Terapie acne vulgaris

Článek věnuje hlavní pozornost zevní i vnitřní léčbě akné, jejím indikacím, mechanismům účinku i kontraindikacím. V části pojednávající o zevní léčbě je zmíněna správná volba účinné látky a vhodné kombinace jednotlivých extern. Část týkající se celkové léčby popisuje kromě terapie antibiotiky možnosti antiandrogenní terapie a vhodné kombinace hormonálních kontraceptivních preparátů u žen. V rámci léčby izotretinoinem jsou uvedeny nejen kontraindikace, ale zejména správné dávkování a délka podávání izotretinoinu. Práce uvádí i méně obvyklé možnosti celkové terapie akné a přehled metod korektivní dermatologie.

Úvod

Acne vulgaris je chronické zánětlivé onemocnění pilosebaceózní jednotky, začíná obvykle v pubertě a často trvá více let, někdy i desetiletí.
Etiopatogeneze acne vulgaris je multifaktoriální. Vzniká na základě genetické dispozice s polygenně vázanou dědičností, základním faktorem je seborea (zvýšený mazotok). Seboreu stimulují zejména androgeny a tlumí ji estrogeny, vliv na ni má i hladina 5-a-reduktázy, SHBG (sex hormon binding globulin), ale i citlivost receptorů mazových žláz aj. Dalším faktorem je hyperkeratóza v ostiofolikulárním ústí převážně retenčního charakteru, která brání odtoku mazu. Zmnožení saprofytických bakterií v komedonech, hlavně anaerobních Propionibacterium acnes, je důsledkem zvýšení nabídky jejich substrátu, mazu, a to vede k větší produkci enzymů propionibakterií. Jedná se především o lipázy, které štěpí triglyceridy mazu na volné mastné kyseliny. Volné mastné kyseliny pak iritací provokují přeměnu komedonů na sekundární zánětlivé léze. Navíc antigeny propionibakterií přispívají k chronicitě zánětlivých změn reakcí pozdní přecitlivělosti [3, 6].

Klinické projevy akné

V terénu mastnější kůže, někdy s velkými póry, jsou základním, primárním projevem akné nezánětlivé černé a bílé komedony (acne comedonica). Černé, tzv. otevřené komedony vytvářejí černé, popř. u jedinců se světlejší pletí hnědavé tečky, většinou do průměru 2 mm v kožních pórech, tedy v ústí folikulů mazových žláz. Černé zbarvení konce komedonu je vytvořeno zvýšeným počtem hustě paralelně uspořádaných kožních rohovinových buněk v ústí mazové žlázy, a tím i s výraznější koncentrací kožního pigmentu melaninu. Po vymáčknutí vidíme bělavou sýrovitou hmotu ve tvaru rozšířeného ústí folikulu.
Bílé komedony mají podobnou velikost jako černé a často převyšují počet černých komedonů, v poměru přibližně 5 : 1. Jsou v barvě kůže nebo bělavě prosvítají, jejich vývod je mikroskopické velikosti, a tudíž není viditelný. Velmi často jsou bílé komedony nenápadné a vidíme je až při ostrém osvětlení po vypětí kůže, které zvýrazní jejich vyklenutí. Bílé komedony pravděpodobně vedou častěji ke vzniku zánětlivých projevů akné než černé, jejichž obsah může snáze širším vývodem unikat na povrch kůže.

Sekundárně vznikají nápadnější zánětlivé změny – papuly, pustuly, někdy až noduly, abscesy a cysty, klinicky pak hovoříme o acne papulosa, papulopustulosa, nodularis, nodulocystica, abscedens, conglobata.
Hojení papul a pustul obvykle trvá 3–10 dnů, hojí se většinou bez jizev. Hrboly mohou přetrvávat 2–3 týdny, cysty i více než několik měsíců. Výsledkem hojení zánětlivých projevů akné mohou být u menší části disponovaných jizvy různého charakteru. Jizvy mohou být ztluštělé, vyvýšené nad okolní kůži (hypertrofické, keloidní jizvy) nebo vznikají jizvy vtažené pod úroveň okolní kůže (atrofické, vpáčené jizvy). Někdy jsou jizvy v barvě kůže, jindy mohou být pigmentované nebo depigmentované.
Naštěstí při menších zánětlivých lézích akné nejsou jizvy běžné, a pokud vznikají, obvykle bývá jejich hlavní příčinou škrábání a vymačkávání projevů. Vzhledem k existenci řady moderních účinných přípravků k léčbě akné budou jizvy po akné v budoucnosti stále menším problémem.

