Bispecifické protilátky již přesahují obor hematoonkologie

Bispecifické protilátky jsou molekuly většinou charakteru imunoglobulinu G (IgG-like), ale mohou postrádat Fc fragment, a pak se hovoří o non-IgG-like protilátkách. Nevyskytují se přirozeně, všechny jsou uměle vytvořeny náročným biotechnologickým postupem. Imunoglobuliny, jak je známe z lidských či experimentálních reálných vzorků, mají vazebné místo pro jeden antigen, bispecifická protilátka má vazebná místa pro dva antigeny.

Nejvíce bispecifických protilátek patří do skupiny BITE (bispecific T cell engagers), tedy náležejí k monoklonálním protilátkám atrahujícím T lymfocyty k cílové tkáni. Tyto molekuly představují jednu z nejrychleji se rozvíjejících oblastí vývoje nových léčiv.

Bispecifické protilátky přinášejí nové možnosti, jak zvýšit účinnost léčby. Díky kombinaci dvou vazebných míst na jedné molekule jsou bispecifické protilátky schopny:

• efektivně navádět buňky na místo jejich účinku (například T lymfocyty k nádorovým buňkám),
• přemostit dva různé receptory, a tím spustit nebo blokovat biologické procesy (například přemostěním faktoru IX a faktoru X nahrazují funkci chybějícího aktivovaného faktoru VIII v léčbě hemofilie A),
• dopravit určitou látku na cílové místo (k buněčnému receptoru), včetně překonání potenciální bariéry.

Teoretický koncept bispecifických protilátek sice vznikl již v 60. letech 20. století, avšak k prvnímu využití v praxi došlo až v roce 2009 (catumaxomab, v roce 2017 stažen z trhu pro výrazné nežádoucí účinky). V roce 2014 byl schválen k použití blinatumomab (BITE) pro léčbu akutní lymfatické leukemie (více na: https://www.remedia.cz/rubriky/aktuality/blinatumomab-v-lecbe-akutni-lymfoblasticke-leukemie-dospelych-8450/). V roce 2022 vstoupila na trh non-IgG-like protilátka – tebentafusp – pro terapii melanomu uvey.

V současné době je v EU registrováno 13 bispecifických protilátek, většina z nich vychází z aktivace T lymfocytů a vesměs se jedná o léčbu nádorových, hematoonkologických onemocnění. Emicizumab se používá v léčbě hemofilie A, faricimab pro terapii neovaskulární (vlhké) formy věkem podmíněné makulární degenerace, respektive poruchy zraku způsobené diabetickým makulárním edémem. 

Bispecifické protilátky mají svá omezení – krátký poločas a nežádoucí účinky spojené s navozenou cytotoxickou bouří a neurotoxicitou. Ve vývoji je značné množství přípravků jak pro onkologická/hematoonkologická onemocnění, tak pro diabetes, HIV, virové a bakteriální infekce, Alzheimerovu chorobu, osteoporózu a regenerativní medicínu.

Podrobnosti o využití bispecifických protilátek českými hematoonkology přináší webinář ČLS JEP ve spolupráci s AIFP: https://www.purkynka.online/3IN4PBsftHw.