z dolních cest dýchacích. Izoláty z krve a moku činily 3,4 %, resp. 1,7 %, zbývající kmeny (8,4 %) byly izolovány z hnisu. V tab. 6 je uvedena účinnost antibiotik včetně linezolidu u S. pneumoniae. K penicilinu bylo rezistentních 12 kmenů (6,7 % ), z toho polovina byla intermediárně (MIC 0,125–1 mg/l) a polovina vysoce rezistentní (MIC ≤£2 mg/l). Jeden z těchto kmenů rezistentních k penicilinu pocházel z krve (celkem 6 izolátů), čtyři ze sputa (celkem 65 izolátů) a sedm z aspirátů (celkem 89 izolátů). Ze šesti kmenů intermediárně rezistentních k penicilinu byl jeden kmen intermediárně rezistentní také k cefotaximu (MIC 1 mg/l) a ze šesti kmenů rezistentních k penicilinu byl jeden kmen intermediárně (1 mg/l) a jeden vysoce rezistentní k cefotaximu (MIC ≥2 mg/l), celkem bylo tedy rezistentních k cefotaximu 1,7 % kmenů. K erythromycinu bylo rezistentních 6,2 % a k ciprofloxacinu 11,2 % pneumokoků. Jeden kmen z aspirátu z ucha chlapce ve věku 3 let byl rezistentní ke všem vyšetřovaným antibiotikům (penicilinu, cefotaximu, erythromycinu a ciprofloxacinu). Pro nízký celkový počet kmenů pneumokoků rezistentních k penicilinu (12 ze 178 kmenů) nebylo možno posoudit odděleně MIC linezolidu u kmenů rozdělených podle citlivosti nebo rezistence k penicilinu. Všechny pneumokoky byly citlivé k linezolidu (MIC <4 mg/l), MIC inhibující 50 % kmenů byla 0,5 mg/l, MIC inhibující 90 % kmenů byla 1,5 mg/l.

Diskuse

Způsob výběru kmenů, kontrola kvality a retestování problematických nálezů v NRL-ATB umožnily získat reprezentativní soubor klinicky validních izolátů grampozitivních koků. Analýzou výsledků byly získány údaje o prevalenci infekcí způsobených grampozitivními koky v České republice vzhledem k pohlaví a věku pacientů, prevalenci antibiotické rezistence jednotlivých původců infekcí a stavu jejich kvantitativní citlivosti k linezolidu před zařazením tohoto antibiotika do terapeutické praxe.

Výsledky této studie potvrzují prevalenci grampozitivních infekcí u mužů a ve vyšších věkových skupinách pacientů ve vysoké shodě s výsledky nedávno zveřejněných studií, zaměřených na grampozitivní původce invazivních infekcí v Evropě [15] a v České republice [2]. Skutečnost, že náš soubor kmenů zahrnoval všechny konsekutivní izoláty, nejen izoláty invazivní, je příčinou dvou odlišností v prevalenci druhů podle pohlaví a věku. První z nich jsou infekce způsobené druhem E. faecalis, u nichž byla v naší studii zjištěna stejná frekvence výskytu bez ohledu na pohlaví. Vysvětlením může být vysoký podíl (56%) izolátů E. faecalis z moči. Druhou je prevalence infekcí způsobených S. pneumoniae u nejnižší věkové kategorie pacientů, kde je nejčastější výskyt akutních otitid a sinusitid, jak je zřejmé i z převahy vzorků aspirátů z uší a dutin.

Rezistence grampozitivních bakterií k antibiotikům volby a k antibiotikům alternativním má v České republice znepokojivě rostoucí trendy u původců respiračních [16,17] i celkových infekcí [2,18]. I v této studii byl potvrzen vysoký výskyt multirezistence u stafylokoků rezistentních k léku volby oxacillinu, která dosahuje 8,4 % u kmenů S. aureus a 65,3 % u koaguláza-negativních stafylokoků. Kmeny S. aureus a koaguláza-negativních stafylokoků rezistentní k oxacillinu jsou ve vysoké frekvenci rezistentní k dalším antibiotikům, jako jsou fluorochinolony (96,7 %, resp. 68,9 %), makrolidy (93,3 %, resp. 87,0 %) a aminoglykosidy (66,7 %, resp. 59,9 %), reprezentované v této studii ciprofloxacinem, erythromycinem, resp. gentamicinem. Z předchozích údajů získaných vyšetřením rezistence u izolátů S. aureus z invazivních infekcí vyplývá, že v České republice je převaha kmenů rezistentních k oxacillinu obvykle rezistentní také k rifampicinu [2], který v této studii nebyl testován. Lze tedy konstatovat, že rezistence k oxacillinu u kmene stafylokoka predikuje vysokou pravděpodobnost současné multirezistence. Poněkud nižší frekvenci rezistence k ciprofloxacinu, erythromycinu a gentamicinu u oxacillin-rezistentních koaguláza-negativních stafylokoků ve srovnání s oxacillin-rezistentními kmeny S. aureus, zaznamenanou v naší studii, lze vysvětlit heterogenitou souboru stafylokoků neprodukujících koagulázu, který nebyl biochemicky diferencován do druhů. Je známo, že např. S. haemolyticus je multirezistentní ve vysoké frekvenci včetně rezistence k teicoplaninu, zatímco jiné druhy koaguláza-negativních stafylokoků mohou být monorezistentní pouze k oxacillinu.