Terapie akné

Pro prognózu akné je důležité začít s léčbou v okamžiku výskytu prvních uhříků, tak můžeme zabránit rozvoji těžších forem a případnému jizvení. Tato skutečnost je v praxi bohužel podceňována lékaři i pacienty. Proto je důležité hned na začátku léčby pacientovi zdůraznit, že výsledky jsou znatelné nejdříve po měsíci terapie, a informovat o individualitě délky trvání akné. Při dobré odezvě na léčbu dojde ke zlepšení obvykle až za 1 měsíc, za 2–3 měsíce dojde ke zlepšení asi o 60–70 %. I při zahrnutí nejúpornějších případů se uvádí v 80 % případů průměrné zlepšení o 80 % v průběhu 6 měsíců. Vždy je nezbytná další udržovací léčba, mnohdy i po dobu několika let. Při předčasném ukončení léčby musíme počítat s novým vypuknutím projevů akné, i pokud byla léčba úspěšná. Tudíž i při ideálním výsledku je vhodné pokračovat alespoň v zevní léčbě tzv. do ztracena, čili ošetřovat kůži ob den, dvakrát týdně apod., popř. ještě nějakou dobu používat alespoň kosmetiku pro pleť s akné a při sebemenším náznaku opětovné tvorby nových projevů léčbu opět zintenzivnit.

Vysvětlíme nutnost spolupráce spočívající v pravidelném čištění pleti (speciální pleťové vody, syndety k čištění pleti). Zdůrazníme, že manipulace jako mačkání, škrábání apod. jsou naprosto nevhodné a mohou projevy akné zhoršovat. Prodlužují hojení, vedou ke vzniku sekundární infekce a k progresi do hloubky, ke vzniku jizev a hyperpigmentací [1, 3, 6].
V anamnéze se zaměříme na faktory zhoršující akné, např. horké dusné prostředí, mechanické vlivy (faktory vyvolávající akné ze zevních příčin). Poučíme pacienta o důležitosti volby kosmetických přípravků pro tzv. problematickou pleť. Běžná kosmetika často nebývá testována na komedogenitu a může akné zhoršovat, a to včetně opalovacích krémů s UV filtry. Neopomeneme farmakologickou anamnézu zaměřenou na léky (včetně nevhodně zvolených kontraceptiv), které provokují vznik tzv. acne medicamentosa, a tudíž pochopitelně zhoršují i průběh acne vulgaris. Připomeneme možnost kamufláže lézí, např. zelenými korektivními tyčinkami.

Zevní léčba

V zevní terapii akné jsou využívány keratolytické, komedolytické a antimikrobiální účinky lokálně podávaných léčiv. Sebostatický efekt dosavadní externa nemají, výjimkou je mírný sebostatický efekt převážně komedolyticky působícího retinoidu 3. generace adapalenu (viz níže). Lokální léčbu uplatňujeme téměř u všech pacientů, a to obvykle i při nutnosti perorální léčby. Výjimkou je nadprůměrná citlivost pokožky např. při současném výskytu ekzémů či periorální dermatitidy, ale i v důsledku intenzivního snížení produkce mazu při perorální aplikaci izotretinoinu. Kontraindikací použití externího přípravku bývá obvykle kontaktní alergie na účinnou látku, popř. na složky vehikula. Přehled jednosložkových lokálních přípravků uvádí tab. 1.
K dosažení optimálních výsledků zevní léčby je zapotřebí podrobné poučení o způsobu ošetřování včetně možnosti iritace v počátku léčby. Externa s výraznějším, popř. rychlejším účinkem (retinoidy, benzoylperoxid) mají vyšší iritační potenciál (pálení, erytém, deskvamace). Vysvětlíme proto pacientovi tzv. hardening fenomén, tj. že si kůže na přípravek postupně během asi 2 týdnů zvykne, tudíž se potom reakce, která je součástí účinku, zmírní a postupně odezní. Pacienta poučíme i o možnosti omezení případné iritace postupným prodlužováním doby působení, popř. o možnosti pauzy 1–2 dny při výraznějších projevech podráždění. V letním období je vhodné předráždění pokožky předcházet UV filtry. Většího efektu léčby dosáhneme kombinací 2 různých účinných látek (tab. 2), někdy je možné zvolit kombinaci až po postupné adaptaci kůže na léčbu [2, 8, 12].

