Léčit, nebo neléčit RIS?

Teriflunomid a doba do klinické roztroušené sklerózy u pacientů s radiologicky izolovaným syndromem: Randomizovaná klinická studie TERIS.

Radiologicky izolovaný syndrom (RIS) představuje nejčasnější detekovatelnou preklinickou fázi roztroušené sklerózy (RS). Zpravidla se jedná o pacienty, kteří jsou vyšetřeni magnetickou rezonancí (MR) z rozličných důvodů a nález léze svědčící pro RS bývá překvapením. Dlouho se diskutuje o tom, zda se RIS má, nebo nemá léčit. Jasněji může být po uveřejnění výsledků klinické randomizované studie TERIS (Teriflunomid a doba do klinické roztroušené sklerózy u pacientů s radiologicky izolovaným syndromem) v časopise JAMA Neurology 21. srpna 2023 (online) [1]. Podle autorů studie léčba teriflunomidem významně a nezávisle prodlužuje dobu do klinicky definitivní RS.

O studii TERIS

Tato multicentrická, dvojitě zaslepená, randomizovaná klinická studie fáze III zkoumala účinnost teriflunomidu v oddálení definitivní RS u jedinců s RIS v období od září 2017 do října 2022. Studie probíhala v referenčních centrech ve Francii, Švýcarsku a Turecku. Účastníci starší 18 let splňující kritéria RIS 2009 byli náhodně přiřazeni (1 : 1) k perorálnímu teriflunomidu (14 mg denně) nebo placebu až do 96. týdne nebo volitelně do 144. týdne.

Klinické, MR nálezy a pacientem hlášené příznaky (PRO) byly zaznamenány při vstupu do studie a pak každoročně až do 96. týdne, resp. volitelně do 144. týdne v konkrétní větvi studie u asymptomatických nemocných. Primární analýza byla provedena intention-to treat population a současně byla hodnocena bezpečnost. Sekundární cíle zahrnovaly nálezy na MR a PRO.

Ze 124 vhodných jedinců bylo 35 vyloučeno z důvodu odmítnutí účasti, nesplnění kritérií pro zařazení nebo pro vypadnutí ze sledování. Bylo tedy zařazeno celkem 89 účastníků (průměrný věk 37,8 [± 12,1] let; 63 žen [70,8 %]). K placebu bylo přiřazeno 45 účastníků (50,6 %), k teriflunomidu 44 (49,4 %). Osmnáct účastníků přerušilo studii (9 na teriflunomidu, 9 na placebu): 3 účastníci odvolali souhlas; 4 vypadli ze sledování; 5 dobrovolně vysadilo medikaci; jedna žena přerušila účast pro těhotenství a v jednom případě šlo o ukončení studie.

Doba do první klinické ataky byla významně delší ve větvi s teriflunomidem: průměrná doba do příhody činila 128,2 (± 7,25) týdne a čítala osm klinických atak oproti větvi s placebem s průměrnou dobou do klinické události 109,6 (± 7,44) týdne s 20 klinickými atakami.

Riziko první klinické ataky bylo významně nižší v rameni s teriflunomidem ve srovnání s placebem, a to jak v neadjustované analýze (HR 0,37; 95% CI 0,16–0,84; p = 0,02), tak v adjustované (HR 0,28; 95% CI 0,11–0,71; p = 0,007).

Sekundární cíle: kumulativní počet nových nebo nově se zvětšujících T2 lézí, nové gadolinium enhancující léze a podíl pacientů s novými lézemi byly v rameni s teriflunomidem nižší, ale nedosáhly statistické významnosti.

Léčba teriflunomidem vedla k významné redukci rizika první klinické ataky (o 63 % v neadjustované analýze). Tyto údaje naznačují, že včasná léčba ve stadiu RIS může být přínosná. 

Zdroj: [1] Lebrun-Frénay Ch, et al. Teriflunomide and Time to Clinical Multiple Sclerosis in Patients With Radiologically Isolated Syndrome: The TERIS Randomized Clinical Trial. JAMA Neurol; doi:10.1001/jamaneurol.2023.2815. Published online August 21, 2023.

[2] TRIAL REGISTRATION ClinicalTrials.gov Identifier: NCT03122652.