Rezistence v naší studii k vancomycinu byla 0,2 % u E. faecalis a 8,5 % u E. faecium. Studie prezentující výsledky vyšetření citlivosti u více než 5 000 kmenů enterokoků nediferencovaných do druhu uvádí rezistenci k vancomycinu u 1,3 % izolátů z Austrálie-Západního Pacifiku, u 3,2 % izolátů z Evropy, u 1,6 % izolátů z Latinské Ameriky a u 12,4 % izolátů ze Severní Ameriky [8,9]. Ve Velké Británii [6] byla zjištěna u E. faecium vysoká frekvence rezistence k vancomycinu (24,1 %), zatímco rezistence E. faecalis byla mnohem nižší (0,5 %) podobně jako v naší studii. Vysoký stupeň rezistence ke gentamicinu (MIC >500 mg/l) byl v naší studii zaznamenán ve vyšší frekvenci (29,8 % u E. faecalis a 52,5 % u E. faecium) než ve srovnatelných studiích provedených v jiných zemích, kde byla v rozmezí 24,2–38,9 % [6,8,9]. Tato rezistence ve vysokém stupni vylučuje podání aminoglykosidu v kombinaci s ampicillinem, která se doporučuje jako léčba volby závažných enterokokových infekcí [19].

V České republice bylo v roce 2000 k penicilinu rezistentních v průměru 3,5 % invazivních izolátů S. pneumoniae [2] a 7,1 % v roce 2001 (nepublikované údaje NRL pro antibiotika), v této studii bylo rezistentních 6,7 % kmenů. Průměrný výskyt pneumokoků rezistentních k penicilinu v 15 zemích Evropy byl 10 % v období 1998–1999 a 12 % v roce 2000 s velkými rozdíly, v rozmezí od 0 % v Nizozemí až do 33 % ve Španělsku [15]. Rezistence k cefotaximu byla u nás v roce 2000 [2] i v této studii nižší než 2 %. Přestože pneumokoky se obecně považují za necitlivé k ciprofloxacinu, výskyt kmenů s MIC £≤2 mg/l ciprofloxacinu slouží jako marker možného sníženého účinku nových fluorochinolonů. Výskyt takových kmenů byl u nás v roce 2000 <2 % [2], v této studii jsme zaznamenali vzestup na 11,2 %.

Linezolid v terapeutických koncentracích byl bez výjimky účinný na všechny kmeny našeho souboru grampozitivních původců invazivních a lokálních infekcí, a to bez ohledu na jejich rezistenci k antibiotikům volby a k antibiotikům alternativním. Z výsledků zahraničních studií vyplývá, že MIC linezolidu u nejvýznamnějších grampozitivních koků zahrnuje poměrně úzké rozmezí koncentrací v unimodální distribuci, přičemž MIC linezolidu inhibující 90 % kmenů vyšetřovaného souboru je 1 mg/l pro streptokoky, 1–4 mg/l pro stafylokoky a 0,5–4 mg/l pro enterokoky [6,8,9]. Podobné výsledky jsme zjistili v našem souboru, kde MIC linezolidu inhibující 90 % kmenů byla 2 mg/l pro S. aureus, 1,5 mg/l pro koaguláza-negativní stafylokoky, 2 mg/l pro E. faecium, 3 mg/l pro E. faecalis a 1,5 mg/l pro S. pneumoniae. Linezolid lze tudíž pokládat za slibné nové antibiotikum pro perorální nebo parenterální aplikaci, které se může uplatnit v léčbě terapeuticky svízelných infekcí způsobených multirezistentními grampozitivními bakteriemi, respektive jako hodnotná alternativa glykopeptidů. Nicméně stejně jako u jiných antibiotik může být účinnost linezolidu ohrožena spontánním výskytem rezistentních kmenů bakterií [12] nebo vznikem rezistence k linezolidu bodovou mutací u původců stafylokokových a enterokokových infekcí a jejich selekcí při dlouhodobém podávání tohoto antibiotika [10,11]. Proto je zapotřebí monitorovat stav citlivosti k linezolidu zejména u multirezistentních původců grampozitivních infekcí a u kmenů izolovaných od pacientů léčených linezolidem.