Retinoidy (tretinoin 0,025–0,1%, adapalen 0,1%, izotretinoin 0,05%) působí keratolyticky a komedolyticky, jsou vhodné zejména u akné s výrazným zastoupením komedonů. Vzhledem k nejkauzálnějšímu účinku jsou na prvním místě nejen na začátku léčby, ale hlavně při udržovací terapii dlouhodobě, dokud akné neodezní, obvykle více let. Účinek zevních retinoidů nastupuje až koncem prvního měsíce terapie. Ve 2.–3. týdnu léčení dokonce vzniká u části pacientů přechodné zhoršení v důsledku urychlení zánětlivé přeměny stávajících komedonů (rebound fenomén), na což je důležité pacienta upozornit. Relativní kontraindikací je gravidita a laktace.
Adapalen je novější retinoid, řadíme jej do 3. generace tzv. polyaromátů. Ve srovnání s ostatními retinoidy je dražší, ale je lépe tolerován. Kromě účinku na komedony má navíc výraznější protizánětlivý účinek. Některé studie uvádějí i mírný sebostatický efekt. Dobrá tolerance umožňuje urychlit účinek adapalenu kombinací s dalšími níže uvedenými externy, nejvhodněji s lokálními antibiotiky. Zatím u nás není znám přípravek kombinující retinoid 3. generace adapalen s další zevně působící účinnou látkou, což by jistě bylo dalším přínosem v compliance pacienta [2, 3, 6, 8].

Z retinoidů jsou na našem trhu k dispozici v kombinacích: tretinoin se 4% erytromycinem a izotretinoin v kombinaci s 2% erytromycinem. Výhodou je, že retinoidy potencují penetraci dalšího externa a v kombinaci s lokálními antibiotiky redukují riziko vzniku bakteriální rezistence.
Benzoylperoxid ve 3–10% koncentraci působí hlavně antimikrobiálně, ale i mírně komedolyticky a protizánětlivě. Je vhodný jako úvodní terapie při výrazné převaze zánětlivých lézí akné pro rychlejší nástup účinku, často již během 2 týdnů. Může být kombinován s lokálními antibiotiky, též redukuje vznik bakteriální rezistence. Výhodnější je kombinace s kauzálně působícími lokálními retinoidy [3, 6, 8].
Kyselina azelainová (azelaová) ve 20% koncentraci v lékové formě krému má hlavně antimikrobiální účinek, přičemž nevyvolává bakteriální rezistenci, doba aplikace je tudíž neomezená. Dobrá tolerance je výhodou u jedinců s citlivější pletí. Nástup účinku je pomalejší, při dlouhodobé aplikaci jsou výsledky dobré, omezuje tvorbu komedonů i zánětlivých lézí. Navíc působením na enzym tyrozinázu ovlivňuje příznivě hyperpigmentované jizvičky. Můžeme ji kombinovat s kterýmkoli z uvedených extern, může dokonce snižovat pocit přesušení při současné aplikaci retinoidů či benzoylperoxidu [2, 8].

