Studie KARDIA-1: Zilebesiran účinný u mírné až středně těžké hypertenze

Hypertenze je jedním z modifikovatelných rizikových faktorů vedoucích k závažným kardiovaskulárním onemocněním, přesto se nedaří dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku u značné části léčených. Důvodem je i nedostatečná adherence k léčbě denně užívanými léky. Velmi nadějné výsledky přinesla studie fáze II se subkutánním zilebesiranem v aplikačních schématech jednou za tři nebo šest měsíců.

Zilebesiran, výzkumný lék na principu interference RNA, je zaměřen na jaterní syntézu angiotenzinogenu, který je hlavním prekurzorem systému renin-angiotenzin-aldosteron, klíčové cesty v regulaci krevního tlaku.

Cílem randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie fáze II bylo zhodnotit antihypertenzní účinnost a bezpečnost různých dávkovacích režimů zilebesiranu.

Studie probíhala na 78 místech ve čtyřech zemích. Nábor byl zahájen v červenci 2021 a poslední návštěva pacienta v rámci šestiměsíční studie proběhla v červnu 2023. Randomizováni byli dospělí s mírnou až středně těžkou hypertenzí, definovanou jako denní průměrný ambulantní systolický tlak (SBP) 135-160 mm Hg po vysazení antihypertenziv.

Účastníci studie byli randomizováno k jednomu ze čtyř režimů subkutánního podávání zilebesiranu (150 mg, 300 mg nebo 600 mg jednou za 6 měsíců nebo 300 mg jednou za 3 měsíce) nebo placeba (jednou za 3 měsíce) po dobu 6 měsíců.

Primárním cílovým ukazatelem byl rozdíl mezi skupinami ve změně (nejmenších čtverců, LSM) od výchozího stavu do 3. měsíce ve 24hodinovém průměrném ambulantním SBP.

Do analýzy bylo zařazeno 377 z celkem 394 randomizovaných pacientů: 302 dostávalo zilebesiran a 75 placebo; žen v analýze bylo 167 (44,3 %); průměrný věk činil 57 (± 11 let). Po třech měsících byly průměrné 24hodinové ambulantní změny SBP oproti výchozí hodnotě:

• -7,3 mm Hg (95% CI -10,3 až -4,4) u zilebesiranu v dávce 150 mg jednou za 6 měsíců;
• -10,0 mm Hg (95% CI -12,0 až -7) se zilebesiranem 300 mg jednou za 3 měsíce nebo každých 6 měsíců;
• -8,9 mm Hg (95% CI -11,9 až -6,0) se zilebesiranem 600 mg jednou za 6 měsíců;
• 6,8 mm Hg (95% CI 3,6-9,9) s placebem.

Rozdíly ve změně LSM oproti placebu od výchozího stavu do 3. měsíce byly:

• -14,1 mm Hg (95% CI -19,2 až -9,0; p < 0,001) u zilebesiranu 150 mg jednou za 6 měsíců;
• -16,7 mm Hg (95% CI -21,2 až -12,3; p < 0,001) se zilebesiranem 300 mg jednou za 3 měsíce nebo každých 6 měsíců;
• -15,7 mm Hg (95% CI -20,8 až -10,6; p < 0,001) se zilebesiranem 600 mg jednou za 6 měsíců.

Jakékoliv nežádoucí účinky se během 6 měsíců vyskytly u 60,9 % pacientů dostávajících zilebesiran oproti 50,7 % pacientů dostávajících placebo a 3,6 % mělo závažné nežádoucí příhody oproti 6,7 % na placebu. Nezávažné nežádoucí účinky související s léčbou se vyskytly u 16,9 % pacientů léčených zilebesiranem (především reakce v místě vpichu a mírná hyperkalemie) a u 8,0 % pacientů na placebu.

U dospělých s mírnou až středně těžkou hypertenzí léčba zilebesiranem v různých dávkách v tříměsíčních nebo šestiměsíčních intervalech významně snížila 24hodinový průměrný ambulantní SBP ve 3. měsíci. 

Zdroj: Bakris GL, et al. RNA Interference With Zilebesiran for Mild to Moderate Hypertension The KARDIA-1 Randomized Clinical Trial. JAMA 2024; 331: 740-749; doi:10.1001/jama.2024.0728.