Přerušení, pozastavení, switching a opakování
Ve druhé prezentaci se profesor Peter J. Goadsby (Londýn, Spojené království) věnoval kazuistice ženy středního věku s migrénou bez aury. Anamnesticky byly záchvaty bolesti hlavy typicky jednostranně pulzující s fotofobií a fonofobií. Jako doprovodný příznak se vyskytovaly vzácnější autonomní projevy, a to oboustranné slzení či periorbitální edém. Pacientka dokázala také jasně identifikovat prodromy, jako jsou změny nálady, únava, horší koncentrace či bolesti za krkem. Anamnesticky nebyly přítomny jiné komorbidity kromě hyperlipidemie. Celková kvalita života byla významně snížena při pravidelných 20 MHD při perorální profylaktické terapii. Pacientka vyzkoušela v první řadě propranolol, pizotifen, amitriptylin, a po selhání byl bez efektu nasazen také topiramát. Zkoušela i jiné metody, například aplikaci botulotoxinu typu A či lokální blokádu okcipitálního nervu. Vše dlouhodobě bez přínosu pro její stav.
Změna nastala po převedení na anti‑CGRP terapii erenumabem v dávce 140 mg. Po třech měsících se celkový počet MMD snížil z 9 na 3 a MHD z 20 na 8. Nicméně po šesti měsících od začátku terapie došlo k opětovnému nárůstu k původním hodnotám (MMD 10, MHD 22).
Profesor Goadsby následně nechal hlasovat publikum o názoru na další vedení terapie. Sám nakonec volil switching s odstupem tří měsíců na jinou monoklonální protilátku (fremanezumab 225 mg s podáním 1× měsíčně), po němž byl u pacientky zaznamenán prospěch z léčby bez potíží, se setrvalou redukcí pod 50 % původních hodnot.
Sám přednášející dává přednost switchingu mezi monoklonálními protilátkami a věří, že u významného podílu non‑respondérů či parciálních respondérů může být tento postup přínosem.
Prozatím je k dispozici jen několik studií zaměřujících se na účinnost switchingu u non‑respondérů či parciálních respondérů s omezeným počtem pacientů. Z dostupných dat ale vyplývá, že switching mezi monoklonálními protilátkami je bezpečný a pro určitou skupinu nemocných může být dlouhodobě přínosný – některá data naznačují více než 30% redukci počtu MMD v prvních třech měsících od switchingu u 45 % pacientů [3,4].