Antibiotika, obvykle erytromycin (1–4%) nebo klindamycin (1%), jsou alternativou zevní léčby u jedinců s citlivější pletí. Působí pokles počtu propionibakterií s následnou redukcí vzniku volných mastných kyselin uplatňujících se při přeměně komedonů na zánětlivé projevy akné. Proto jsou indikována při převaze zánětlivých lézí. Používáme je vždy ve formě prodyšných vehikul, nikdy ne ve formě mastí. Obvykle je neaplikujeme v jedné kúře déle než 2–3 měsíce vzhledem k rozvoji bakteriální rezistence. Kombinace se solemi zinku, s retinoidy či s benzoylperoxidem riziko bakteriální rezistence snižuje [3, 8].
Kolorovaná externa ve formě make-upu, např. s klotrimazolem či hexachlorofenem, mají jen slabý antibakteriální účinek, jsou spíše kosmetickým nadstandardem.
Magistraliter přípravky používáme dnes již výjimečně při intoleranci hromadně vyráběných léčivých přípravků, například při současném výskytu atopického ekzému, seboroické a periorální dermatitidy.
Ichtamol, známé antiflogistikum, je nyní k dispozici i jako kosmeticky přijatelná specialita v bílé formě. Také mast Saloxyl s obsahem ichtamolu a 10% kyseliny salicylové a je stále nezastupitelná při léčbě abscesů.

Celková léčba

Při výrazném postižení zánětlivými formami akné, při sklonu k jizvení nebo není-li účinek samostatné zevní léčby dostatečný, a také u akné dospělých žen je namístě zvážit použití celkové terapie. Další indikací je případná silná psychická alterace postiženého. Celkovou léčbu zahajujeme raději během zimního zhoršení. Současnou lokální léčbou nejen napomáháme regresi, ale při ukončování perorální terapie ji volíme tak, aby co nejlépe dlouhodobě stabilizovala stav onemocnění.
Kontraindikací perorální léčby je především gravidita nebo její plánování, laktace, hepatopatie či jiná závažnější onemocnění. Při indikaci hormonální léčby kontrolujeme pacientky gynekologicky, při některých gynekologických odchylkách i endokrinologicky. Celkovou léčbu tedy volíme obvykle v počátku terapie či při výraznějším zhoršení stavu. Někdy je intenzita onemocnění taková, že celkovou léčbu musíme použít opakovaně, hlavně v zimním období. Vždy musíme každý případ posoudit individuálně a vysvětlit pacientovi, co může očekávat od samotné zevní léčby, jaká celková léčba připadá v úvahu, jak zlepší účinek léčby pouhá aplikace extern. Objasníme, za jak dlouho se dostaví efekt léčby a jak dlouhá bude léčebná kúra. Je nutno pacienta poučit o eventuálních vedlejších nežádoucích účincích a omezeních (např. alkohol, slunění) čili posoudit poměr přínosu a rizika.

Perorálně podávaná antibiotika

Antibiotika používaná při terapii akné snižují počet propionibakterií a jejich enzymů a tím snižují vznik zánětlivých lézí. Tetracyklinová antibiotika a erytromycin jsou nejvýhodnější pro současné mírné protizánětlivé působení snižováním chemotaxe polymorfonukleárů i pro určitý sebostatický efekt. U žen jsou indikována hlavně při kontraindikaci hormonální léčby (věk aj.), případně k urychlení nástupu účinku hormonální léčby. U mužů je použijeme, pokud tíže nálezu ještě neindikuje zahájení léčby izotretinoinem nebo při jejich kontraindikacích (nízký věk, hyperlipoproteinémie, těžší hepatopatie).
Nevýhodou tetracyklinových antibiotik je riziko fototoxických či fotoalergických reakcí (není vhodné je aplikovat v období solární expozice), event. vaginální kandidózy. Kontraindikací je gravidita.

