Depemokimab snižuje míru exacerbací astmatu
Výsledky ze studií fáze III SWIFT-1 a SWIFT-2 ukazují, že ultradlouhodobě působící anti-IL-5 monoklonální protilátka depemokimab podávaná každých šest měsíců snížila roční míru exacerbací astmatu o 54 % u pacientů trpících těžkou formou onemocnění.
Ve studiích, které zahrnuly celkem 762 pacientů ve věku 12 let a starších s těžkým astmatem a eozinofilním fenotypem, bylo dosaženo primárních cílových ukazatelů. Podle předem specifikované souhrnné analýzy byla léčba depemokimabem spojena s 0,51 exacerbace astmatu za rok ve srovnání s 1,11 u placeba.
Ve studii SWIFT-1 měli pacienti užívající depemokimab mnohem nižší míru vzplanutí astmatu za rok ve srovnání s pacienty v placebové skupině (poměr četnosti 0,42), což znamená, že léčebná skupina zaznamenala asi o 58 % méně exacerbací. Ve studii SWIFT-2 byl poměr četnosti 0,52 ve prospěch depemokimabu, což ve srovnání s placebem znamenalo o 48 % méně exacerbací.
Souhrnná analýza studií rovněž prokázala 72% redukci v sekundárním cílovém ukazateli - exacerbacích astmatu vyžadujících hospitalizaci nebo návštěvu pohotovosti - ve srovnání s placebem. Jiné sekundární cílové ukazatele hodnotící kvalitu života nebo měření založená na symptomech však v jednotlivých studiích oproti placebu nedosáhly statistické významnosti.
Podíl pacientů, u nichž se vyskytly nežádoucí účinky, byl ve skupině s depemokimabem a s placebem podobný (72-78 %). Nedošlo k žádnému úmrtí nebo k výskytu závažných nežádoucích účinků souvisejících s léčbou. Nejčastějším nežádoucím účinkem v obou ramenech byl covid-19, druhým nejčastějším pak nachlazení.
Výhodou depemokimabu je jeho dávkovací schéma ve formě pouhých dvou injekcí ročně.