Minocyklin a erytromycin nejsou v současné době na trhu dostupné. Tetracyklinové antibiotikum doxycyklin se na začátku léčby podává v dávkování až 200 mg/den, které po regresi zánětlivých lézí redukujeme na 100 mg/den, ke konci kúry několikrát 100 mg ob den, posléze ob dva dny. Délka aplikace bývá 3–6 měsíců, výjimečně i celý rok. Tablety s doxycyklinem se užívají po jídle nebo během jídla. Důležité je upozornit pacienty na zhoršené vstřebávání doxycyklinu v kombinaci s mléčnými výrobky (Ca ionty), ale i s Fe, Mg, Zn a s jinými dvoj- a trojmocnými kovy. Doxycyklin je proto možné užívat 2–3 hodiny před jejich užitím nebo 4–5 hodin po užití. Vzhledem k délce terapie je vhodná preventivní péče o střevní flóru – doporučujeme doplňovat probiotika.
Jiná antibiotika se používají jen výjimečně, obvykle vzhledem k vyšší toxicitě v kratších kúrách, popř. v pulzním dávkování, jsou však méně účinná než tetracyklinová antibiotika. Používá se azithromycin (Sumamed 500 mg po dobu 3 dnů, následuje 7denní pauza; celkem obvykle 4–5 cyklů). Další možností je klindamycin v kúře maximálně několik týdnů (riziko průjmů až pseudomembranózní kolitidy), popř. chemoterapeutikum trimethoprim – sulfamethoxazol [2, 8, 12].

Hormonální léčba akné žen a dívek

Hormonální terapii je možno použít u dospělých žen, ale i u dívek 2 roky po menarché, hlavně u acne premenstrualis a acne postpubertalis [4]. Nicméně i u dívek s acne vulgaris bez cyklických výkyvů zaznamenává hormonální léčba většinou dobré výsledky, tudíž i při volbě kontracepce je výhodné preferovat níže uvedené preparáty.
Zejména akné dospělých žen obvykle dostatečně nereaguje na samotnou zevní léčbu. Navíc účinnější přípravky jsou dosti agresivní a hlavně v počátku léčby vyvolávají podráždění kůže. Po 20. roce věku je již pleť často citlivější, výrazně stoupá citlivost pokožky kolem 30 let. Účinky antibiotik celkově jsou krátkodobé, proto je výhodnější dlouhodobá, i řadu let trvající hormonální léčba.

Nejúčinnější možností hormonální terapie je stále použití antiandrogenu cyproteronacetátu (2 mg) v kombinaci s ethinylestradiolem ve formě kontracepčního přípravku. Užívá se od prvního dne menstruace (1.–21. den cyklu). Cyproteronacetát působí hlavně kompeticí s dihydrotestosteronem na úrovni receptorů mazových žláz a má i gestagenní účinek. Estrogenní komponenta zpětnou vazbou přes gonadotropiny snižuje produkci androgenů, zvyšuje však i hladinu SHBG, a tím vede ke snižování frakce volných androgenů [4, 10].
Účinek léčby začne být výrazný zhruba po 2–3 cyklech, 90–100% efekt se projeví až mezi 9.–12. měsícem léčby [9].
V těžších případech a hlavně u případné hyperandrogenémie se doporučuje použít v počátku léčby vyšší dávkování přidáním cyproteronacetátu, obvykle 10–25 mg (na trhu jsou k dispozici pouze 50mg tablety – proto je v případě potřeby nižších dávek nutné připravit magistraliter kapsle s příslušným obsahem účinné látky). Tato dávka se užívá pouze 1.–10. den cyklu (prvních 10 dnů současně s kontraceptivem užívaným 1.–21. den) – jedná se o tzv. reverzně segmentální režim. Většinou po 2–3 cyklech můžeme podávání cyproteronacetátu ukončit a dále pokračovat již jen v léčbě kontraceptivem. U obézních žen vzhledem k depozici cyproteronacetátu v tukové tkáni postačuje aplikovat zvýšenou dávku cyproteronacetátu obvykle jen prvních 8 dnů cyklu. Vzácně lze podávat vyšší dávky samotného cyproteronacetátu kontinuálně, ovšem bez kontraceptivního účinku.
Tato léčba se svými kontraindikacemi a nežádoucími účinky prakticky neliší od léčby běžnými perorálními kontraceptivy.

Další možností s poněkud slaběji antiandrogenně působící gestagenní složkou jsou novější kontraceptiva s obsahem dienogestu či drospirenonu, jehož předností je snížení výskytu mineralokortikoidních účinků. Na dalším místě jsou kontraceptiva s obsahem chlormadinonacetátu a desogestrelu.
Mírný příznivý účinek na akné má i trifázické kontraceptivum s obsahem norgestimátu, působí hlavně zvyšováním hladiny SHBG a tím snižováním podílu volného testosteronu.
Netoleruje-li pacientka nejúčinněji působící kontracepci s cyproteronacetátem, a přitom je její akné těžšího stupně, můžeme použít kombinaci výše uvedených kontraceptiv s 10–25 mg cyproteronacetátu 1.–10. den cyklu. Důležité je také vědět, že gestagenní komponenty některých, zejména starších kontraceptiv mohou akné zhoršovat [5, 10, 13].
Při kontraindikaci perorálních kontraceptiv (tromboembolismus aj.) je alternativou hormonální léčby využití vedlejšího antiandrogenního účinku diuretika spironolaktonu v dávce 100–200 mg/den, za kontrol hladin natria a kalia [6, 13].
U pacientek s nadprodukcí adrenálních androgenů indikuje někdy endokrinolog k doplnění léčby kontraceptivem glukokortikoidy v dávce 5–10 mg; podávají se večer, kolem 22. hodiny, k potlačení večerního vrcholu sekrece nadledvinek [13].

Izotretinoin

Izotretinoin, 13-cis-retinová kyselina, je nejúčinnějším celkovým lékem akné, je indikován především u acne conglobata, případně u mírnějších forem akné při rezistenci k jiné celkové terapii, při výraznějším sklonu k jizvení. Izotretinoin působí komplexně, kromě silného sebostatického efektu (s následkem redukce počtu propionibakterií) reguluje keratinizaci ve folikulárním vývodu a má imunomodulační účinky. Nevýhodou izotretinoinu je teratogenita, při indikaci ženám je nutno vyloučit graviditu a zajistit spolehlivou antikoncepci měsíc před zahájením terapie, v jejím průběhu a vzhledem k poločasu vylučování ještě alespoň 1 měsíc po ukončení léčby. Pacientky podepisují informovaný souhlas s tím, že byly o rizicích pro plod při případném otěhotnění poučeny. Před započetím terapie odešleme pacientku na poradu s gynekologem a necháme si od něho předložit zprávu. Pro všechny těhotenské testy je nutná minimální citlivost 25 mlU/ml. První gravitest se provádí cca 3 týdny po posledním nechráněném pohlavním styku. Druhý po minimálně 4 týdnech užívání účinné antikoncepce (lépe kombinovat 2 kontraceptivní metody) před začátkem léčby, a sice maximálně během 3 dnů před termínem předepsání izotretinoinu. Kontrolní vyšetření musí být prováděna pravidelně v intervalech 1 měsíce vždy v posledních 3 dnech před další preskripcí. Pět týdnů po ukončení léčby musí pacientka podstoupit závěrečný těhotenský test. To samé platí, i pokud pacientka není sexuálně aktivní. Pacientky i pacienty upozorníme, že nemohou v tomto období darovat krev.

Ke kontraindikacím léčby izotretinoinem patří také výrazné zvýšení hladiny krevních lipidů, zejména triglyceridů, a také jaterní a renální insuficience. Nežádoucí účinky izotretinoinu se projevují především jako hypervitaminóza A (suchost kůže a sliznic, epistaxe aj.), vznikají v závislosti na denní dávce. Xeróza kůže snižuje toleranci vůči UV záření (varovat před solárii), při vzrůstající expozici je vhodné zlepšit toleranci kůže použitím přípravků s UV filtry (pozor i na dovolené v jižních krajích mimo sezonu). Obdobně je rozumné v prvních měsících terapie redukovat lokální terapii na minimum či ji zcela vynechat a až po 2–3měsíční adaptaci začít opatrně s prodlužující se dobou aplikace lokálních retinoidů. Ty po ukončení léčby izotretinoinem pomáhají udržet efekt celkově podávaného izotretinoinu a bránit relapsům akné. Další nežádoucí účinky této léčby jsou četné, ale vzácné a obvykle přechodné (myalgie, alopecie, zákaly ve sklivci, ale i hyperostózy, předčasné uzavření růstových linií dlouhých kostí – doporučován je věk nad 16 let).

Dávkování izotretinoinu se pohybuje mezi 0,5–1,0 mg/kg/den v závislosti na onemocnění (v méně těžkých případech 0,2–0,5 mg/kg/den). Délka kúry bývá minimálně 3–4 měsíce, často i více. Jelikož výsledek léčby odpovídá nejlépe celkovému množství izotretinoinu podanému v průběhu kúry (obvykle 100–120 mg/kg), je většinou dostatečná dávka do 0,5–0,7 mg izotretinoinu/kg/den i za cenu pomalejšího nástupu účinku, popř. delší kúry, ale mírnějších vedlejších účinků. Nedostatečná kumulativní dávka vede k častějším recidivám. Možné je i intermitentní dlouhodobější podávání v pulzech. Z interakcí izotretinoinu je třeba zdůraznit nevhodnost kombinace s tetracyklinovými antibiotiky pro zvýšené riziko vzniku nitrolební hypertenze.
U výrazně zánětlivých forem acne conglobata, zejména v obličeji, je vhodné předcházet určitému riziku rebound fenoménu (přechodnému zhoršení akné) v počátku léčby izotretinoinem současným krátkým podáváním glukokortikoidů v klesajících dávkách, cca od 1 mg/kg/den první 2–3 týdny. Navíc kortikoidy urychlí ústup infiltrace projevů akné svým protizánětlivým působením, což může být ve velmi těžkých případech důležité i z psychologického aspektu, ale též jako prevence rizika provokace rozvoje acne fulminans (acne conglobata s nekrózou lézí, septickými symptomy – horečka, artralgie, myalgie, zvýšení hladiny leukocytů, sedimentace erytrocytů, CRP, imunologické abnormity) [2, 3, 6, 11].

Další možnosti celkové léčby akné

Vzácně, pokud klasická perorální terapie není úspěšná, můžeme u těžkých forem akné využít jiných možností léčby: sulfony, imunoterapie (autovakcíny, levamizol, transfer faktor, zinek), popř. protizánětlivý účinek zinku či ibuprofenu. Někdy musí být součástí léčby akné i psychoterapie.

Korektivně dermatologické a fyzikální možnosti léčby akné

Patří sem odborné čištění pleti s expresí komedonů, peeling, CO2 lasery, dermabraze vysokofrekvenční elektrickou bruskou k výbrusu jizev, popř. pigmentací, injekce kolagenu nebo silikonu do jizev, soft lasery s mírným protizánětlivým působením, diodové lasery, nově i intenzivní pulzní zdroje světla vedoucí ke snížení počtu propionibakterií ve folikulech. Smoothbeam laser působí hlavně prostřednictvím tepelné nekrózy mazových žláz a folikulárního epitelu.
Další doplňující metody představuje fototerapie – solux, biolampy, modré světlo o vlnové délce 415 nm 2krát týdně, popř. fotodynamická terapie s aminolevulovou kyselinou s následným ozářením modrým světlem.
Metody korektivní dermatologie jsou často používány k ovlivnění jizev. Ovlivnit již stávající jizvy je vždy obtížné, jizva nezmizí, je možno jen zmenšit její nápadnost. Důležité je, aby léčbu prováděl zkušený odborník, při indikaci je důležitá i míra motivace pacienta a jeho očekávání.

Závěr

Je nutno zdůraznit, že léčba akné dosahuje lepších výsledků, pokud je zahájena v okamžiku výskytu prvních uhříků, popřípadě drobných zánětlivých změn. To je nejlepší cesta, jak předejít rozvoji těžších forem akné a případnému vzniku jizev. Velkou chybou může být samoléčení kosmetickými či rostlinnými přípravky, homeopatiky a podobně. Nedoporučujeme ani řídit se pouze radami pracovníků kosmetických zařízení. Základní podmínkou úspěšné léčby je poučení o nezbytnosti pravidelné péče a nutnosti dobré a dlouhodobé spolupráce a také o správném používání léků. Délka léčby je individuální, závisí na stupni postižení, a hlavně na intenzitě genetické vlohy, která je zodpovědná nejen za míru postižení, ale i za délku trvání akné.